Hokejový zápas

OK

   Ano usnula jsem, útěchou pro mě bylo, že on taky a ještě pořád spal. Teda dobře. To jsem si myslela, respektive jsem v to doufala. Karma mě nemá ráda.
     Ve spánku jsem se nějak přetočila a teď jsem mu ležela na klíně. Pomalu jsem se rozkoukávala a zjistila jsem, že jsem i přikrytá něčí dekou. Naklonila jsem hlavu a všimla si, že je venku tma. Bylo před desátou. Panebože.... jak jsem mohla usnout na takovou dobu? Zaspala jsem asi i jednu zastávku. Nicméně jsem se mírně zavrtěla a deku si přitáhla k obličeji, přivoněla jsem si k ní. Uvědomovala jsem si, jaký je okolo klid, bylo to divné, myslela jsem si, že kluci budou dělat bordel celou noc, ale místo toho byli vzorní jak prvňáčci a teď už zde všichni chrápali. „Divný co? Jal všichni spí," ozval se Jamie, mluvil trochu ochraptěle. Trhla jsem sebou a natočila jsem se tak, abych na něj viděla. Sice mi bylo nepříjemné, že mě vidí z tohoto úhlu, připadala jsem si tak škaredá, ale neřešila jsem to. Vyjímečně. U něj jsem to prostě řešit nemusela. Přikývla jsem a zkusila se zvednout, ale on mě přidržel a nepustil, jako vždycky. Teď to ale vůbec nekomentoval. Znovu jsem si ho prohlédla. Vypadal líp než odpoledne. Kruhy pod očima zmizely a jeho kůže nabeala trochu barvy. Měla jsem chuť ho po té tváři pohladit. Neudělala jsem to. „To u toho autobusu jsem tak nemyslel, chci tě tady." Zamrkala jsem. Skoro jsem se rozbrečela. Uvědomuji si, že jsem nejspíš strašná citlivka, ale toto mě potěšilo. Přerývaně jsem se nadechla. „Pššššš," začal mě hladit ve vlasech. „To bude dobrý," teď jsem se rozbrečela uplně. Nevím proč, nejspíš jsem byla už emocionálně vypjatá, za poslední dobu toho je moc a s mamkou, která trpí rakovinou, si zvyknete na to, že často brečíte. Rozklepala jsem se, bylo mi to fuk.
     Jakmile Jamie ucítil, že brečím fakt na plno, jemně mě chytil za paže s z leže mě vytáhl do sedu a obejmul mě a já jsem ho objala na zpět, pevně jsem se ho chytila. Chvíli se mnou jen tak kolíbal, ale pak mě vzal znovu a posadil si mě na sebe, tentokrát objal jenom on mě, já jsem se o něj jen opírala a v podstatě jsem na něm zase ležela, dokázala bych takto usnout. Bylo by to asi to nejhezčí místo, na kterém jsem kdy usínala, ale pořád jsem se klepala.
     V tu chvíli přišel Harry. Zjistila jsem to, až když promluvil. „Kreténe, cos jí zase udělal. Proč se dneska chováš jak hovado?!" zasyčel na něj a pokusil se mě si od něj převzít. Já jsem se ale k Jamiemu přitulila ještě víc a malátně ho obejmula. „Očividně se jí k tobě nechce," řekl mi do ramene Jamie, ale mluvil na Harryho. „Nech mě pro teď, prosím, být Harry, jsi milý, ale děkuji ti," řekla jsem a Harry skutečně odešel. „Mám žízeň," zamumlala jsem a mírně jsem se od Jamieho odtáhla. Podal mi flašku vody. Pochybovačně jsem si to prohlédla. „Čí to je?" zeptala jsem se. „Moje." Protočil očima a já jsem se po té flašce natáhla.
     Jak jsem dopila, opatrně jsem z něj slezla a jenom jsem si opřela hlavu o jeho rameno, zase mě obejmul okolo pasu. „Je to jako teďka u těch hvězd," řekla jsem. „Jo, akorát tady nejsou hvězdy, ale odporný autobusový světla," dodal. „Hele říkal jsi, že to odpoledne jai tak nemyslel, a jak teda , co ti bylo," tentokrát mi neodpovídal, chtělo se mi zmovu brečet. Pak ale odpověděl. „Možná jindy," dobře, čekala jsem lepší odpověď, ale vlatně jsem si s tím docela vystačila, protože se mi chtělo strašně spát.

Ahoj!
Chtěla bych Vás poprosit, jestli by vás opravdu někoho nenapadl nějaký lepší nápad na název...
Jinak jak se vede ve škole? Mně chybí spánek, prostě... mám pocit, že jsem nespala tak měsíc.
A co říkáte na roušky? Zjistila jsem, že mi to až tak nevadí, takže prostě nějak přežívám...
Zkuste to taky, budu vám fandit.

Kdyžtak díky za odpověd
Vaše Papírová dívka <333