Draco & Astorie

Ruce od krve

Hned, jak přišel domů, viděl, že se něco stalo.

Bylo to jasný.

Domem prostupovalo ticho a jeho matka ho nepřišla přivítat po práci, jak to měla ve zvyku. Otec byl asi někde ve své části sídla a Astorie ležela v jejich ložnici a odpočívala. Pověsil si sako a kufřík na věšák u vstupních dveří, které měli několik metrů a byly z pevného dřeva. Zamířil nahoru, aby zkontrolovat svoji budoucí ženu a aby se ujistil, že je v pořádku. Celou cestu do jejich společné ložnice nepotkal nikoho a začínal mít špatné tušení. I když se náhodou stalo, že ho matka nepřivítala u dveří, pokaždé si ho našla někde v domě ještě než došel do svého pokoje. Dneska to ale bylo jiné.

Byl už u dveří a natahoval se po klice, když uslyšel pláč. Zarazil se a zaposlouchal se do vzlyků, které vycházeli z pokoje. Byla to Astorie. Plakala a vzlykala tak silně a hlasitě, že téměř ucítil bolest, jako kdyby ho někdo bodl do zad. Nevěděl, co má dělat. Chtěl jít dovnitř a podpořit jí, ale zároveň ho svíral neuvěřitelný strach, že se něco stalo, něco hrozného. Buď to nebo ho chce opustit. Věděl, že druhá možnost nemusí být tak pravděpodobná, ale za ty roky, kdy ho tolik lidí zklamalo a opustilo už pokaždé myslel na nejhorší. Bylo lepší být připraven a potom být rád za to, že to dopadlo dobře.

Otevřít ty dveře ho stálo hroznou sílu. Zvedl hlavu a uviděl na posteli sedět svojí dívku, která si ho nevšimla a otírala si slzy, které jí tekly po tvářích. Viděl v jejích očích neuvěřitelnou bolest a jeho srdce se znovu skoro zastavilo. Měla rozcuchané vlasy a rozmazané líčení, ale vypadalo, že jí na tom vůbec nezáleží. Zatím si ho nevšimla, proto zůstal stát bez hnutí a tiše jí sledoval. Neměl tušení, kvůli čemu je na tom tak špatně, ale cítil, že je to nějakým způsobem i jeho vina. Jako už mnohokrát, i teď znovu ucítil výčitky, které se snažil několik měsíců potlačit. Vyčítal si, že tu nevinnou dívku zatáhl do svého zkaženého života a že pro svou sobeckou touhu být s ní, zničí její nevinnou část. Věděl, že pokud se stane jeho ženou v nějakých ohledech bude trpět a i přes to, že ona na to všechno byla připravena, on si každým dnem vyčítal, že to dovolil. Už dlouho se zmítal v protichůdných pocitech a nevěděl, jak má svojí situaci vyřešit. Dívka najednou přestala plakat a on zadržel dech, když zvedla hlavu a pohlédla na něj.

"Už jsi tady." promluvila, znovu sklopila oči a on se zarazil. 
"Ano, chodím v tuhle dobu, to přece víš." 
Jenom pokývala hlavou a on vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. 
"Co se tu dělo?" zeptal se a pomalu zamířil k ní, aby se mohl posadit vedle na prázdné místo na posteli. 
"Lucius mi řekl jak mám vychovávat naše dítě."
Draco se zamračil. Přesně tohohle se bál. "Co ti řekl?" 
"Hádej." odpověděla ledově a otřela si poslední slzy, které jí stekly na tvář. 
"Radši ani nechci." znechuceně nakrčil čelo a pohladil jí po vlasech. Astorie se odtáhla a Draco ucítil bodnutí do srdce. 
"Nesmíš ho poslouchat, přece víš, jakej je."
"Jo, ale až teď mi to pořádně došlo." odvětila a zadívala se na druhý konec pokoje, aby nemusela koukat na Draca. 
"Já mu to nedaruju." zavrčel a vytáhl hůlku. 
"To nedělej Draco." zastavila ho Astorie a chytila jeho paži, než se stihl zvednout. 
"Nestojí nám to za to. Prostě se s tím budeme muset smířit."
Draco stiskl zuby a překryl její dlaň svou. "Nechci, aby jsi byla nešťastná, hrozně mě to sere. Máš bejt v pohodě, jsi těhotná, ale on tě stresuje. To ještě po tom, co se stalo..." odmlčel se a radši nepokračoval. 
"No jo." povzdechla si a konečně se mu zahleděla do očí. 
"Promluvím si o tom s matkou. Ona mu domluví." 

Jako by ho jeho matka slyšela. 

V tu chvíli vplulo do pokoje zářivé zvíře ve tvaru páva, patron jeho matky. 
Zvíře udělalo několik ladných kroků a ze zobáku zazněla Narcissina slova. 
"Draco, prosím, přijďte i s Astorií v šest hodin do salonku. Potřebuji si s vámi promluvit."

Astorie si s Dracem vyměnila pohled a znovu si hluboce povzdechla. 
"Vypadá to, že máte s matkou dost podobné myšlenky."
Draco jen zamyšleně pokýval hlavou a zamířil ke skříni, aby Astorii podal čisté šaty. 

..

O pár hodin později se oba dva usadili v salonku. 

Narcissa na ně už čekala, popíjela sklenici vína a ujídala malé pohoštění, které přinesli skřítci. Astorie se posadila naproti ní a Draco se usadil na opěrku jejího křesla. 

"Takže, matko." začal Draco, "povídej o čem jsi s námi chtěla mluvit."
Narcissa přikývla, znovu se napila vína a potom se zadívala přímo na Astorii. 

"Drahá," začala pomalu, jakoby zvažovala každé slovo, než ho vysloví, "jistě víš, že jsme rádi, že si tě náš syn vybral jako budoucí ženu. Jsi moc dobrý člověk."
"Děkuji." odpověděla Astorie. 
"Chápu taky, že naše rodina toho po válce hodně utrpěla, ale pořád jsme Malfoyovi a s naším jménem se spojuje i tradice výchovy dětí. Samozřejmě se hodně změnilo, ale koncept je pořád stejný. Jsem si jistá, že s tím budeš souhlasit, jen se můj manžel špatně vyjádřil a zřejmě došlo na nedorozumění."

Astorie si vyměnila pohled s Dracem, který se mračil a nadechla se, aby se uklidnila, než odpoví. 

"Paní Malfoyová, vážím si toho, že schvalujete Dracovu volbu, ale k nedorozumění určitě nedošlo. Nebudu svoje dítě vychovávat tak, aby nenávidělo nečistou krev, když jsem viděla, co všechno to způsobilo."
Narcissa se nadechla, ale Astorie jí nepustila ke slovu. 
"Viděla jsem umírat lidi, jenom kvůli přesvědčení, viděla jsem jejich krev, která byla úplně stejná jako ta podle vás nečistá. Když jí máte na rukou, nerozeznáte čí je. Taky si vážím čistokrevnosti, rodiče mě v tom vychovali, ale svoje dítě nedovolím zkazit vaším mužem. Promiňte." 

Narcissa jen zalapala po dechu, ale to už se Astorie namáhavě zvedla a se vztyčenou hlavou odkráčela ze salonku. Draco jí společně s matkou šokovaně sledoval. 
"Omluv mě." houkl směrem ke svojí matce, i když to bylo neslušné a rychle vyrazil za ní. 
"Astorie. Počkej, nech toho." křikl na ní, když uviděl jak míří po schodech nahoru. 
Zastavila se a pomalu se otočila. 
"Chci se odstěhovat, Draco."