Draco & Astorie

Parta zmijí znovu spolu

Rok a půl od války a člověk by si myslel, že se bude žít líp. Nežilo. Tedy ne všem. Pokud nepočítáme Pottera, Grangerovou a Weasleyho, kteří se za jeden den stali pro všechny uctívanými celebritami. Další lidé, co s nimi spolupracovali na pádu Pána Zla byli samozřejmě na výsluní s nimi. Kolej hrdých lvů získala ještě větší popularitu a když se znovu začalo zařazovat do Bradavic, po tom, co byly opraveny, všichni rodiče toužili, aby jejich potomci studovali v té slavné koleji, kde Harry pobýval a žil po let svých studií.

Jak nebelvír pozvedl na popularitě, zmijozel naopak upadal. Na jeho studenty s začalo pohlížet s odporem, i když ne všichni se účastnili ideologie Pána Zla. Nebylo to nic platné a tak se někdy studenti zmijozelu setkávali s nemístnými poznámkami, které ale díky svojí povaze, dokázali dobře odpálkovat, případně pohrozit dobře mířenou kletbou. Tak se stalo, že tato kolej zůstala víc než dřív uzavřena před ostatními.

Také mnoho slavných jmen ztratilo na popularitě. Soudy vynesly rozsudky, hodně lidé uvěznili a jména, která byla dříve uznávaná, poklesla kam mohla.
Jeden z nejvýraznějších případů byli Malfoyovi. Spadli na úplné dno a měli co dělat, aby nebyli všichni uvězněni. Když se za ně ale postavil slavný Harry Potter, byli osvobozeni. Lucius Malfoy utekl ze země a poté byl zavřen, v momentě, kdy mu byla prokázána spolupráce s temnou stranou a v Anglii zůstala jen Narcissa se svým synem Dracem. Narcissa byla ženou v domácnosti jako celý život a Draco prý pracoval v nějakém krámku. Pořád měli hodně peněz a tak se nemuseli bát toho, že by byli o hladu. Z jejich zlata by mohlo žít několik dalších generací. Madame Narcissa se ukazovala na společenských akcích, asi chtěla ukázat, že se nebojí a dokázat svojí nevinu a vzhledem ke svému vybranému chování ji brzy přijali znovu mezi sebe. Brzy ji všichni chápali jako ženu, která neměla na výběr a která jen chránila manžela a syna a bylo jí odpuštěno. Draco to tak jednoduché neměl. Vzhledem k tomu, že byl dříve smrtijed a podílel se na několika akcích, lidi na něj pořád koukali skrz prsty. Jemu to bylo ale jedno.

Oproti tomu rodina Greengrass na tom byla lépe.

Nebyla jim prokázána vina a nebyli také bráni jako ti, kteří byli na straně světla. Vědělo se o nich, že se drželi spíš v pozadí a nebojovali ani za jednu stranu. Daphne po škole nastoupila na výuku na ministerstvo a Astorie svoje budoucí uplatnění pořád hledala. Po válce se vrátila do školy a kvůli tomu, že byla o rok mladší než Daphne, musela si doplnit vzdělání. Hned jak měla hotovou školu, začala se rozhlížet po nové práci a chtěla plánovat budoucnost. Přemýšlela, že by se odstěhovala z Anglie, ale pokaždé jí ten nápad rodiče vymluvili. Chtěli mít svou dceru u sebe.

Po nějaké době za rodiči přišla Daphne a Blaise Zabini a požádali otce o svolení. Vzhledem k tomu, že byli oba dva čistokrevného původu a jejich vztah už nebyl utajovaný, obě rodiny svolily.

Měli se brát v květnu a tak se Astorie nabídla, že své sestře pomůže, co nejvíce může. Ve dnech, týdnech a měsících se jim stále vraceny vzpomínky z války a tak jakékoliv rozptýlení vítali. Tím lépe, že se jedná o tak hezkou událost jako je svatba.

Daphne Greengrassová vedle svého skoro manžela jen zářila. Astorie věděla, že mnoho lidí nechápe, co na něm vidí, jí osobně také nesedl, protože jí přišel nadřazený vůči všem a všemu.

Vypadalo to ale, že jim to klape a pokud jim to schválily rodiny, není co řešit. Proto hodila názory na budoucího manžela své sestry za hlavu a naplno se ponořila do příprav. Jako svědkyně měla na starosti všechny od výzdoby až po organizování večírku, který byl v jejich kruzích zvykem. Matka Blaise, čarodějka pověstná svou krásnou, která za neznámých okolností přišla o několik svých manželů, do oslavy mluvila jak mohla. Dopadlo to tak, že se Daphne vzdala a nechala ji, aby si večírek naplánovala jak chce. Do svatby jí ale mluvil nebude. Dny pomalu ubíhaly a začali se k nim do sídla sjíždět kamarádi a známí ze školy.

Mezi prvními dorazila Pansy Parkinsonová, Theodor Nott a jeho přítelkyně, malá blonďatá dívka, která chodila s Astorii do ročníku a obě dívky spolu dobře vycházely. Chantal byla něco jako její kamarádka se kterou se učily, když ostatní dali přednosti jiným aktivitám. Přesto si nějak blízké nebyly a tak se Astorie rozhodla,  že to musí změnit.

Všichni se změnili, tak, že by je Astorie nepoznala. Pansy měla víc znechucený obličej než dřív, její rodina také prošla několika řízeními, ale byla všech vin zproštěna. Theodor Nott na tom byl hůř, jeho matka nežila a jeho otce zavřeli a prokázali mu přímou spolupráci se stranou Pána Zla a tak zůstal na všechno sám. Dokázala si představit, jaké to musí být, když chodí po nocích prázdným sídlem. Bylo ale jasné, že se změnil, od základu. Chantal nebyla čistokrevná, alespoň neměla důkaz, že je. Její matka byla, ale o jejím otci žádné zprávy nejsou, takže to nemůže s jistotou říct. Dříve by si Theodor s dívkou která nemůže říct s jistotou, že je čistokrevná nezačal, ale po válce se hodně změnilo.

Změnil se i člověk, který dorazil další den. Daphne informovala Astorii, že by Draca kromě jeho obleku a perfektního účesu nepoznala. Jeho ledový výraz zůstal stejný, ale na pár okamžiků se uvolnil a prý se i s Blaisem smál nějakému nevhodnému vtípku. S Daphne se na uvítanou objal a s Pansy si potřásl rukou, tak se urazila. Obě sestry sdílely názor, že Pansy přijela jen kvůli tomu, aby znovu získala Draca. Co se povídalo, stále neměla žádného muže po boku a všichni věděli, že je Draco jejího srdce držitel. Pokud nějaké srdce má. Astorie tu dívku moc nemusela, ale věděla, že ji má její sestra ráda a tak se snažila nekomentovat cokoliv, co se jí týkalo. Někdy jí ale její vznešený hlas utekl a vypustila něco, za co se pak musela omlouvat. To se ale nedělo často.

S pomocí kamarádů ze školy, kromě Draca, který se hned po příjezdu vypařil, zřejmě aby se zbavil Pansy, která se rozhodla, že mu bude dělat doprovod všude, připravili skoro celý večírek a na druhý den už se těšili, mohlo to začít.

Večer seděla Astorie v pokoji Daphne a česala jí vlasy. Povídaly si, jako když byly malé a přemýšlely, jak bude následující den vypadat. Astorie měla na sobě dlouhou košilku růžové barvy, která vynikala pod jejími tmavými vlasy. Daphne seděla v modrých saténových kalhotkách a košili a nechala se hladit ve vlasech. Obě sestry byly tak stejné a tak rozdílné. Daphne byla velmi citlivá a křehká bytost, která kolem sebe sálala dobrou energii. Vypadala jako anděl, který na co se podívá, to se změní v květinu. Na druhou stranu to byla ale pravá hrdá zmijozelka, která dokázala manipulací dosáhnout všeho co chtěla. Dokázala být podlá, zlá a tvrdá, ale jen na nepřátele.

Naproti tomu Astorie byla více sebevědomá a rozhodná. Vypadala jako nevinná hodná holka, ale pokud se jí něco nelíbilo, dokázala být hodně zlá. Ráda se učila a ve škole trávila hodně času v knihách. Oproti své sestře si k sobě nepouštěla tolik lidí, byla velmi nedůvěřivá. Přesto však velmi oblíbená a její nedostupnost jí dodávala na charismatu. Každá jiná, ale přesto stejná.