Imprisonment (FF TMR)

XIII.

,,Asi ano."

Hnědovlasá dívka stála před stolem, který se nacházel v prostorné kanceláři patřící ředitelce zlosinu a čekala co se bude dít. Najednou dovnitř vešla žena celá v bílém, která vypadala, že jí je tak 45 a sedla si za stůl. ,,Víš proč tu jsi?" ,,Samozřejmě že vím." ,,A víš že zrada se trestá." ,,Ano" ,,Myslela jsem si, že máš více rozumu Kaylo, a že ty by jsi nás nezradila, že jsi zlosinu oddaná." ,,Mám dost rozumu, kdybych ho neměla tak to neudělám a u posledních dvou věcí jste si myslela špatně." Odpověděla dívka velmi nepříjemně a hrubě.

,,Čekala bych zradu od kohokoliv jiného, ale nikdy bych si nemyslela, že by jsi nás zradila zrovna ty." ,,Jak už jsem jednou řekla, myslela jste si špatně. A raději se nechám poslat do labyrintu, než abych musela ubližovat nevinným dětem." ,,My se jen snažíme najít lék." ,,Ale jdete na to špatným způsobem." Žena si povzdechla a zmáčkla tlačítko na stole. ,,Odveďte ji." Dovnitř vstoupili dva vojáci a začali odvádět dívku někam do neznáma. Při cestě procházeli okolo jednoho chlapce. Dívka se vysmekla vojáků a pořádně ho objala. ,,Sbohem Thomasi. Dávej na sebe pozor." Pošeptala mu do ucha a zase pokračovala s vojáky v cestě

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kayla se prudce posadila a snažila se uklidnit svůj dech.

Uplynuly už tři týdny a během toho nebyl žádný sen. Až teď a Kayla si říkala proč.

,,Kaylo, klid." Řekl Newt a objal ji. ,,Promiň." ,,Za co?" ,,Že jsem tě probudila." ,,To je v pořádku. Další vzpomínka, nebo noční můra?" Zeptal se.

,,Vzpomínka." Povzdechla si Kayla a skolila hlavu.

Newt vzal její bradu mezi palec a ukazováček a donutil ji se na něj podíval.

,,Až se vrátíš tak mi o tom povíš, ale zatím na to nemysli, ano." ,,Ano." ,,A teď vstávej, Minho už na tebe určitě čeká v jídelně." Pousmál se a Kayla také. ,,Uvidíme se u večeře." Řekla Newtovi, políbila ho a běžela do jídelny.

,,Dobré ráno." ,,Jak pro koho." ,,Špatně jsi se vyspala?" Zeptal se Minho a Kayla přikývla. ,,Tak se připrav, protože dnes přijdeme z labyrintu těsně před zavřením bran." Kayla zaůpěla. Další den plný běhu.

Po snídani se zvedli a vydali se k bránám. Jakmile se brána otevřela, na nic nečekali a vběhli do labyrintu.

Kayla věděla, proč měli být v labyrintu. Minho chtěl prozkoumat jednu novou část, na kterou náhodně narazili před třemi dny.

Teda oprava, Kayla na ni narazila. Vůbec nedávala pozor kam běží, ani si nevšimla, že se oddělila od Minha.

Nakonec si toho všiml Minho, našel ji a začal se jí ptát, kde byla, ale po chvíli si uvědomil, že na tom místě nikdy nebyl.

Předtím neměli moc času to prozkoumat, a tak jim Alby nařídil, že se na to mají někdy podívat.

,,Další vzpomínka?" ,,Jo" ,,Chceš si o tom promluvit?" ,,Asi ano." ,,Tak povídej." ,,Tentokrát se tam objevila i žena, kterou jsem ve vzpomínkách zatím nikdy neviděla." ,,Víš kdo to byl?" ,,Jméno nevím, ale vím, že to byla ředitelka zlosinu."

,,Být na tvým místě, začal bych ji nadávat." ,,Sice jsem jí nenadávala, ale byla jsem na ni nepříjemná." Zasmála se Kayla a víc už o tom nemluvili.

Po delší době doběhli do nově objevené části. ,,Víš jistě že jsi tady ještě nebyl?" ,,Vím to jistě." ,,Fajn. Co tady chceš hledat?" ,,Cokoliv. Zkus se podívat pod břečťan, nebo oprášit podlahu od prachu jestli tam nebude nápis."

Kayla začala na různých místech odhrnovat břečťan a hledala cokoliv, co by jim nějak pomohlo. ,,Na něco jsem narazila, ale nemyslím si, že nám nějak nepomůže." Řekla a ukázala Minhovi nápis, který se skrýval na zdi.

ZLOSIN

Zánik lidstva. Oddělení smrtící izolace nezletilých

,,Máš pravdu, to nám moc nepomůže, ale můžu si to zapsat. Nic jiného jsi nenašla?" ,,Ne." Odpověděla Kayla a se zklamáním pustila břečťan zpět.

,,Tady už nic nenajdeme. Pojď, vrátíme se, máme čas už jen na to, abychom se vrátili." Řekl Minho a rozběhl se pryč.

Kayla se naposledy koukla na místo, kde má být onen nápis a rozběhla se za ním.

Jakmile vyběhli, brána se dala do pohybu a zavřela se. Před bránou stálo pár zvědavých placerů, kteří nevěděli, že se dvojice má vrátit později, ale Kayla s Minhem je ignorovali a běželi do mapového bunkru, kde na ně čekal Alby.

,,Našli jste něco, cokoliv?" Zeptal se s nadějí. ,,Jen nějakou větu na stěně, ale liší se od ostatních" ,,Jak liší?" ,,Zatím jsme viděli jen nápisy majetek zlosinu, ale teď tam bylo napsané: Zlosin: Zánik lidstva. Oddělení smrtící izolace nezletilých." Odpověděl mu Minho. ,,Nic jiného?" ,,Ne." ,,Dobře. Já už půjdu, vy zakreslete tu trasu a můžete jít na večeři, Pánvička vám tam něco nechal." Řekl a odešel.

,,Jako vážně? To se nemůžeme nejdříve najíst a pak to zakreslit. Já mám hlad." Stěžoval si Minho. ,,Nestěžuj si a pojď, čím dřív to budeme mít hotoví, tím dřív můžeme na večeři."

Rychle to zakreslili a vyrazili na pozdní večeři. ,,Ahoj Pánvičko prý jsi nám něco schoval." ,,Jo, schoval." Řekl a podal jim talíře s jejich večeří. ,,Ale snězte to rychle, začíná to chladnout." Upozornil dvojici. ,,Dobře a děkujeme."

Večeře mezi nimi probíhala v tichu, teda do té doby než přiběhl udýchaný Chuck.

Ruce si opřel o kolena a rozdýchával svůj běh. ,,Až se najíš, máš jít za Newtem." ,,A kam?" ,,Říkal, že do lesa, a že jinak víš kam přesně.",,Dobře."

Kayla rychle dojedla a vyrazila. ,,Užijte si to hrdličky." Zařval za ní ještě Minho.

Kayla vstoupila do temného lesa a snažila se jít tak, aby o nic nezakopla.

Nakonec dorazila na své nejoblíbenější místo a viděla Newta, jak se opírá o strom.

,,Ahoj." Řekla a dala Newtovi pusu na tvář. ,,Ahoj. Tak co jsi viděla tentokrát?" Zeptal se a Kayla mu začala popisovat svůj sen.

,,Opravdu si nevzpomeneš jak se jmenovala?" Zeptal se ,,Bohužel ne."

Ještě chvíli si povídali, dokud se nerozhodli jít do jejich pokoje.

Ano, měli svůj pokoj. Dohodli se, že si Newt přenese věci ke Kayle, protože tam měla více místa.