Draco & Astorie

Otcův splněný úkol

Musela si upravit vlasy, než se vrátili mezi lidi.

Oba dva s úsměvem na rtech.

Astorie jen zářila a pomalu se jí večer začal líbit.

"Moc rád poznávám slečnu, která ulovila našeho pana svůdníka." zašeptal jí do ucha jeden z Dracových kolegů, aby ho slyšela jen ona.
"Uklidněte se, Thomasi." odpověděla mu chladně a otočila se směrem k Dracovi, který se bavil s jedním kouzelníkem z Ameriky, který u nich pracoval teprve krátce.

Nebavily jí ty pohledy, poznámky a to všechno okolo, co Draco nezaznamenal, protože si dávali pozor, aby je nezaslechl. Věděla, že je Draco známý tím, že měl spoustu žen, ale setkat se s tím takhle naživo, bylo o mnoho horší. Snažila se neposlouchat a nevidět pohledy mužů, kteří si ji s obdivem prohlíželi a pohledy žen, které žárlily, že ona má to, po čem toužily.

"Zvládáš to skvěle." pošeptal jí do ucha Draco, když se mu povedlo se k ní dostat. Z jeho výrazu viděla, že je ze všech těch rozhovorů unavený, ale zatím se držel. Otázkou bylo na jak dlouho.

"Ahoj, jsem ráda, že jste dorazili." ozvalo se za nimi a oba dva se rychle otočili, po známém hlase.
Draco nakrčil nos. "Zdravím, Grangerová. Weasley."
"Malfoyi." odpověděl stejně studeným hlasem zrzek a přitáhl si Grangerovou blíž, jako kdyby mu ji chtěl Draco ukrást. Ten si jeho pohybu všiml a ušklíbl se.

"Zdravím vás oba. Moc hezký večer." promluvila Astorie a Grangerová s Weasleym k ní stočili oči.
"Ano." řekla Grangerová nepřirozeně vysokým hlasem a Astorie si všimla, že si jí prohlíží se zaujetím a špatně skrývanou závistí. Koukla se jí zpříma do očí a Grangerová zrudla.
Kdo by řekl, že válečná hrdinka neustojí pohled jedné zmije.
Ti dva vypadali skoro stejně jako ve škole. Zrzek měl jen o něco méně vlasů a byl vyšší. Jeho milá, kterou k sobě pevně tiskl měla na sobě dlouhé neforemné šedé šaty a vlasy zkrocené v účesu, který se jí moc nepovedl.
"Slyšel jsem, že se budete brát." promluvil Draco a Astorie za jeho slovy, která pronesl ve vší slušnosti slyšela náznak výsměchu. To Grangerová asi ne, protože se jí rozzářili oči a začala kývat hlavou tak rychle, že od jí její přítel odstoupil, aby mu nedala hlavičku.

"Budeme se brát. V červnu první týden. Budeme moc rádi, když přijdete."
"To si nenecháme ujít." odpověděl a výsměch se mu nepodařilo skrýt, jako předtím. Weasley nakrčil rty a chtěl něco říct, protože se zdálo, že se Grangerové poslední prohlášení dotklo.
"Přijdeme moc rádi." snažila se to zachránit Astorie a oslnivě se na ně usmála. Weasley zavřel pusu a Grangerová po ní hodila nevěřícný pohled.
"Omlouvám se, ale támhle vidím moji známou. Slíbili jsme, že se za ní zastavíme." zalhala Astorie a než jeden z dvojice zachránců stihl něco říct, už táhla Draca pryč.
"Ty lhářko." zasmál se tiše, když jí následoval do jedné z místností, kde nebylo tolik lidí.
Astorie se zasmála. "Málem jsi ho praštil, musela jsem něco udělat."
Draco zavrtěl hlavou. "Neušpinil bych si ruce."
"Ta Grangerová je do tebe dobře zakoukaná." pozvedla obočí Astorie a jeho předešlou poznámku nechala bez komentáře.
"Hmmmm, tak vidíš, to je cena, za to, jak moc jsem úžasný."
"To jsi." mrkla na něj a on se ušklíbl. "Jenže jsi zapomněl, že jsem tu ještě já, mnohem úžasnější."
Draco se usmál a přivinul ji k sobě.
"Jsme tak stejně zvrácení." zašeptal jí do ucha a ona ho políbila na tvář.

Byl to dlouhý večer. Navzdory tomu, že se jí tam nechtělo, se jí docela líbil. Ve chvíli, kdy jí doprovodil před její sídlo, se na něj podívala, jako by ho už nechtěla pustit.

"Draco, já vím, že jsi měl hodně žen..." začala a on pozvedl obočí, "nevadí mi to, ale řekni mi... jestli jsem pro tebe jenom splněný úkol od otce, ráda bych to věděla."
Draco otevřel pusu a na chvíli se mu skoro zastavilo srdce.
"Jak jsi na to přišla." hlesl a ona se na něj tvrdě koukla.
"Nejsem hloupá."
"To vím."
"Nejsem hloupá a dost lidí dost věcí ví a když k tomu přidáš víno, tak se dozvíš hodně informací."
Draco se zhluboka nadechl a potom vydechl. Potřeboval si promyslet, jak jí na to má odpovědět.
Ona ho ale nenechala. "Já vím, že je všechno předem domluvené. Chápu, co je naším úkolem, ale jen bych chtěla vědět, zda je to opravdu jenom tak nebo... nebo je za tím... něco víc, chápeš." sklopila oči. Neměla ráda, když musela mluvit o svých pocitech. Zvlášť před Dracem, bála se, že se jí vysměje, ale potřebovala se ho na to zeptat. Ať to bylo jakkoliv, chtěla to vědět.

"Astorie," začal Draco a chytil její ruce do svých. Měla je jemné a studené. Jemně jí s nimi zatřásl a donutil jí, aby se na něj podívala. "Nejsi splněný úkol od otce. Od doby, co jsem tě pořádně poznal se mi změnil život. Víš, myslel jsem, že už nemá cenu se snažit. Smířil jsem se s tím, že budu jen pracovat, chlastat a jednou si vezmu asi Pansy a budu s ní muset mít rodinu. Myslel jsem, že jsem tak v prdeli, že nemám jinou možnost. Pak jsi ale přišla ty. Od tý doby, to má zase smysl. Chápu, že mi to nebudeš,"
Nedořekl. Políbila ho s vášní, jakou u ní ještě nezažil a on pochopil, že ona pochopila.

"Pojď." řekla mu zadýchaně, když se od něj odtrhla. Jen pozvedl obočí, ale nechal se vést. Prošli dlouho zahradou až k malému zahradnímu domku. Otevřela dveře a vešla dovnitř. Mávnutím rozsvítila světlo a potom se k němu pomalu otočila.
"Chtěla jsem počkat na tu správnou chvíli." řekla tajemně. Draco ji chvíli nenápadně pozoroval, ale když mu došlo, o čem mluví, rozevřely se mu rty.
"Astorie."
"Draco." zasmála se a přistoupila k němu.

Od začátku večera, kdy ho viděla v tom obleku a drahé košile s knoflíčky, myslela jen na to, že mu ho chce všeho toho hezkého oblečení zbavit. Přistoupila až k němu a s téměř zvířecí vášní z něj strhla sako, které odhodila s nezájmem za sebe. Draco na nic nečekala a rychlým pohybem jí rozepnul šaty, které hned na to stáhl dolů, takže před ním stála už jen ve spodním prádle.
"Neřekl bych, že to aristokraté dělají v zahradních domcích." řekl s nakrčeným nosem, ale když Astorie odhodila poslední kusy oblečení, vrhl se na ni tak rychle, že nestihla nic říct.