Imprisonment (FF TMR)

XIV. (DRUHÁ ČÁST)

,,Stejně nemá šanci."

Newt se vytrhl z Albyho sevření a přišel k bráně, do které začal mlátit pěstmi.

Všichni začali odcházet s hlavami sklopenými k zemi.

Jediní, kdo tam s Newtem zůstal, byli Minho, Alby a Chuck.

Newt přestal mlátit pěstmi a opřel si čelo o bránu. Někdo mu položil ruku na rameno, ale Newt se stejně neotočil.

,,Říkal jsi, že se jí nic nestane, že bude v pořádku." Řekl Newt a uvědomil si, že brečí.

Minho stáhl ruku a trochu od něj odstoupil. Newt si sedl na zem a byl odhodlaný zůstat tam celý večer, dokud se brána neotevře.

Zkoušeli ho přesvědčit, ale nešlo to.

Mohlo být tak jedenáct hodin večer, když si z obou stran někdo přisedl.

,,Zůstaneme tu s tebou." Řekl Chuck. ,,Něco jsme taky přinesli." Dodal Minho a ukázal na deky a na Gallyho nápoj. Jednou dekou se Newt přikryl a potom se napil jediného alkoholu.

,,Zvládne to. Já jí věřím. Dostane se z toho." Řekl Chuck s nadějí v hlase. ,,Ještě nikdo nepřežil noc v labyrintu." Řekl Newt smutně. ,,A přesto tady sedíš v té zimně a věříš že až se ty brány otevřou bude tam." Řekl Minho.

,,Můžu za to já neměl jsem ji tam pouštět s někým jiným než se mnou." Povzdech si ,,Ale jako Chuck a ty věřím, že až se ty brány ráno otevřou, bude tam sice né úplně zdravá, ale ano bude tam." Dodal.
-----
Ještě než se brány zavřely, se Kayla snažila doběhnout včas. Zbývalo patnáct minut a věděla, že už je skoro blízko, nebo to si aspoň myslela.

Každé došlápnutí na bolavý kotník ji bolelo a občas vydala bolestivé zásténání. Látka, kterou měla u rány, byla prosákla a její ruka byla od krve. Naštěstí krev pomalu přestávala téct.

Když zabočila do uličky, která vedla z labyrintu, viděla stát všechny placery před bránou, ale ji zajímal jen jeden.

Věděla, že chce za ní a byla Albymu vděčná, že ho nepustí.

Věděla, že to nezvládne a vzdala to. Už se nesnažila běžet, byla až moc unavená. Zastavila se a naposledy se podívala na Newta, než se brány zavřely.

Posadila se ke stěně a podívala se na ránu. Věděla, že tohle je její konec. Byla minimální šance, že to přežila. Šance byla 5% ze 100.

,,Tak takhle to bude, prostě to vzdáš." Ozvalo se jí v hlavě. ,,Stejně nemám šanci. Mám zvrtlej kotník a ránu v rameni." ,,To je jedno. Prostě se zvedni a bojuj. Buď zemřeš, nebo se vrátíš, abys mohla být se svými blízkými." ,,Já jsem se zbláznila. Povídám si sama se sebou." ,,Jakoby jsi už blázen nebyla." ,,Předtím jsem si ale nepovídala sama se sebou." ,,To je teď jedno. Prostě se zvedni a nevzdávej se dřív, než to aspoň zkusíš."

Kayla na nakonec za pomoci zdi zvedla a šla hlouběji do labyrintu. Měla tam větší možnost se schovat, než aby byla v jedné chodbě.

Bolest v kotníku se snažila rozchodit a docela to i šlo. Problém nastal, když za sebou uslyšela cvakání. Otočila se a uviděla Rmuta vycházejícího z levé uličky. 

Začala zrychlovat a šla tak rychle, jak jen jí to kotník dovolil.

Rmut Kaylu zaslechl a vydal se za ní. Běžel za ní dlouho. Jeden utíkal za Kaylou a další se z ničeho nic objevil v uličce přede ní, což ji přinutilo zahnou do prava.

Další problém nastal, když se přede Kaylou začala uzavírat sekce. Využila to a běžela na druhou stranou. Kayle se podařilo doběhnou těsně před tím než se uzavřela a Rmuti zůstali na druhé straně. 

Kayla se pousmála a dala se zase do pohybu. Mohla jít pomaleji, když zatím v blízkosti nebyl žádný Rmut, ale věděla že si musím dát pozor i na jiné nástrahy a taky na to, že se může kdykoliv objevit další Rmut

Bloudila dlouhou dobu, vyhýbala se všem možným nástrahám a snažila se být co nejvíce potichu, aby na sebe neupoutala pozornost obyvatele labyrintu.

Moc se to Kayle nepovedlo a za nedlouho se u ní jeden objevil. 

Znovu přidala na rychlosti a snažila se mu všemožně vyhýbat. Zahla za roh, kde byla jedna stěna celá pokrytá břečťanem. Všimla si malé díry ve zdi schovanou za rostlinou nacházející se všude možně po labyrintu.

Díra byla dostatečně velká na to, aby si tam mohla aspoň sednout. Schovala  se tam a čekala co se bude dít. 

Rmut vešel do stejné uličky a začal se rozhlížet, když nic nezahlédl s řevem se otočil a odešel dál.

Nechtělo se jí od tama vylézt, takže tam zůstala a doufala, že ji tam žádný Rmut nenajde.

Její oči se nakonec začali zavírat a usnula.

Když se vzbudila, byla chvíli zmatená, ale malá vzpomínka jí to připomněla.

Vylezla a rozhlédla se. Začalo svítat a Kayla se usmála nad tím, že přežila noc. Nemohla tomu uvěřit. Bylo obrovské štěstí, že tu díru našla.

Ale také věděla, že se nemá ještě moc radovat, protože pořád nebyla u brány.

Říkala si, že Rmuti už moc nablízku nebudou, a tak si mohla dovolit jít pomalu.

Kayla už podruhé zahla do chodby vedoucí z labyrintu a než omdlela, uslyšela šťastného Chucka. ,,Ona to zvládla!"
-----
Když se Newt začal ráno probouzet, cítil se trochu nepříjemně. Nebylo příjemné spát na tvrdé zemi, ale prostě tam chtěl čekat.

Zbývalo pět minut, než se brána otevře a znovu se tam sešli všichni. Někteří už se dokonce vzdali naděje, že to zvládla, ale i tak tam byli.

Když se brána otevřela a ona tam nebyla, všichni byli zklamaní a smutní. Oblíbili si ji a teď ji ztratili.

Newtovi oči se naplnily slzami, které se nakonec začaly kutálet po jeho tvářích. Nechtělo se mu věřit, že to nezvládla.

Všichni se začali otáčet a odcházet a Newt šel za nimi. Nechtěl se dívat na místo, kde si myslel, že uvidí Kaylu.

Ztratil ji a nevěděl co má dělat. Byla to osoba, která ho držela nad vodou. Samozřejmě tam byl třeba i Minho a Alby, ale s ní to bylo jiné.

Chuck, který doufal stejně jako Newt, se naposledy otočil k labyrintu, a když viděl, kdo se tam objevil, nemohl uvěřit svým očím. ,,Ona to zvládla!" Zakřičel šťastně a běžel k bráně

Po cestě si utřel všechny slzy a usmíval se.

Minho, jako jeden z běžců vběhl do labyrintu, vzal Kaylu opatrně do náruče a běžel s ní rovnou na ošetřovnu.

Za nimi se hned rozeběhl Clint, Jeff, Newt, Chuck a Alby. Minho položil Kaylu na lůžko a šel čekat před ošetřovnu, kde byl i Alby, Newt a Chuck, které tam nechtěli pustit.

Uběhla tak půl hodina a všichni byli nervózní, kdyby Alby ostatním nepřikázal, aby šli pracovat, nejspíše by tam s nimi stála aspoň čtvrtina všech ostatních.

,,Můžete dovnitř, ale potichu ať ji nevzbudíte." Řekl Jeff a pustil je dovnitř.

,,Já říkal, že se vrátí." Chlubil se Chuck. ,,Měl jsi pravdu." Uznal Newt a koukl na ní.

,,Tak jo konec podívané a teď na snídani." Řekl Clint. ,,Všichni." Dodal, když se Newt neměl k odchodu.