Draco & Astorie

Krev

Bylo to pro ni tak těžké, koukat se do jeho očí a nevědět, co si myslí.

Chantal svého přítele sledovala každý den, ale on nejevil zájem o to, aby si s ní promluvil a uklidnil.

Každý den byl do noci v práci a když přišel domů, pozdravil ji a šel znovu spát. Chantal se snažila ho vyprovokovat, ale nic nezabíralo.

Jeden večer byl ale jiný než ostatní. Ten den u nich zazvonil Draco Malfoy.

Otevřela mu a když uviděla jeho výraz, ustoupila, aby mohl projít a zamířila nahoru po Theodora, kterému chtěla oznámit, že mají návštěvu. K jejímu překvapení už ale mířil dolů po schodech, prošel kolem ní a beze slova zamířil do salonku, kam Draca posadila.

Chantal zůstala stát bez hnutí a poslouchala. Slyšela, jak zve jejich návštěvu do salonku a za chvíli už se znovu domem rozeznělo ticho, když za sebou zavřely dveře a Theodor použil tišící kouzlo.

"Tak to vyklop, kvůli čemu jsi mě navštívil dnes, když jsme si mohli promluvit v práci." povzdechl si Theodor a posadil se naproti Dracovi, poté, co mu podal sklenici s ledem a nápojem.
"Nechci o tom mluvit v práci." zahučel Draco a pořádně se napil.
"Tak o co jde."
Theodor na něm viděl, že se mu do toho nechce a s velkou pravděpodobností litovat toho, že přišel.

Druhý muž ještě chvíli pozoroval svoji sklenici a pak si povzdechl. "Jde o Astorii."
Theodor pozvedl obočí a poslouchal. Docela ho to začínalo zajímat. Všiml si změny, která se mezi nimi udála a i když o tom ještě nemluvili, všiml si, že se na ní kouká odlišněji.

"Jde o to, že jsem s ní strávil noc." dostal ze sebe Draco a hodil do sebe zbytek nápoje. Kdyby naproti němu seděl někdo jiný než Theodor, jistě by vyskočil a překvapením by začal ječet a běhat po místnosti. Theodor, který byl známý svým klidem jen pozvedl obočí a ušklíbl se.
"To je hezké, ale nechápu, kvůli čemu jsi se mi přišel pochlubit dalším zářezem v noci až ke mě domů."
"Nespali jsme spolu," protestoval rozčileně, "jenom jsme spali vedle sebe."
"Nevěřím, že by jsi vedle nějaký holky jen spal."
"Polib si a poslouchej." zavrčel Draco.
"Poslouchám, ale pospěš si, chci si jít lehnout, myslel jsem, že za mnou jdeš s důležitými zprávami."
Draco si znechuceně odfrkl a nekomentoval kamarádovu náladu.

"Jde o to, že... myslím... ona je."
"Jestli jí chceš ojet, tak to udělej, neříkej, že by ti nedala."
"Ne to... chci ji ojet, ale poslední dobou spolu trávíme tolik času, že... je dobrá."
Byl to nezvyklý pohled na Draca Malfoye, který se kroutil v křesle a vypadal, že se stydí něco říct.
"Ty jí máš rád? O to jde?" pochopil rychle jeho kamarád.
"Myslím." zahučel tak, že to skoro nebylo slyšet.
"Tak to jsi v prdeli. Zase ona je asi fajn."
"To mi řekneš jen tohle." ušklíbl se Draco.
"Je čistokrevná."
"To vím."
"Tak o co jde. Jestli mě omluvíš, rád by si šel lehnout." Theodor už se zvedal a Draco hodil prázdnou sklenici na stůl. Theodor ji mávnutím hůlky zachytil, než se stihla rozbít.
"Nechápu, co ode mě chceš slyšet."
Draco se také zvedl a prohlížel si ho rozzuřeným pohledem. V ruce v kapce tiskl hůlku a snažil se ovládat, aby jí nevytáhl a nepoužil na Theodora nějaké pěkné kouzlo.
"Tak na to koukáš, jenom krev, pokud ne, chováš se k holce jako ke kusu..."
"Vypadni." zavrčel Theodor.
"Koukni jak se chováš k tý svojí, koukni jak jí to bolí."
"Od tebe to sedí Draco, ty největší zastánce čisté krve ji obhajuješ." koukal na něj znechuceně.
"Já se s ní dohromady nedal, to ty a chovej se podle toho."
Theodor mávl hůlkou a dveře se rozletěly. Otočil se k němu zády a tím mu naznačil, že už s ním dnes nepromluví.

Na cestě ke dveřím, kam se Draco vyprovázel sám potkal Chantal. Dívala se na něj smutnýma očima a on pocítil ke svému kamarádovi ještě větší vztek, než předtím. Ne, nezměnil názor na čistotu krve, ale musel uznat, že už lidi nehodnotí jen podle ní. Nechápal, kvůli čemu se jeho kamarád s tou holkou dal dohromady, když se mu to teď nelíbí.

"Je všechno v pořádku?" ozvalo se za ním, když se chystal vyjít ven ze sídla.
"Je?" otočil se na ní a šlehl po ní pohledem. Chtěl jí to říct, ale nebude jim tady dělat vztahového poradce a navíc na to nemá právo. Ten její smutný pohled se mu ale nelíbil. Připomnělo mu to jednu dívku, kterou musel před svojí tetou umučit. Koukala na něj stejným pohledem. Ano, tahle holka není mučená jen moc smutná. Něčím jí byla hrozně podobná.
Otočil se k ní zády a vykročil ven, než si to rozmyslí a všechno jí řekne.

Cítil její pohled, kterým ho provázela, než došel za bariéru, kde se s prásknutím přemístil. Stál před sídlem své rodiny a koukal se na tmavá okna. Ten dům byl tak jiný, koukal na něj jako na kus vězení, které sem přišlo spolu s otcovou přítomností. Věděl, že zrovna teď sedí Lucius ve svém salonku a pije drahé pití. V jejich ložnici na něj čeká Narcissa a on ji nechává přemýšlet. Sedí a tváří se jako kdyby udělal všechno správně jako kdyby byl nevinný. Celý jejich život jim svým rozhodnutím zničil a teď se tváří, jako kdyby za všechno mohl jeho syn. Od doby, co se vrátil, cítil, že to blízké spojení s jeho matkou vyprchalo a narušil ho právě otec. Matka radši trávila čas s ním a on jí to nemohl mít za zlé, když na něj tak dlouho čekala. Chápal ji, ale vadilo mu to. Tak moc, že poslední dny nespal doma. Celé noci trávil sezením v baru, kde pil a nebo v práci, kde pil a pracoval. Nejhorší část dne přicházela, když se vracel sem. Povzdechl si a vykročil do zahrady. Jeho tiché kroky se rozléhaly po cestě, tmavé křoví vypadalo děsivě a on se snažil nekoukat do tmy a nehledal strach. Věděl, že tam nic není. Už ne. Dřív tam stáli kouzelníci, kteří kontrolovali kdo na pozemky vchází. Sídlo, které bylo jejich po několik staletí bylo v tu dobu místem, kde se konaly porady, párty a nechutné večery. Přemýšlel, že si neuvědomil, že stojí přede dveřmi. Hned, jak si to uvědomil, zvedal ruku, aby si otevřel, ale dveře se rozrazily, než to stihl udělat.
"Synu."
"Otče."