Imprisonment (FF TMR)

XII.

,,Asi bych měla Minhovi poděkovat."

Brzo ráno Kaylu opět vzbudil Minho s tím, že musí do labyrintu.

,,Musíš mě vždy budit tak nepříjemně?" Zeptala se ho u stolu. ,,Jo, protože tě to hned vzbudí a taky je to sranda." ,,Jak pro koho." U snídaně Kayle přišlo divné, že se Minho nezeptal jak to včera dopadlo, ale řekla si, že to třeba nechce říkat pře ostatními běžci.

Vzali si svačiny a vodu a s Minhem šli čekat před bránu, než se otevře. Když se otevřela vběhli dovnitř.

,,Já to viděl. A vidíš, měl jsem pravdu, miluje tě. A řeknu ti, to byla pořádná pusa." Řekl Minho a Kayla se na něj vyjeveně podívala.

,,Ty jsi tam byl!" Zakřičela tak, že Kaylu museli slyšet i v Placu.

,,Samozřejmě. Byl jsem zvědaví, a vím že ty by jsi mě to neřekla." ,,To máš pravdu neřekla." ,,Nejvtipnější bylo jak jsi nemohla dokončit ty věty.  Ta první pusa byla dost malá. Ale přiznej, že jsem měl pravdu." ,,Fajn. Měl jsi pravdu." ,,Ale je škoda, že jsem nevyhrál sázku." Řekl Minho a Kayla byla znovu zaskočená.

,,Jakou sázku?" ,,Všichni se sázeli jak dlouho bude trvat než budete spolu." Odpověděl ,,Řekni, že si ze mě děláš srandu." ,,Ne nedělám." ,,A kdo vyhrál?" ,,Překvapivě to byl Pánvička. Ostatní sázeli na to že to bude dříve, ale bylo tam i pět kluků co si myslelo, že to bude později." Odpověděl Minho a pokrčil rameny.

Kayla nebyla překvapená, když slyšela, že to vyhrál Pánvička. Předce jen s ním trávila dost času, než se stala běžkyní.

Ale pořád jí vadilo, že je Minho sledoval, a že se celý Plac sázel, kdy se s Newtem dají dohromady.

,,Jo a zapomněl jsem ti říct, že dnes přijdeme na Plac dříve. Alby se mnou chce něco pořešit." ,,Aha. A v kolik se vrátíme?" ,,Ještě před obědem."

Běželi ještě dvě hodiny, než se otočili a běželi zpět do Placu.

Minho se s Kaylou rozloučil a běžel do mapového bunkru. Kayla se otočila na druhou stranu a šla překvapit Newta.

Byl v zahradách jako vždy. Šla za ním co nejpotišeji mohla, a když si jí všimli ostatní, musela jim naznačit, aby byli potichu.

,,Ahoj." Newt nadskočil a rychle se otočil. ,,Tohle už mi nedělej." Řekl . ,,Promiň." Omluvila se.

Newt si ji za pas přitáhl blíž a své ruce spojil za jejími zády. Kayla mu omotala ruce kolem krku a políbila ho.

,,Jak to, že jsi tu tak brzo?" ,,Minho musel něco řešit, tak jsme přišli dřív." Odpověděla Kayla a znovu ho políbila

,,Slyšela jsem, že kluci uzavřeli sázku a vyhrál ji Pánvička." ,,Taky jsem o ní slyšel." Řekl. 

,,No konečně. To vám to trvalo." Ozval se Zart a Kayla s Newtem se na něj otočili.

,,Ty jsi se sázel taky?" ,,Jo. Sázeli se všichni, teda až na Chucka, který o tom nevěděl, když přijel teprve předevčírem." Kayla zakroutila hlavou a s Newtem vyrazila do jídelny. 

Dovnitř vešli se spojenýma rukama. ,,Ahoj, Pánvičko." Řekla Kayla. ,,Á, náš nový pár. Musím vám poděkovat, vyhrál jsem sázku."

Kayla protočila očima a s Newtem se šli posadit i se svým jídlem.

Po chvíli si k ni začali přisedávat kluci a stěžovali si že prohráli sázku, nebo měli připomínky typu: No konečně nebo to to trvalo. A nejhorší bylo když si k nim přisedl Minho.

,,Nebýt mě, možná by to trvalo déle." ,,Jak to?" Zeptal se Jeff. ,,To já ji přinutil k tomu aby mu to řekla." ,,Jo a taky jsi to byl ty, kdo nás včera šmíroval." Zamračila se na něj Kayla. ,,Ty jsi to viděl." Zděsil se Newt. ,,Byl jsem zvědaví, tak jsem se šel podívat." Odpověděl prostě. 

Po obědě se posadili pod strom a Kayla si opřela hlavu o Newtovo rameno.

,,Asi bych Minhovi měla poděkovat." ,,Za co?" Zeptal se Newt. ,,Že mě přinutil ti to říct. Jsem ráda, že jsem ti to řekla. Myslíš, že Alby bude naštvaný?" ,,Ne, nebude, ten nám to spíš přeje, ale myslím že od něj za chvíli uslyšíme nějaké kázání." Zasmál se.

,,Už jsem si v jednu chvíli začínala myslet, že se z Minha zblázním. Pokaždé, když jsme vběhli do labyrintu, začal mluvit o tobě. Ale včera přišla řeč i na ty sny." ,,Co jsi mu řekla?" Zeptal se Newt.

,,Řekla jsem mu, že jsem pracovala pro zlosin a že jsem jedna z těch, kteří nás sem zavřeli. Taky jsem mu řekla o tom posledním snu. Chvíli se se mnou nebavil, ale potom, už to bylo v pořádku."

Kayla s Newtem seděli pod stromem velmi dlouho, zvedli se teprve až měla být večeře.

Od Pánvičky si převzali své porce jídla a šli si sednout k ostatním.

,,Ale někdo prohrál svou večeři." Řekla Kayla, když si všimla, že Jeff a Winston před sebou nemají večeře, ale nemělo ji i více placerů než jen oni dva.

,,Kdyby jste si to řekli už před týdnem vyhrál bych." Řekl Alby. ,,Třeba příště vyhraješ jinou sázku." Řekl Newt. ,,Třeba. Ale varuju vás. Ne, že nám tady za chvíli bude pobíhat malý Newt nebo malá Kayla." Varoval je Alby. ,,Jasně. Ale přiznej, že by to bylo roztomilé." Řekla a Alby protočil očima.

,,A co ty Chucku jak jsi si vedl dneska?" ,,Lépe než včera. Ale nejspíše budu pomáhat u Pánvičky." ,,Taky jsem tam pomáhala dokud mi Minho neřekl, že mě chce mezi běžci." ,,V ten den mě málem praskly ušní bubínky, když si zakřičela: Co." Řekl Minho a ostatní se zasmáli.

Při večeři panovala velmi dobrá nálada a Kayla se pořád hádala s Albym, že jsou miminka roztomilá a že i jemu by se líbilo si pochovat malé dítě.

,,Běž na to naše místo. Já tam za tebou za chvíli přijdu." Řekl Newt Kayle, když vyšli z jídelny.

,,Dobře. Ale ne že na mě zapomeneš." Odpověděla mu a vydala se do lesa.

Když procházela tím lesem vybavil se jí třetí den v Placu. Byl to nejhorší zážitek.

Kayla došla k nejhezčímu místu, co se v lese nachází, opřela se o strom.

Vyhrnula si tričko a podívala se na jizvu, která jí z toho zbyla. Nevěděla proč, ale kdykoliv po ní přejela, nebo na ni omylem zatlačila, bolelo jí to.

Kayla zavřela své oči a trochu po ní přejela.

Ani si nevšimla, že si před ní stoupl Newt, který vzal lem jejího trička a stáhl ho zpět dolů.

,,Stalo se to před měsícem, už na to nemysli." ,,Pokusím se." Pousmála se. ,,A proč jsi vlastně přišel později" ,,Něco jsem přinesl." Odpověděl a ukázal jí misku plnou jahod. 

,,Tu misku budeme muset potom co nejpotišeji vrátit zpět do kuchyně, protože o tom Pánvička neví."

Posadili se na trávu a Kayla se hned pustila do jahod.

Aby pravdu řekla, nechtěla aby ta chvíle zkončila. Přála si, aby trvala napořád. Žádné starosti, žádný strach.

Nakonec ale vstali, šli vrátit misku a zastavili se před jejich pokoji.

,,Dnešek jsem si užila. Děkuju a dobrou noc." ,,Počkej." ,,Co?" ,,Snad sis nemyslela, že tě nechám jít. Dneska zůstaneš u mě."

Usmála se a oba dva vešli do Newtova pokoje.

Newt si lehl a Kayla hned vedle něj. Objal ji okolo pasu a ona si položila hlavu na jeho hruď a poslouchala pravidelný srdeční rytmus.

,,Opravdu myslíš, že se odsud někdy dostaneme?" ,,Nevím, ale doufám. Měli bychom jít už spát. Dobrou, Kaylo." ,,Dobrou noc, Newte."