Draco & Astorie

Na nejhorším místě

Ten den byl od rána deštivý, jako kdyby je už předem chystal na špatné zážitky, které je ten den čekají.
Astorie se podle domluvy přemístila před jejich sídlo a tam pod jednoduchým kouzlem, kterým si nad sebou udělala deštník, čekala, až ji vyzvednou oba Malfoyovi.

Byli tak domluvení, protože ona ve vězení ještě nebyla a bude lepší,když budou cestovat společně.

Nemusela čekat dlouho a už viděla vysokého muže a o trochu menší ženu,kteří k ní míří. Draco měl na sobě jako vždy perfektně padnoucí oblek s černou kravatou a přes něj měl černý kašmírový kabát. Jeho světlé vlasy a šedé oči vynikaly ještě více a jeho sebevědomá chůze v kombinaci s jeho vzhledem působili jako dokonalost sama. Vedle něj kráčela Narcissa se smutným výrazem skrytým za černým kloboukem. Na sobě měla dlouhé černé šaty se sukní, která za ní šustila po zemi. Měla na sobě černé rukavice a kolem ramen kožešinu. Do obličeje jí moc vidět nebylo, jen chvílemi se z pod klobouku vynořily červené oči,které měla opuchlé pláčem.
"Ahoj, Astorie." pozdravil celkem mile Draco.
"Zdravím Vás, slečno." ozvala se Narcissa tiše.
"Myslím, že můžeme vyrazit." zhodnotil Draco a rychle přelétl pohledem dívku.

Byl rád, že se uměla vhodně obléct. Přece jenom na návštěvu do vězení je lepší černý kabátek, černé krátké šaty a boty na vysokém podpatku. Kolem hlavy měla omotaný černý šál a na rtech červenou rtěnku. Pocítil jakési chvění v oblasti rozkroku,ale dělal, že si toho nevšiml, potlačil v hlavě všechny hříšné myšlenky, které si omlouval tím, že ho už dlouho nenavštívila jedna z jeho kamarádek a stoupl si mezi dvě ženy.

Zvedl ruce, každou k jedné a obě se ho chytili. Vedl to on.
Narcissa se ho chytila a on cítil, jak je napjatá a klepe se jí ruka.Snažil se být v klidu, ale její třes se pomalu přenášel i na něho. V tom cítil, jak se ho chytila Astorie. Jemně vzala jeho ruku do svojí a povzbudivě ji stiskla. Než si stihl uvědomit, co dělá, propletl s ní prsty a potom se všichni tři otočili namístě.

Stáli na skále, kde foukal vítr tak silný, že museli o pár kroků ustoupit. Rozbouřené moře naráželo do skal s hrozivými zvuky a velké vlny se půlily o vysokou věž, která se tyčila uprostřed té děsivé podívané. Už jenom při prvním pohledu na to místo se snažila zbytečně Astorie potlačit otřásnutí. Dva její společníci vypadali, že na ně místo tam moc nepůsobí, asi proto, že už tu byli.

Pomalu kráčeli vpřed, jak jim vítr dovolil a Astorie stále sledovala tmavou věž, kde byli umístěni ti nejhorší lidé z kouzelnického světa. Po několika minutách dorazili k jednomu strážnému, který stál u obraných bariér. Kývl na ně a když uviděl oba dva Malfoyovi, nepožadoval po nich žádnou prohlídku. I když jejich jméno upadlo, bylo by hloupé tvrdit, že pořád neměli dost kontaktů. Došli na dlouhý most, kde na ně před branou čekala postava. Před déšť, který jim bránil ve výhledu a větru, před kterým se museli sklánět si pořádně nemohli prohlédnout stojícího kouzelníka. Teprve, když přišli blíž, poznali o koho jde.
"Zdravím vás, Draco, Paní Malfoyová. Také Vás slečno Greengrassová."
Před nimi stála s úsměvem Hermiona Grangerová, která se na ně koukala jako na staré kamarády.
"Kde je Potter?" zavrčel Draco.
"Měl důležitou práci a tak mě pověřil, aby se vám věnovala. Přece jenom, dělám na ministerstvu na případech a sem chodím docela často."
Astorie nakrčila nos, když uslyšela ten její uječený hlas, který musel mít za každou cenu pravdu. Na hodiny sní nechodila, ale historky o ní kolovaly po celé škole. Podívala se na Draca a věděla, že kdyby tušil, že tu bude takhle šprtka,nepřišel by. Dost možné bylo to, že to věděl i Harry, který je vylákal pod záminkou, že je doprovodí on, i když měl jinou důležitější práci. To mu neodpustí.
Přítomnost téhle holky neoceňovala ani Narcissa, která hned jak poznala o koho jde, ustoupila o několik kroků dál, aby se nenakazila nečistým původem. Pohledem koukala někam za její rameno a nebrala jí na vědomí. Astorie si myslela, že by byla spokojenější, kdyby je tady prováděl mozkomo než tady ta slavná holka.
"O všem vím, takže vás nebudu zdržovat velkými prohlídkami, ale přece jenom, Draco, můžeš si sundat to sako a ukázat mi hůlku, buď tak hodný."
Draco se tvářil jako u mučení, když jí s vypětím sil podával svoje drahé sako. Ve chvíli, kdy se ho dotkla sebou cuknul a zatvářil se, že bude zvracet.
Narcisse nebyla takové prohlídla podrobena, jen ji projeli hůlkou a Astorii také. Potom šli dál po chodbě, všichni se znechuceným výrazem, do čeho se to dostali.
Už byli vevnitř té hrozné budovy a začal na ně působit známý strach, který vycházel z tvorů kroužících kolem vězňů, kteří naříkali.

Jak postupovali dál, měli pocit, že každým metrem ubývá vzduchu. Byly slyšet jen jejich kroky a ječení lidí, kteří byli už šílení.

Vepředu šla jejich průvodkyně a následovala jí Malfoyová, která si jí zezadu prohlížela, jako největší špínu. Za nimi šli vedle sebe Draco s Astorií. Procházeli uličkami a po chvíli došli k další kontrole. Jak pochopila, přecházeli do míst pro vězně, kteří byli nejnebezpečnější. Stál tam mladý muž, který je znovu projel kouzlem a potom pokynutím ruky, bez nějakého výrazu naznačil, aby pokračovali dál.
Otevřel mříže, které s hrozným zvukem odhalily další dlouhou místnost. Vešli pomalu dovnitř a potom se za nimi mříže znovu zavřely. Grangerová měla oči vykulené a vypadala docela vyděšeně, na to, že byla válečnou hrdinkou. Narcissa se snažila udržet ledovou masku, ale při bližším pohledu si Astorie všimla, jak se jí klepe dolní ret. Nejvíce v klidu vypadal Draco. Jeho šedé oči byly lhostejné a jen když s nimi šlehl směrem ke Grangerové, projel jimi záblesk nenávisti.

Přistoupili k jedné z cel a Grangerová, která měla oprávnění a klíč, otevřela. Potom ustoupila a nechala vejít Narcissu, jako první.
Za ní šel Draco a když se otočil a probodl pohledem Astorii, pochopila, že má jít taky. Pomalu vykročila a prošla dovnitř. Grangerová mávla hůlkou a dveře cely se za nimi zavřely.

Astorie se rozhlédla po místnosti. Byla malá a studená. Celým prostorem prostupovala beznaděj a voda kapající ze stěn tomu nepomáhala. V rohu byla špinavá postel a stůl s jídlem. Jako jediné měl tady Lucius okno, ale stejně bylo vidět venku jen rozbouřené moře.

Astorie se nadechla a zadívala se na muže, který zrovna vstával ze země.
"Luciusi." zavzlykala Narcissa a objala svého muže. Ten jí objetí oplatil a přes její rameno koukal na svého syna, který si ho měřil pohledem, ze kterého se nedalo nic vyčíst.
"Synu." zachraptěl a mávl na něj.
"Otče." pozdravil ho odměřeně Draco.
"To je kdo?" ukázal rukou na Astorii.
"Greengrassová." odpověděla Narcissa a potom ho políbila na čelo.
Svoje vlasy, které vždy nosil upravené měl špinavé a zacuchané a měl na sobě bílou špinavou košili. Po jeho nádechu bohatství, které ho dřív provázelo na každém kroku, nezbylo nic.

"Necháme vám soukromí." promluvil Draco a otočil se znovu ke dveřím. Narcissa pokývala a vzlykala svému muži do košile. Astorie se na něj zmateně podívala, pak ale pochopila.

Draco přešel ke dveřím a zabouchal na ně. Hned se otevřely a on s Astorií prošli ven.
"Přišli jste a hned..."
"Ano." odsekl Draco Grangerové a pohlédl na Astorii.
"Už chápu, proč jsem tady." ušklíbla se na něj. Dávala mu záminku, aby nemusel trávit čas se svým otcem víc než je potřeba.
"Nejenom." ušklíbl se na ni a opřel se o zeď než mu došlo, že by si mohl ušpinit drahé sako a tak se znovu postavil vzpřímeně.

"Jak se jinak máte?" začala šprtka asi aby prolomila ledy. Ptala se jich jako kdyby byli někde v hospodě na přátelském sezení.
"Jde to." zasyčel Draco, jenom protože věděl, že kdyby jí neodpověděl, mohla by se urazil a nechat ho sem zavřít taky, mohla si dělat co chtěla.
Astorie se s odpovědí nenamáhala.
"Máte na mě pár minut, než se vrátí?" kývla ke dveřím znovu a propalovala pohledem oba dva.
"Mám vám něco vyřídit od Harryho."
Dva zmijozelové si vyměnili pohled a následovali jí.