Draco & Astorie

Pocit

Ten den vypadal jako každý jiný. Nebyl.

Ráno bylo deštivé a Luciusovi zmokly vlasy, když stál před branou sídla, které mu patřilo. Prohlížel si zahrady a byl tak rád, že je vidí. Myslel si, že už tady stát nebude.

Před dveřmi stála jeho žena se synem. Narcissa měla na sobě dlouhé šaty a hned, jak překročil pozemky svého sídla rozeběhla se k němu. Jako by nemyslela na to, jak se má chovat, byla pohlcená city.

Jeho syn kráčel pomalým, jistým krokem a s otcem si podal ruku. Střetli se očima a Lucius ho poplácal po rameni.

"Rád tě vidím."
"Já také." odpověděl mu ledový hlas bez emocí. Lucius se od něj odtáhl a propálil ho očima. Jeho syn se znovu cítil, jako když byl ještě malý kluk a jeho tým nevyhrál zápas. Ponížený. Bezmocný.

"Nezvládnu to."

Seděli v jednom podniku a upíjeli studenou vodu. Astorie si Draca prohlížela zamyšleným pohledem, nevěděla, co pro něj může udělat. Když zaklepal u nich doma, viděla na něm, že potřebuje někoho s kým si může promluvit. Proto jsem tady, sedí a povídají si o jeho životě.

"Celý můj život se ke mě choval hrozně, prý mě vychovával. Malý kluk mu to žral. Stačilo, abych vyrostl a měl svojí hlavu a už jsem byl nevychovaný, hanba rodu. Matka se mě zastávala, ale otce se bála. Začal jsem jím pohrdat, neměl vlastní názor, jen šel za tím, kdo mu mohl dát víc. Stejně jako teď. Zradil všechny o komu věděl, že pracovali pro něj a nepřemýšlí, že se můžou mstít. Pohrdám jím."
Draco mluvil ten den, jako toho nenamluvil za celý minulý rok. Pletl jedno přes druhé.
Ona ale seděla a poslouchala ho, neradila mu, protože věděla, že potřebuje mluvit. Ne poradit.

"Nechápu, proč ti to říkám, když ty jsi měla vše co jsi chtěla."
"To není pravda, Draco." ohradila se a zamračila se, "o mojí rodině nic nevíš."
"Tak mi to řekni. Já jsem ti řekl vše a chci od tebe to stejné."
"Já..."
"Astorie..."
"Tak jo."

"Moji rodiče byli docela přísní. Jak víš, jsme rodina, která je jedna z nejstarších čisté krve. Nejsme jako vy, ale jsme docela významný rod, patříme do slavných rodin, kteří mohou být hrdí a to taky jsme. Jenom matka to tak neviděla. Podváděla otce a ten si potom svůj zničený život vybíjel na nás. Daphne byla vysněné dítě a když jsem se narodila já, skoro se na ní vykašlali. Několik let jsme s nimi skoro nemluvily, jen se pozdravily a prázdniny byly pro nás hrozné. Už se to zlepšilo, ale vždy jsme byly rodina nejvíce já a moje sestra. Je hrozné, když na tebe koukají jako na kus něčeho, co musí výhodně prodat."

Sklopila oči, nechtěla se na něj koukat.

"Na hovno." okomentoval to výstižně.

Celý zbytek dne byli spolu. Chodili po Londýně, zašli si na jídlo a večer se prošli kolem řeky. Věděla, že se mu nechce domů a byla na tom podobně. Bar to jistil.

Byl to mudlovský bar, ale Draco vypadal, že je mu to jedno. Astorie se posadila na sedačku a on zašel pro pití. Dal jim oba dvojitého panáka a posadil se vedle ní. Hudba byla tak hlasitá, že se neslyšeli, takže jenom pili a pili.

Dalšího a dalšího panáka a potom tma.

Probudilo ji slunce, které jí svítilo do očí. Otočila hlavu na druhou stranu a zakryla si oči rukou. Chtěla spát, bylo brzy.

Znovu se začínala propadat do spánku, když se něco vedle ní pohnulo. Otevřela oči a uviděla vedle sebe nahého Draca Malfoye.

Ležel na zádech a klidně spal. Měl holou hruď a jeho ruka ležela na jejím boku. Byl jen napůl přikrytý a tak měla výhled na jeho svaly a ochlupení, které vykukovalo zpod peřiny.
Astorie se nevěřícně zvedla do sedu a koukala na něj, jako kdyby to byl jenom sen, ze kterého se každou chvíli probudí. Potom si uvědomila, že i ona má na sobě jen kalhotky. Zbytek jejího oblečení ležel na zemi.

Ještě opilá se zvedla z postele a snažila se být co nejvíc potichu. Musí se obléknout a najít svojí hůlku. Je tak hloupá! Tak hloupá!

"Hledáš tohle?"
Otočila se a vyvalovala oči na Malfoye, který se na ni šklebil z postele a prohlížel si její nahé tělo, zakryté jen tenkými kalhotkami. Chytila peřinu, zamotala se do ní a až potom ho probodla pohledem.

"Co dělá u tebe?"
"Zahodila jsi jí sem." odpověděl a stále jí sledoval.
"Co jsem to..."
"Já ti to řeknu," povzdechl si a posadil se, "včera jsme se hrozně opili a potom si objednali tenhle," rozhlédl se po špinavé místnosti a zamračil se, "pokoj, kde jsme se svlékli... a usnuli."
"My jsme spolu..." nedořekla.
"Ne, o tom bych věděl." zašklebil se a začal se zvedat.
"Dobře." kývla a trochu se jí ulevilo. Nic si nepamatovala. I když uznala, že by stál za hřích, když ho pozorovala jak chodí po pokoji, jen ve spodním prádle a hledá svoje oblečení. Měl svalnaté tělo, na zádech pokryté jizvami, které už byly skoro bíle a za pár měsíců budou neviditelné. Vlasy měl rozcuchané a Astorii napadlo, že se zřejmě ještě dnes neviděl, jinak by nedovolil, aby mu trčely do všech stran. Chvíli ho pozorovala a když se na ní otočil, rychle se odvrátila, aby si toho nevšiml.

Už byl oblečený a zapínal si košili.
"Musím jít." oznámil a hodil na stůl peníze za hotel. "Čekají na mě."
Otočil se ke dveřím, ale pak zaváhal, jako by o něčem přemýšlel, vrátil se a políbil jí. Jemně na rty, jako líbají matky svoje syny. Ještě jí probodl šedýma očima a vyšel ze dveří.
Astorie nechápavě sledovala dveře, které se za ní zavřely a pak padla na postel.
Draco šel rychlým krokem ulicí a hledal místo, kde se bude moct přemístit. Věděl, že to bylo neslušné, ale musel odejít, jinak by po tý holce skočil a ojel jí. Byla tak krásná. Tak krásná, když celou noc nespal a koukal na její nahé tělo, které se na něj tisklo a když se ovládal, aby ji neprobudil a nedal jí tu nejlepší noc jejího života. Měl pocit, že už se nemůže ovládat a jistý orgán mu to dost nepříjemně naznačoval.
Hned jak uviděl místo, kde se bude moct přemístit, rozběhl se a s hlasitým prásk zmizel.
Musí si dát studenou sprchu.