Draco & Astorie

Ulička

Muž stál před zrcadlem a zkoumavě si prohlížel své drahé sako.

Tuk.

Draco se otočil ke dveřím a vyzval příchozího aby vstoupil. Dveře se otevřely a do pokoje nakoukl Theodor. Jeho kamarád pozvedl obočí, ale neřekl ani slovo.

"Draco, můžu s tebou mluvit?"
"Už mluvíš, ne?" odsekl Draco víc ledově než chtěl.

Theodor na to nic neřekl a posadil se do jednoho z křesel.
"Sluší ti to." odvětil místo toho a nalil si.
"Taky se žením." odpověděl mu Draco už víc přátelsky.
"Nečekal bych, že se toho dožiju." ušklíbl se Theodor a na jeden lok vypil vše co si nalil.

"Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit." pobídl ho Draco, otočil se zády ke svému odrazu a šel si sednou vedle svého kamaráda, který mu už podával jednu sklenici. Theodor vypadal, že se mu do toho moc nechce, ale zároveň věděl, že Draco je jediný s kým o tom může mluvit.

Oba na sebe krátce pohlédli a Theodor se nadechl, aby získal odvahu. Draco ho sledoval.

"Jde o to, že chci... jednu holku."
Draco zavrtěl hlavou. "Tak do toho. S tou tvojí jste se přece rozešli už před dlouhou dobou."
"To jo. Jenže tahle je zadaná."
"Tak počkej až se rozejdou, jestli tě chce taky a je tý holce to s tim jejím neklape..."
"Je vdaná." zabručel Theodor.
"Tak to jsi v háji, kamaráde." ušklíbl se Draco. Theodor na to jen pokýval hlavou a obrátil do sebe další sklenici. Draco si znovu dolil a napodobil ho.

"Rád bych ti pomohl, ale dneska se žením kámo, nezvládnu myslet na nic jinýho, než aby jsem se nesesypal než to bude za mnou."
"Myslel jsem, že se na to těšíš." nechápavě na něj pohlédl Theodor.
"Těším se, ale zadek mám staženej, kdo by neměl." zasmál se a znovu se zvedl, aby provedl další úpravu svých dokonalých vlasů.

..

Astorie už stála v šatech a sledovala svůj odraz. Vedle ní stála její sestra a zrovna si utírala slzy.

"Nečekala jsem, že zrovna ty budeš brečet." zasmála se brunetka a jemně pohladila svou sestru po ruce.
"Jsem nějaká mimo." odvětila potichu Daphne a otočila se k ní zády, aby si mohla otřít oči. Slzy jí pořád tekly a ona věděla, že teď už to není tím, jak jí dostal vzhled její mladší sestry, ale tím, že se cítila naprosto rozebraná. Minulou noc totiž strávila s Theodorem Nottem. Nebylo to poprvé.

Jejich první setkání bylo náhodné, potkali se v jedné z restaurací a protože tam oba byli sami na obědě, přisedli si k sobě a dali se do řeči. Dlouho se předtím neviděli a tak si měli co vyprávět. Theodor pozval Daphne na další večeři a ona ani nevěděla jak a souhlasila.

Od té doby se scházeli pravidelně každý týden.

Ne, že by Blaisovi lhala. Kdyby se jí zeptal kam jde, řekla by mu to, přece jenom byli s Theodorem kamarádi, ale on se nezeptal.

Nezajímalo ho, kam jeho žena po večerech mizí. Zeptal se jen, aby se neřeklo, ale neposlouchal.

Ty dny, které společně trávily byly jedny z mála na které se těšila.

Tenhle den ale nebyl o nich.

..

Zbývala hodina do obřadu. Astorie přecházela po pokoji, hladila si bříško a Daphne kontrolovala, jestli je všechno venku v pořádku.

Hosté už byli usazení a čekalo se jen na to, až se rozezní hudba a až dorazí nevěsta. Tiše se spolu bavili a bylo slyšet jen tichý šum kde se mísily všechny hlasy.

V prvních řadách seděl Lucius s ledovým výrazem. Cítil na sobě pohledy ostatních, kteří se na něj koukali s jistým opovržením a taky strachem. Pro ně to byl pořád služebník Pána zla a tak na něj pohlíželi.

Narcissa stála v hale a mluvila s několika svými kamarádkami, které obdivovali její práci a gratulovali jí k tomu, že vdává syna. Narcissa zářila, jako kdyby to byla její svatba a užívala si všechnu pozornost, které se jí dostávalo. Oproti svému muži.

Na naléhání Dracovo rodičů seděli v řadách i Harry Potter s Ginny a zrzek s Hermionou.

Astorie s tím nesouhlasila, nechtěla se koukat na jejich obličeje až půjde k oltáři svázat svůj život s milovaným Dracem, ale dostala vysvětlení, že by to nebylo společensky přijatelné.

Svatba byla víc než romantika pouhá formalita pro společnost. Jak bylo u Malfoyů zvykem.

Teplým vzduchem se rozezněla jemná hudba a hosté, kteří doteď stáli zamířili ke svým místům. Narcissa se posadila vedle svého muže a mávala na hosty naučeným pohybem.

Hudba se změnila a najednou byla rychlejší a svižnější. Okolo oblouku, kde si za pár minut řeknou snoubenci svoje ano prolétlo několik obrovských ptáků. Hosté vydechli a ukazovali si na ně, když se po pár metrem letu změnily v záplavu zlatých kamínků ze který se zhmotnil malý obtsloustlý muž.

"Dámy a pánové," začal oddávající a s širokým úsměvem pokynul přítomným.
"Je mi ctí, že mohu dát dohromady dalšího muže z tohoto váženého rodu. Byl jsem u svazku Luciuse a Narcissy a s nejhlubším vděkem spojím i životech jejich syna s jeho dívkou."

Rozezněla se další hudba a všichni se otočili, když uviděli, jak uličkou kráčí Blaise a směje se. Za ním šel pomalejším krokem Draco a když vkročil na koberec, aby prošel uličkou, lidé zatleskali. Draco se snažil udržet klidný výraz a kýval na známé tváře. Byl hrozně nervózní. Věděl, že by se to nestalo, ale nějaký tichý hlas v jeho hlavě mu pořád připomínal, že se může stát to, že Astorie nepřijde nebo nebude souhlasit. Děsilo ho to tak, že když došel k oddávajícímu, musel si povolit kravatu. Narcissa to zpozorovala a neznatelně zavrtěla hlavou. Draco od ní odtrhl pohled a zahleděl se na otce, který se tvářil stejně přísně jako jindy. Na rozdíl od matky ale kývl.

Další změna hudby. Pomalá, krásná a táhlá, ozývající se ze všech stran. Draco prudce polkl a zadíval se na místa, odkud každou chvíli vyjde Astorie. Potřeboval cítit její pohled a potřeboval vidět její úsměv. Musel se ujistit, že přijde a že se stane jeho ženou. Srdce mu tlouklo a on čekal. Cítil každý úder svého srdce a doufal, že se jeho milovaná objeví co nejdřív.

Hosté, kteří byli stejně netrpělivý jako on se koukali nejdřív na něj a potom na místa odkud měla vyjít nevěsta. Jen Dracovi rodiče seděli s rovnými zády a upírali pohled na svého syna.