Draco & Astorie

První

Ráno bylo studené, ale vypadalo, že každou chvíli slunce chladný den oteplí.
Jedna z těch krásných chvil, která je plná očekávání z nadcházejícího dne. Po mokré trávě se procházely sestry a užívaly si ty tiché chvíle než se ostatní probudí a kouzlo pomine.

Astorie s Daphne spolu prohodily jen pár slov. Užívaly si toho ticha a čekaly, až zamíří na svoje oblíbené místo kousek od stromů, obrostlými květy v jedné části pozemku jejich sídla. Byl den po svatbě a obě dvě se sešly, když se potkali ráno v kuchyni u teplé kávy. Daphne se probudila brzo, ještě nadšená z toho všeho, co se za poslední noc stalo a Astorie nešla spát, protože tančila celou noc s Dracem a pak si chtěla dopřát dobrou snídani. Měla dny volné, takže věděla, že bude mít hodně času na to, aby hodiny později dospala. Ve chvíli, kdy uviděla svojí sestru, celou rozesmátou a mířící k ní s kabátek, přidala se k ní a vyrazily na procházku. Obě dvě věděly, že mají té druhé, co vyprávět, ale snažili se okamžik co nejvíc natáhnout, aby byl o to napínavější.

Po pár minutách už bylo jejich místo na dohled a obě zrychlily. Posadili se na trávu, kterou před tím usušily a pohlédly na sebe.

Daphne se prudce nadechla a přemýšlela, kde má začít. Měla za sebou první manželskou noc se svým mužem. Ne první, co spolu zažili, stejně to bylo jiné. Viděla na Blaisovi, že je tak moc rád, že jsou manželé a ona na tom byla stejně. Jen ji trochu děsilo, že už nezažije svatbu. Bylo to tak hezké, že by si to zopakovala několikrát.

_

Seděli po několika hodinách tance na jedné lavičce potažené bílým saténem a odpočívali. Unavení a rozesmátí se bavili o tom, jak se při jejich posledním tanci všichni hosté posadili a tleskali jim. Oba dva do toho dali všechno a tak, když odcházeli za bouřlivého potlesku a jekotu opilých lidí, mysleli, že nezvládnou odejít po svých. Zapadli do nejbližší uličky, kde na ně nebylo vidět a tam jako by na ně čekala lavička, na kterou se posadili.

Draco se tvářil spokojeně, ale jeho dobrý pocit mu kazil jen pot, který mu tekl po čele. Malfoyové nemůžou mít pot tekoucí po čele.
"Tak to bylo skvělé, viděl jsi, jak z nás byli nadšeni. Ještě jsem to nezažila." vydechla Astorie a pohlédla na něj. Uviděla, jak se mračí na své ruce a pozvedla obočí.
"Co se stalo?" ptala se starostlivě.
"Nic." odpověděl a otřel si zpocené ruce do kalhot. Nebude jí přiznávat, že se potí, to by se propadl. Ona na něj pobaveně pohlédla.

"Líbilo se mi to, díky, Draco, jen bych měla jít spát." chtěla se zvednout, ale on ji chytil za ruku.
"Tak ještě nechoď." v jeho hlasu znělo něco, jako zoufalství.
"Jakto?" otázala se s úsměvem. Poslechla a znovu a prohlížela si ho.
"Nechci jít domů." zabrblal, že mu skoro nerozuměla.
"To ano, ale už je pozdě, Draco." připomněla mu Astorie potichu.
"To je," uznal, "tak pojď, doprovodím tě ke vchodu." nabídl se velkoryse.
"Pak půjdeš domů?" zeptala se, protože se jí to moc nezdálo.
"Nepůjdu, ještě se projdu." odvětil a postavil se. Upravil si sako a nabídl jí ruku, aby jí pomohl vstát. Nevšímala si jeho ruky a jen znovu pozvedla obočí.
"Ty si myslíš, že tě tu nechám, aby jsi chodil po nocích sám?"
"Proč by ne?" prohodil jakoby nic.

"Budu tu s tebou." rozhodla se a ukázala mu na lavičku, kde bylo vedle místo.
"Neříkej, jsi unavená, jdeme."
"Draco," povzdechla si Astorie, jako kdyby mluvila s malým dítětem, "rozumím ti. Chápu, že se ti nechce domů, kde je tvoje matka, která s tebou nemluví a prázdné sídlo plné těch všech hrozných a šílených věcí, co se děly. Nezažila jsem to, co ty, ale pokud ti budu moct pomoct..."
"Jak můžeš vědět jak mi je?" zavrčel na ni a vypadal naštvaně.
"Já nevím, jak ti je." po jeho vzoru zvedla hlas.
"Tak nechápu, jak mi můžeš nabízet pomoc, víš, co... já jdu." prohlásil namyšleně, ale nehnul se.
"Nech toho." zvedla se, aby mu mohla koukat do očí. Byl o něco vyšší než ona, tak zaklonila hlavu a nasadila bojovný výraz a zamhouřila na něho svoje zelené oči.
"Já jsem nezažila to, co ty, ale taky se to na mě podepsalo. Ty jsi viděl hrozné věci, které si nedokážu představit, to neznamená, že ti nechci pomoct."
Mlčel a sledoval jí. Připadal si, že mu někdo zabodl do hrudi nůž a nemůže se nadechnout.