Draco & Astorie

Není pozdě

Mávla hůlkou a prudce spadla na zem.

Expecto patronum.

Z její hůlky vyskočil stříbrný kouř změněn na kočkovité zvíře a zmizel. Padla na zem a rozplakala se. Držela se před ním a když viděla tu jeho novou, věděla, že nemůže dát najevo slabost, kterou cítila. Byla zmijozel. Byla Greengrassová. Tohle si nemohla dovolit. Už ale může. Tady ji nenajdou.

Byla v lese, kam se přemístila hned z londýnské ulice kde byl bar a odkud utekla. Znala to tu, když tu byli jednou na výletě s Daphne. Bylo to jejich místo, kam se přemisťovaly, když chtěly utéct. Nebyla tady už několik let, ale stále si na to místo pamatovala. Zažila tu krásné věci. Bylo to tak jiné, být tu bez ní, sedět na mokré zemi a plakat. Připadal si hrozně. Snad hůř než ve vlce, to měla u sebe kamarády, kteří při ní stáli.

Cítila, jak se jí usadila na srdci obrovská tíha a rozplakala se naplno. Dlouhé řasy jí smáčely slzy a ona vzlykala nahlas, věděla, že tady si to může dovolit. Pomalu si položila hlavu na mokrou zem a zavřela oči, ze kterých jí stále tekly potůčky slané vody.

Lesem se rozlehlo prásknutí.

Astorie sebou trhla a zvedla se. Zmateně se rozhlížela a snažila se ve tmě vidět to co způsobilo ránu. Najednou viděla, jak k ní míří.

"Těší mě, že mě chceš vidět, ale mohla by jsi vybírat lepší místa na setkání."
"Kdo je to?" zašeptala dívka a cítila, jak se jí potí ruce, když v nich svírala hůlku, připravená.

"Ty mě nepoznáváš?"
Vyšel na světlo a Astorie povolila sevření.
"Draco... co tady... já... ne."
"Ty jsi pěkně nalitá, Greengrassová." okomentoval její stav a sehnul se k ní.
"Nechápu, co ty tu..."
"Zavolala jsi mě, drahá. Tvůj patron pro mě přišel."
"Nevolala..."
"To nevadí." zasmál se a prohlížel si jí, jako by byla malé dítě, které potřebuje jeho péči.
"Jestli mi to nebudeš mít za zlé, promluvím si s tebou rád na jiném místě."
Chytil jí za ruku a pomohl jí zvednou se na nohy. Zamotala se jí hlava a tak ji podepřel i druhou rukou, aby nespadla a její hůlku si strčil do kapsy. Potom se s ní otočil na místě.

Tak dlouho noc nezažil pěkných pár měsíců.
Hned po tom, co se s Greengrassovou objevil v jednom z hotelů a položil ji do postele se zvedla a začala mu povídat o svém večeru. Z toho co pochopil mu došlo, že potkala toho ruského blba, který si přivedl svojí ruskou děvku a ona ji potkala. Její nálada se měnila ze smutné a zlé na veselou a tancující a to všechno několikrát dokola než se mu podařilo ji nějak uklidnit. Nechápal, jak dokázal být celou dobu tak chápavý a naslouchající, ale vytušil, že ho potřebuje. Po tom, co ze sebe všechno dostala usnula jako to malé dítě a on ještě několik hodin koukal do tmy.
Usnul ve chvíli, kdy se venku začaly probouzet paprsky. Byla to náročná noc, ale lepší než kdyby měl sedět ve svém sídle a koukat do zdi svého pokoje, kde slyší jekot vězňů, mučených o pár pater pod ním. Proto vlastně ocenil její opilou přítomnost.

"Ahoj, Draco." probudil ho tichý hlas někdy k večeru. Vedle jeho postele stála už střízlivá a upravená mladší Greengrassová a podávala mu hrnek s kávou a ovoce.
"Hmmmmm." zabučel Draco a otočil se od ní. Nechtěl, aby ho viděla neupraveného. Má rozcuchané vlasy a je jenom v trenkách, kde má trochu těsno, takže by ocenil, kdyby mu nechala chvíli, aby se mohl upravit a udělat ze sebe toho fešáka, kterým je.
"Nechám ti tu jídlo a půjdu dolů." došlo jí rychle a položila všechno co přinesla vedle postele. Potom se otočila a vyšla ze dveří. Než mu zmizela prohlédl si jí a uznale pokýval hlavou. Měla na sobě šaty, které včera neviděl, kvůli tomu, že si nesundala kabát. Byly těsné a ukazovaly její krásnou postavu. Hnědé vlasy měla rozčesané a rty měla rudé, i když poznal, že ještě není namalovaná. Její krása mu moc nepřidala v řešení jeho komplikace, která se mu děla dole. Hned, jak za sebou zavřela dveře, odkopl peřinu a vyrazil do koupelny.

Prohlédl se v zrcadle, zhodnotil, že je pořád stejně přitažlivý a začal se upravovat. Po půl hodině vyšel ven čistý a v obleku. Posadil se znovu na postel a napil se kávy. Ovoce přehlédl. Chce jít dolů a poslechnout si, co mu ta holka řekne o včerejšku za střízliva. Už se těšil.

Našel jí dole v zahradách, kde chodili hosté na jídlo. Seděla v jednom křesle a četla knihu.
"Jsem tady." zahučel a sedl si na křeslo vedle ní. Zvedla oči a zářivě se usmála.
"Pospíšil jsi si."
"Jak ti je?" zeptal se místo odpovědi. Dívka znovu sklopila oči a zdálo se, že se zastyděla.
"Moc se ti omlouvám."
"Je ti dobře?"
"Ano, je. Chápu, že se zlobíš..."
"To nech na mě." přerušil jí. Najednou pro něj bylo jediné důležité to, že je v pořádku.
"Vzala jsem si hůlku." zašeptala a očima střelila po kapse svého kabátu.
Kývl a stále ji propaloval pohledem. Myslel, že první co mu řekne, bude něco ohledně jejich hotelu. Byl to totiž mudlovský hotel někde na kraji města. Jí to ale zřejmě přišlo v pořádku a taky nebyla hloupá, aby si domyslela, že je lepší, když ji vzal sem. Kdyby jí někdo viděl ve stavu ve kterém byla, bude mít co vysvětlovat. V tomhle měli čistokrevní výhodu. V mudlovském světě by je nehledali. Hlavně Draca Malfoye. Tím líp.

"Jsem ráda, že jsi mě tam vyzvedl. Kdybych neposlala patrona, ležela bych tam asi do rána."
"Zajímalo by mě pro koho původně než jsi se rozhodla poslat ho za mnou byl." ušklíbl se Draco a natáhl ruku po sklenici s vodou co měla v ruce.
Podala mu ji a on se napil.
"Já nevím, nepamatuji si, že jsem ho vyčarovala." zasmála se a on se smál s ní, než si něco uvědomil.
Napil se z její sklenice.
To nedělá.
Seděl, sledoval tu sklenici ve své ruce a potom jí rychle postavil na stůl. Udělal to nevědomě, ale nechápal, co to do něj vjelo. Tohle se k jeho vychování nehodí, tohle je moc intimní. Stále sledoval svoji ruku, než mu došlo, že si ho dívka prohlíží. Zvedl k ní pohled a byl rád, že jeho chování nechala, jako by se nic nestalo.
"Jaký je tvůj patron?" zeptala se místo toho.
"Nemám patrona." odvětil ledově a znovu pohlédl na sklenici. Radši by se bavil o tom.
"Každý má svého. Jakto?"
"Já ho... neumím." snažil se znít lhostejně, ale moc se mu to nedařilo. Tohle byla jedna z věcí, za kterou se styděl. Neumí vykouzlit patrona. To ale jen kvůli tomu, že nemá dost hezkých vzpomínek, aby mohl kouzlo provést. Má jich jenom málo z dob, kdy byl ještě malý, ale jsou hodně rozmazané a nejsou tak silné, aby zhmotnily to, čeho chtěl dosáhnout. Už tolikrát přemýšlel, jak by jeho patron vypadal. Byl by to drak nebo pes nebo páv nebo had. Netuší.

Dívka mu položila ruku na jeho a zahleděla se mu do šedých očí, které se rozšířily, když se setkaly s jejími tmavými.
"Není pozdě na to, se ho naučit."
Draco ji sledoval a usmál se na ní na oplátku. Ukládal si jednu z krásných vzpomínek, jeden krásný okamžik, který zrovna prožívá. Třeba se mu to jednou podaří poskládat.