Proč to děláš?

1.4K 59 11
                                    

Zběžně jsem se podívala na hodinky, abych věděla, jak asi dlouho tady na tom dětském hřišti ještě strávíme. Zbývala nám zhruba půlhodina.

Ne náhodou jsem si vybrala volný kousíček lavky vedle Cilliana. Jamie pochopil, o co mi jde, a s mírným pokrčením ramen mě pustil a šel jinam, protože vedle mě už nebylo místo. „Můžu?" položila jsem základní otázku. Cillian se usmál. „Můžeš mi na klín," blýskl po mně úsměvem. „Haha jasně." Cillian ale neuhýbal. „Vtipálku," zašeptala jsem si pro sebe. Posadila jsme se opravdu na samý konec lavky, tak jak mi to Cillianovi tělo dovolovalo, opřela jsem se do něj a začala jsem ho tlačit, dokud jsem nezjistila, že mám dost místa na to, abych mohla pohodlně sedět. Když jsem povolila, Cillian se zasmál. „Chtělo by to posilovat," škádlil mě. Sebevědomě jsem se usmála. „Chtělo by to být větší gentleman..."
„Vyhrálas," uznal mi. I když jsem měla celkem dost místa od kraje, poposedla jsem si blíž k němu. „Já bych se do toho asi neměla plést, ale co Katie?" zkusila jsem to narovinu. Z vlastních zkušeností jsem věděla, že je mnohem lepší vyjádřit se přímě než chodit okolo horké kaše. „Co by?" zeptal se nechápavě. „Neumíš lhát," odvětila jsem bez rozpaků. „A ty se ve všem vrtáš," vyčetl mi, ale nezlobil se na mě. „Nepřišla jsem se tu s tebou hádat," podívala jsem se mu do tváře, „Kde zmizel ten přívětivý úsměv co?" odtušila jsem, "Viděla jsem jak jsi se na ni díval a já ti do toho zasahovat, nebo jak jsi sám řekl, se ti do toho vrtat nebudu. Jenom..." povzbudivě jsem do něj drcla, „když budeš cokoliv potřebovat, tak přijď," a zvedla jsem se k odchodu. Se zasmaním, které vyjadřovalo jeho bezmoc, kývl hlavou. „Díky," ozvalo se za mnou po chvilce.

Uvolněně jsem se zavěsila do Jamieho. „Nevypadá to, že bys mu nějak pomohla," rýpl si do mě. „Hele nezačínej jo? Už jsem si všimla, že jsi dneska studený jak psí čumák, ale toto si odpusť," prohodila jsem záměrně. Věděla jsem, že předchozí věta byla spíš vtip, než cílená urážka, ale srazit MU ego o pár stupínků nikdy neuškodí. Povzdechl si. „Slečna snědla vtipnou kaši ráno?"
„Slečna, snídala s tebou, takže se jí nemusíš ptát," sladce jsem se usmála a stoupla jsem si před něj natočená čelem k němu. „Já jsem jen chtěl dělat, že jsem neviděl, jak jste toho s Katherine snědly víc než polovina našeho týmu dohromady," vrátil mi zářivý úsměv a začal si hrát s mýma rukama. „Zas z toho nedělej nějakou vědu. To že máš v týmu anorektičky, už není náš problém." Musela jsem zaklánět hlavu abych mu v takové blízkosti a při jeho výšce viděla do očí. „Můj taky ne," odvětil lehce a mírně se sehnul, aby se zastavil svými rty těsnem nad mými. Jemně se o ně otřel a podíval se mi do očí. „Pořád jsem studenej jak psí čumák?" zašeptal. Po celém těle mi přeběhl mráz a měla jsem pocit, že se u něj rozpustím. Pustil moji ruku a položil ji na můj obličej tak, aby mi mohl párkrát přejet palcem po tváři. Automaticky jsem si ruku, kterou mi nechal volně viset u pasu položila na jeho hruť, takže jsem cítila každý jeho nádeh a úder srdce. Tlouklo mu rychleji a jeho výdechy byly zastřené. Druhou ruku mi pustil a plynule se přesunul na můj pas. V břiše se mi rozlétlo milion motýlků a jen díky jeho podpoře jsem neztratila rovnováhu. Rukou jsem mu vyjela k ramenům a nechala jsem ji tam volně ležet. Usmál se a pomalu se sklonil ještě o trošičku níž, aby překonal těch pár centimetrů, co ho dělilo od mých úst. Jenom své rty hladce přitiskl na mé. Oba jsme se usmívali. Nejspíš to chtěl zkusit prohloubit v polibek, ale koutkem oka jsem zahlédla, jaké grimasy začal předvádět Dom, když nás viděl a začala jsem se nekontrolovaně smát. Jamie zvedl hlavu na vzdálenost asi dvou centimetrů a to jenom proto, aby se koukl, co mě tak rozesmálo. Pousmál se, ale dál nebral ohledy na můj záchvat smíchu a políbil mě znovu, tentokrát to nezačínalo obyčejnou pusou jako před tím, teď to byl opravdový polibek od začátku do konce. Projela mnou vlna vzrušení a aspoň trochu utlumila můj smích. Polibek jsem mu oplácela a snažila se ignorovat Domovy čím dál tím odvážnější gesta. Zavřela jsem oči a uvolnila se. „Dobrý," zašeptal Jamie při jednom z posledních nádechů mezi polibky a pak se odtáhl. Nemohla jsem smazat úsměv, který mi zdobil tvář. Jamie si mé omámené já v náruči přetočil, abych stála zády k němu, nechal mě se opřít a obejmul mě. Katherine zaúpěla. „Já chci taky Jamieho," našpulila rty, „a taky chci takovou pusu," přihodila si. Překulila se na Matyasově klíně a nohy mu omotala kolem zad. „Dáš mi takovou pusu Matyasi?" zeptala se laškovně a chytila mu jemně tváře do svých dlaní. Matyas se ležerně usmál obě ruce si položil na její zadek a čekal až začne. Nemohla jsem uvěřit, že to byl ten samý Matyas, který u nás spal první noc na pokoji. Nadzvedla jsem obočí. „Ne-... neříkal jsi náhodou, že si myslíš, že je ještě panic?" špitla jsem směrem k Jamiemu. „Panic ještě bude, za tím si stojím, ale u nás v týmu je necelej rok, to je prvně, co ho vidím tak rozjetýho," jeho obočí vykonalo stejný pohyb jako to moje před malou chvílí. Katherine se vítězně usmála a lehce přitiskla své rty na ty Matyasovy. Nenápadně jsem po celou dobu sledovala Cilliana. Tvářil se docela lhostejně, vlastně bych i řekla, že je mu to úplně fuk, ale v momentě, kdy se opravdu políbili, jsem viděla, jak mu po obličeji přejel stín bolesti. Bylo mi ho líto.

„Ehm ehmm, neměla jsi v plánu do svých kolikati? ajo tak asi třiceti možná i dýl bojkotovat všechny kluky na této planetě?" zavolala jsem asi po 256391992 hodinách čistého zla a utrpení. Matyas byl panic-sukničkář, což si v zásadě odporovalo, ale očividně byl kuriozitou, a rozhodně s ní neplánoval takovou budoucnost jako ona s ním. Akorát jí ublíží. Katherine zamrkala a s rukama stále na jeho tvářích zvedla hlavu. Přimhouřila oči a oba dva se na mě podívali. Založila jsem si ruce na prsou. Nadzvedla jedno obočí. O co ti jde? Naznačoval nesporně její pohled. Použila jsem znakovou řeč a pomocí pár rychlých gest, které mě naučila ona, takže jsem měla jistotu, že jim porozumí, jsem jí řekla, že dělá velkou chybu, chová se jak kráva a že s ní potřebuju mluvit. Zachmuřila se, ale přestala mě vraždit pohledem. Bez emocí se koukla zpátky na Matyase a pomalu z něj slezla. „S dovolením?" řekla a odšoupla jednoho kluka kousek vedle, aby se taky na tu lavku vlezla. Koukla jsem na Harryho. Naznačil jemnou poklonku a usmál se na mě. V zápětí se podíval na hodinky. „Já už jdu ja zimák," prohodil a svižným krokem vyšel. Zatahala jsem Jamieho za tričko. Automaticky se otočil a vyšel se mnou směrem k Harryho zádům. Jamie mi stiskl ruku a uvolněně se zasmál. „Někdy bys možná.... nemusela říkat úplně všechno, co si zrovna myslíš?"
„Milý Jamie, to nebyla zdaleka ani čtvrtina toho, co všechno si myslím, takže tě snažně prosím, nech si ty poznámky," řekla jsem naškrobeně. „Kdo, že mi to nadával do studených čumáků?" nenechal se. „Tebe to přirovnání nějak vzalo," odvětila jsem. „Vůbec ne."
„Jasně a já jsem Zvonilka a sbírám po loukách kapičky rosy, pojď prosím tě," donutila jsem ho k svižnějšímu tempu, abychom dohnali Harryho.

Hokejový zápasWhere stories live. Discover now