Hokejový zápas

Do nemocnice

     Otevřela jsem oči a zjistila, že ležím přesně tak jak jsem usnula. Konkrétně v Jamieho náručí. Prohlédla jsem si ho a s uspokojením naznala, že vypadá klidně a dobře jako obvykle. Jamie se zavrtěl a zamžoural na mě. „Pojď spát dál," zívl unaveně. „Víš co je divný?" zeptala jsem se Jamieho a tím jsem udělala skoro pravý opak toho, co po mě Jamie žádal. „Že včera nikdo nekontroloval pokoje," dokončila jsem větu a přetočila se na druhý bok. „Trenér se sice tváří přísně, ale ve skutečnosti jediný co ho zajímá je, že odsud neodjedete těhotný a myslím, že už si za ty roky zvykl na to, že nám asi nezabrání v tom spát na pokoji s holkama," protřel si oči a převalil se na záda. „Jo takže tady vlastně teďka se mnou ležíš a děláš jak jsi strašně zamilovanej, ale na dalším turnaji budeš opakovat ty samé fráze s pouhým samozřejmě zanedbatelným rozdílem toho, že to bude mířeno jiné holce," zabrblala jsem si. Jamie se na mě podíval. „Snad bys nežárlila?!" zeptal se se smíchem a znovu mě pevně ze zadu obejmul. „Můžu tě ujistit, že do teď jsem se tady těm věcem vyhýbal a spal pouze ve svém pokoji anebo nespal vůbec a sváděl jsem to na svoji poruchu, takže se nemáš čeho bát a mimochodem na další turnaje se mnou pojedeš vždycky ty, takže si mě budeš moct pohlídat..." očistil se a já jsem mu ráda věřila.

„Víš, že jsme strašně trapní? Tady ten náš vztah nemá v reálným životě vůbec šanci vydržet," podotkla jsem další věc, která mě napadla. „Jo, máš pravdu. Je strašná blbost, že spolu chodíme a navzájem o sobě ani nevíme jestli máš ty nebo já sourozence," přikývl. „Sice by si z nás nikdo neměl brát příklad, ale to nám je fuk, protože ty jsi skvělej a já jsem taky skvělá, takže spolu můžeme chodit jak chceme a jsem jedináček, když tě to tak zajímá." Jamie se zasmál a konečně vypadal probuzeně. „Jdu, hmm, ze sebe udělat člověka," špitla jsem a ploužila se do koupelny. „V kolik hrajete první zápas?" Zakřičela jsem na něj, když jsem si svým prstem alá provizorním kartáčkem čistila zuby. „Nevím," odpověděl mi bez starostí a já jsem si pro sebe pokrčila rameny. Jeho problém, já jsem měla v plánu dneska na chvíli zajet za Leem.

Bylo něco málo po šesté a my jsme úspěšně vypravení odhodlaně vyšli směrem k mému pokoji, kde jsem se chtěla ještě jednou převléct. Už z dálky byl slyšet křik. „Katherine," povzdechla jsem si a zavěsila se do Jamieho. „Nejsme jak jsem ze začátku tvrdila jak z Dám ti Slunce, tam byli trošku rozumnější, i když ty vypadáš jak hlavní postava té knížky. Jsme spíš jak The Emd Of The Fucking World... Viděl jsi ten seriál?" zeptala jsem se. „Jo, ale úplně s tím nesouhlasím. My totiž nejsme jak nikdo, my jsme prostě jako my a to je na tom krásný. My. Ty a já a hotovo. Nesnaž se hledat někoho nám podobného, stejně další takové tele jak jsi ty už nenajdeš," uzavřel jemně toto téma a já jsem sebou mírně škubla, když jsem viděla, že nám naproti jde Chris. Bože! Tady je miliarda lidí a já musím pořád narážet na tohoto kluka. Chris se samolibě usmál a vypadal, že úplně zapomněl na včerejší události. „Ahoj Madeline," pozdravil a na Jamieho kývl. Jamie zatl čelisti a přitáhl si mě k sobě. „On ví jak se jmenuješ?" zeptal se podrážděně a zastavil. „Uhm," znervózněla jsem. „Jo včera u toho automatu na kávu, jak ti říkala Kat na ledě," dodala jsem po svém mlčení. Chris se u nás taky zastavil a já jsem nechápala jediný důvod toho, co ho k tomu vedlo. „Ale co je? Máš strach?" zeptal se posměvačně. Jamie zatl pěsti a já jsem s pohledem upřeným na něj mírně zavrtěla hlavou. Jamie mě zatáhl do zadu. „Běž do prdele," zamumlal a odešel z tama přičemž jsem byla v jeho těsném zákrytu. „Já jsem ti to říkal, měl jsem ho praštit už včera," zavrčel a tentokrát jsem se zastavila já. „Jamie klid," položila jsem mu mou ruku na jeho vypracovanou hruď. On zatřepal hlavou a mou ruku vzal opět do své.

Až k pokoji jsme šli mlčky a já jsem se musela usmát rozhovoru, který byl jasně slyšitelný i přes dveře. „Hej!" zařvala Katherine. „Jestli si okamžitě nesundáš MOJE kalhotky z hlavy tak přísahám bohu, že tě vyhodím z okna a pak si dám tu práci, vytáhnu tě zpět a předešlou akci zopakuji ještě nejméně dvacetkrát!" pokračovala vražedným tónem. I Jamiemu cukaly koutky. Odhodlaně jsem otevřela dveře a zůstala stát tváří v tvář neskutečnému bordelu, Harrymu ležícímu na posteli právě s již zmíněnými kalhotkami a rozvalenému křenícímu se Matyasovi vedle Harryho a nakonec naštvané Katherine, která si to přísným krokem přes celou místnost dorázovala až ke mně. „Ty!" zabodla mi prst do hrudi, „to je naposledy, co jsi mi něco takového udělala, už nikdy NIKDY v životě nechci být zavřená v jedné místnosti s podobnýma idiotama jako jsou ti dva!" vyčítala mi a já jsem si v reakci na to, abych zabránila výbuchu smíchu, zkousla ret. Proklouzla jsem kolem ní do pokoje vyhrabala v tašce tričko z krátkým rukávem, dlouhé zvonové kalhoty a spodní prádlo. Zmizela jsem na malou chvíli v koupelně a když jsem opět vyšla, bez zastavení jsem zamířila rovnou ke dveřím. „Přišla jsem ti vlastně hlavně oznámit, že jedu dneska za Leem."
„Cože?" ozval se Jamie. „Hmm, tobě to teda oznamuju taky," skepticky jsem se na něj podívala a pokračovala jsem, „Chceš jet taky?" zeptala jsem se tentokrát směrem ke Kat. „Asi ne," našpulila pusu. „Dneska zůstanu na střídačce a pojedu zase zítra, abysme se vystřídaly," mrkla na mě a já jsem zavřela dveře. „Jdem snídat," oznámila jsem Jamiemu nekompromisně.
                                 ...
Leo byl v celkem hezké nemocnici, vypadala nově a personál příjemně. „Můžu vědět, kde najdu Lea," opřela jsem se o pult a uvědomila si, že nevím příjmení. „Omlouvám se, je to trapné, ale nevím jaké má ten kluk příjmení. Jmenuje se Leonard a přivezli ho sem včera s otřesem mozku po pádu při hokeji-"
„-ano v pořádku, pokoj číslo 103, druhé patro," usmála se na mě milá slečna. Já jsem jí na oplátku poděkovala a vydala se směrem k Leovu pokoji.

Potichu jsem otevřela dveře a zarazila se. Leo spal. Pokrčila jsem rameny a opatrně došla až k židličce vedle jeho postele. Posadila jsem se a prohlédla jsem si ho. Jeho jinak celkem hezký obličej zdobily veliké kruhy pod očima. Kvůli zranění na hlavě byl oholený do hola. Zkousla jsem si ret. Samozřejmě mu to slušelo i tak, akorát už nevypadal tak mile a nevinně, vypadal spíš jak voják. Úplně ho to změnilo. Chytla jsem ho za ruku a rozhodla se čekat.
Probudil se asi za půl hodiny a prvně se zmateně rozhlédl kolem sebe a zaskučel bolestí. Pak se podíval na mě a na naše ruce. „No do prdele," to bylo jediné čeho jsem se od něj dočkala, když nepočítám silné stisknutí ruky, které nadávku následovalo. „Chce se mi blít, bolí mě hlava a piští mi v uších, teď asi tomu blbcovi nakopat prdel nebudu moct, že?" zeptal se a pokusil se o úsměv. „Ne," zasmála jsem se. „Kolik to nakonec skončilo," zeptal se jakoby tady neležel s otřesem mozku. „Hmm Leo, rozbil jsi si hlavu a omdlel jsi. Ta rána nevypadá vůbec hezky a navíc máš otřes mozku. Hned jak jsi se tam složil, zápas se přerušil a nedohrál, všichni museli z ledu," vysvětlila jsem mu. Leo párkrát zamrkal a šáhl si na hlavu. „Doprdeledoprdeledoprdele," zaskučel. „Neboj, sluší ti to," usmála jsem se na něj. „Achjo, Madie já bych si s tebou strašně rád o něčem povídal, ale to asi momentálně nezvládnu, můžeš tady prosím aspoň chvíli sedět, klidně něco povídej a hlaď mě po té ruce dál, než přijde Jamie a zas mě vypne," zasmála jsem se a ucítila jak mi Leo ruku opět zmáčkl. Už zavřel oči, ale já jsem i tak ještě přikývla.

Asi za hodinu, během které jsem si tam Leovi sem tam vylívala srdíčko, stěžovala si na Leea a doufala, že ho tím moc neotravuji, mi zazvonil mobil. Byl to Harry. Zapnula jsem Face Time  a usmála se do kamery. „Nazdar, jak vypadá?" zeptal se Harry natočila jsem se tak, aby tam byl vidět i Leo a odpověděla jsem mu. „Takto." Leo otevřel unaveně oči a zamžoural na obrazovku. „Čau," ospale se usmál. „Ty vole, co ti to tam udělali?" vypadlo z jednoho z kluků. „Běžte za tím kreténem a natrhněte mu prdel," zareagoval Leo a většina kluků se velmi ochotně zakřenila. „Hele za půl hodiny hrajem, takže se jdem převlíct, chtěli jsme tě akorát vidět," usmál se Harry, „mějte se tam!" zamával, ale nakonec si to neodpustil a ukázal prostředníček, který mu Leo velmi rád opětoval. „Čau," řekl s úsměvem. Natočila jsem mobil opět jen na sebe, poslala jsem jim vzdušnou pusu a zavěsila. Leo znovu zavřel oči, ale ani ne za pět sekund nastavil ruku a čekal až ji zase chytím, udělala jsem to a Leo mi vtiskl pusu na její hřbet. „Kdyby nebyl Jamie můj spoluhráč, zkusil bych tě sbalit," podotkl jakoby nic a předstíral, že spí. Se smíchem jsem zavrtěla hlavou.