Draco & Astorie

Rodinné hodnoty

Už několik dní ležela v posteli a odpočívala.

Draco si vzal všechnu práci domů a celý den se o Astorii staral. Už na tom začínala být lépe a řekla mu, že to zvládne s lékařem, kterého si najali, ale on to odmítal. Chtěl mít naprostou jistotu, že má jeho žena a dítě veškerou možnou péči.

Po týdnu ale měl důležitou schůzi, kde nesměl chybět a proto nerad pověřil starostí o svojí budoucí ženu svého otce. Lucius souhlasil, měl o dítě skoro stejný strach jako Draco. Konečně se totiž dočká dalšího potomka jejich rodu, kterého bude moc vychovat a naučit ho pravidlům čistokrevných a nenávisti nečisté krve. Tak si to plánoval.

Hned jak Draco odešel si řekl, že půjde Astorii zkontrolovat. Přivolal si tác s ovocem a vykročil do jejich části sídla. Než vstoupil, zaklepal na dveře a když se ozval její unavený hlas, mávnutím hůlky si je otevřel.

"Astorie." pozdravil odměřeně a nechal tác poslat na stůl.
"Luciusi." odpověděla mu zdvořile. Trochu se zvedla, aby ji neviděl v pozici, která jí nebyla moc příjemná a opřela se o velké polštáře.
"Jak se cítíš?" zeptal se a posadil se do křesla vedle postele.
Astorie na něj pohlédla a pokývala hlavou. "Je to lepší děkuji."

Lucius si jí pozorně prohlížel. Byl rád, že si jeho syn vybral tak pohlednou a hlavně čistokrevnou dívku. Ne, že by na vzhledu záleželo, ale bylo lepší mít dobré geny pro budoucího Malfoye. Přejel jí pohledem znovu, když se natáhla po jídle a pomalu začala ujídat kousky ovoce. Viděl na ní, jak je unavená, její jindy růžová pleť měla nezdravý bledý odstín a vlasy měla rozcuchané. Na sobě však měla drahý luxusní komplet a všiml si, že si na rty nanesla trochu lesku.

Ano, bude z ní dobrá Malfoyová, když pochopila, že musí vypadat pořád dobře.

"Co dítě?"
"Vše v pořádku." odpověděla a pousmála se.
"To jsem rád, hlavně musíš jíst hodně ovoce a starat se o sebe. Musí být zdravé."
Astorie kývla a sklopila oči. Věděla, že je Lucius rád, že si Draco vybral jí. Zároveň věděla, že ji nemá rád, ale ani ji nenáviděl. Byla mu jedno. Bral ji jenom jako prostředek, který porodí dítě. Věděla to, ale stejně ho za to nenáviděla.

"Všimla jsem si, že s Dracem poslední dobou trávíte hodně času." řekla, když začalo být nepříjemné ticho.
Lucius pomalu pokýval hlavou. "Ano, trávíme. Konečně pochopil, že jsem pro něj chtěl vždy to nejlepší."
Astorie se zarazila a zvedla k němu pohled, který bodal jako dýky.
"To určitě."
Lucius, který až doteď vypadal, že je myšlenkami někde úplně jinde zatřásl hlavou a pohled jí oplatil.
"Není tajemství, co si o mě myslíš, Astorie." řekl ledově a ona přimhouřila oči. "Všichni se ale shodneme, že je teď nejdůležitější dítě."
"Ano, to je." kývla a dál ho probodávala očima. "Jen nedovolím, aby bylo vychovávané jako Draco. To nedopustím."
Lucius sebou cukl a přes jeho tvář se mihl vztek. Byl to jen okamžik a hned po tom nasadil svoji neprostupnou ledovou masku.
"Dítě musí vědět, co je správné. Bude nosit jméno, které je známé v celém kouzelnickém světě a bude mít krev, kterou by chtěl každý."
"Nebudu ho trápit jako vy Draca."
Lucius prudce vydechl. "Jeho výchova byla stejná, jako výchova každého Malfoye."
"Nedovolím to, nebudete trápit moje dítě." zvedla hlas a posadila se, co nejvíc jí to bolavé tělo dovolilo. "Teď, pokud mě omluvíte, jsem unavená." řekla tvrdě a střelila pohledem ke dveřím.
Lucius se zvedl a zamířil ven z pokoje. Ještě než je otevřel se otočil a ledově si ji změřil.
"Nezapomeň, že to bude moje krev. Nedovolím ti naplnit to dítě něčím, co bude v rozporu s pravidly našeho výjimečného rodu."
Než stihla odpovědět, vyšel z místnosti a s ránou za sebou zavřel dveře.

Položila se do peřin a cítila, že se jí do očí tlačí slzy. Věděla, že to bude těžké, ale nečekala, že bude Lucius přes to všechno tak neoblomný. Zdálo se, že jeho vyčerpání po tom, co se vrátil z vězení pominulo a všechno, co si tam měl uvědomit, bylo nevratně pryč. Byl to stejný člověk, jako před válkou. Namyšlený muž, který se celý život ohání svým jménem a i když umřely tisíce lidí, považuje to za pořád stejně důležité. Přemýšlela jestli je Draco někde vevnitř taky takový. Ano, na venek chladný a nedostupný, ale když se k němu dostala hlouběji, otevřel se jí jako ještě nikomu. Věděla, že je povahou spíš po matce, ale pořád měla pochybnosti, jestli zvládne být milující otec a nezachová se tak, jak se chovali k němu, když byl dítě.

..

Lucius vztekle dupal po svém salonku a Narcissa ho sledovala se sklenicí vína, ze které pomalu upíjela.
"Ta holka si myslí, že tomu dítěti bude cpát do hlavy nějaký sračky o tom, jak krev není důležitá."
"To si nemyslí, drahý." řekla tiše Narcissa a natáhla k němu ruku. Nevšímal si jí a dál vztekle chodil po pokoji, až za ním dlouhé vlasy vlály. Narcissa si povzdechla, položila sklenici s vínem na dřevěný stůl a zvedla se z křesla. Chytila svého muže za ruce, aby mu zabránila v pohybu a zvedla hlavu, aby se mu mohla zahledět do očí.
"Můj drahý, znám Greengrassovi a vím, že si na svém původu taky potrpí. Obě jejich děti byly dobře vychované a nás syn si vybral dobře. Pokud tě to ale uklidní, můžeme se s nimi sejít. Nejdřív bych to ale nechala na nich. On ji miluje. Vidím to na něm. Nech je, užili si dost. Moje dítě si zaslouží být šťastné."
Lucius zvedl obočí a vytrhl své ruce z jejích. Narcissa se zatvářila ublíženě, ale už se ho nedotkla.
"Musí mít hodnoty, které jsme ho učili, drahá."
"To on přece má." protestovala a znovu zamířila ke křeslu. "Je pro něj nejdůležitější rodina. To je jedna z hlavních hodnot. Dal by za nás život. Nech ho ať může být dospělý."
Lucius si povzdechl a zamířil ke dveřím. "Jsi na něj moc měkká, drahá, ale asi máš pravdu. Necháme to na nich, pokud však zjistím, že tomu dítěti do hlavy cpe něco, co se mi nebude líbit, zasáhnu." Mávl hůlkou, otevřel dveře a vyšel ze salonku. Jeho žena si povzdechla a zakroutila hlavou.

Byl tak tvrdohlavý.

Přesto ho milovala.