Hokejový zápas

Klausi!

Chris se ukázal jako docela fajn kluk, ale když jsme na něj na druhý den znovu narazili na zimáku, Harry i Jamie dělali, že si jeho letmé přítomnosti ani nevšimli. Podrázděně jsem do Jamieho žduchla a na Chrise se zářivě usmála. „Ahoj."
„Ahoj," odpověděl mi významně s jemným úsměvem. Když přešel, smazala jsem úsměv a na Jamieho jsem pozvedla jedno obočí. „Chris začíná být sympatičtější než vy dva dohromady," pohledem jsem probodla Harryho záda.  Proš se chovali tak hulvátsky? „Jo? Tak proč si slečna nejde za Chrisem, když je to tak okouzlující společnost? Třeba budeš mít štěstí a nezpůsobí ti otřes mozku," odsekl Jamie. „Tak ta slečna si za Chrisem asi brzo půjde, jestli nepřestaneš být protivný." Jamie se na mě úkosem koukl. „Prosím," vybídl mě. Přimhouřila jsem oči a v duchu mu ukazovala prostředníček. „Fajn," nezúčastněně jsem pokrčila rameny, otočila jsem se na patě a poodběhla kousek zpátky. „Chrisi?" zavolala jsem na vzdálená záda přede mnou. Slyšela jsem jak Jamie za mnou kleje, několikrát na mě i zavolal. V duchu jsem pokrčila rameny. Další zápas hráli asi za dvě hodinky, před chvilkou jeden dohráli a teď šli někde blbnout. Když strávím chvilku s Chrisem, nikomu to nemůže vadit. Netrpělivě jsem ho doběhla a zopakovala jsem pozdrav. „Ahoj."
„Ahoj?" zmateně se na mě podíval. „Máš chvilku čas?" Chris se podíval na sportovní hodinky. „Na tebe vždycky," pokusil se flirtovat. „To si nech," odbyla jsem ho a nenápadně jsem se podívala za sebe. „Fajn, potřebuješ něco, nebo proč jsem poctěn tvojí přítomností?"
„Potřebuju naštvat Jamieho," vysvětlila jsem. „Dobře, mám ti dát pusu nebo něco tak? Klidně to udělám," zbytečně se nabídl. „Cože? Ne. Úplně bude stačit, když si se mnou budeš NORMÁLNĚ povídat," dala jsem si záležet, abych na slovo normálně dala náležitý důraz a čekala jsem, jestli Chris pochopí skrytou výhružku.

Nepochopil... asi po dvou minutách mě zkusil chytit kolem pasu. Zastavila jsem se a natočila se k němu čelem. Obrátila jsem panenky vzhůru. „Nemusíš se mě ani dotýkat, chápeš to? Nemáš se mi snažit dát pusu, nemáš se snažit mi dát ruku kolem pasu, nemáš se snažit se mnou flirtovat, protože o to nemám zájem. Už nám to docvaklo?" Chris se jenom zakřenil a znovu vydělal ruku z kapsy a zkusil mě chytit znovu, tentokrát mířil opovážlivěji níž. Zhluboka jsem vydechla a odstrčila jeho ruku stranou. Kde byl tak před měsícem? Kde byli všichni tito kluci před měsícem? Do teď by o mě nikdo neopřel ani kolo, ale začneš se pohybovat vedle pár hezkých kluků a najednou? Najednou ti začnou věnovat pozornost všichni kluci poblíž. Zhruba před tím měsícem by mi to lichotilo, teď si připadám levně, nahraditelně a dočastně. Ohrnula jsem rty. „Promiň Chrisi, rozmyslela jsem si to," řekla jsem. Jamie je milej - Chris vlezlej. Už nikdy nebudu tvrdit opak. Rozhodně jsem vyšla chodbou a hledala naše šatny.

Vešla jsem dovnitř. „Zdravím," usmála jsem se na Klause, který se tam snažil zametat. „Mám to udělat?" zeptala jsem se a rovnou jsem si od něj převzala smeták. „Klausi? Nechodí tady náhodou jednou denně uklízečka? Proč zametáš?" vyzvídala jsem a Klaus znervózněl. Zasmála jsem se. „Ale copák?"
„Madeline ty jsi takové sluníčko," usmál se na mě přívětivě. „Ale já pořád čekám na odpověď," popohnala jsem ho. „Ta uklízečka..." začal, „Je docela milá paní středního věku, tak jsem si říkal, že by nebylo špatné jí trochu pomoct." Klaus byl rudý až za ušima, očividně mu nedělalo dobře mluvit sám o sobě. „Ahaaaa, myslím, že jsem si jí všimla. Bude tak o pět let mladší než ty?" vyzvídala jsem. „Zhruba... mně se ale nelíbí, nemám o ni nejmenší zájem, jenom jsem si myslel, že by neuškodilo trošku uklidit po tady těch prasatech a tím jí pomoct, ať už je to kdokoliv," začal se bránit. „Ale Klausi, já jsem neřekla, že se ti líbí, tos řekl ty, já jsem pouze odhadovala její věk," vědoucně jsem mrkla. Klaus zamrkal taky. „To ale nic nedokazuje."
„Však já se ti nesnažím nic dokázat," pokrčila jsem rameny a nabrala jsem smetí na lopatku. „Ale musíš uznat, že je hezká," přihodila jsem si. Klaus zrudl ještě víc pokud to šlo. „Hmm," zabručel. „A nechceš s ní přece jenom seznámit?" snažila jsem se to posunout nenápadně dál. „To nejde," ošíval se. „Jde! Notak, pojď, to zvládneme, já jsem taky stydlivá, ale pro tebe to dokážu," zazubila jsem se a rázovala si to k němu. „Ne-e."
„Klausii," udělala jsem psí oči a chytila ho za ruku. „Madeline!" napomenul mě na oko vážně. „Prosím!"
„Když mi slíbíš, že budeš zticha, tak ti něco řeknu." Rukou jsem naznačila zamykání pusy a odhazování klíče na znamení toho, že mlčím jako hrob. „Já někoho mám," usmál se na mě. „Cože?" vypískla jsem. Klaus pokýval hlavou. Uvědomila jsem si, že mu ruku svírám čím dál silněji a pustila jsem ho. „Pšt," sykl a jakoby nic vyšel z šatny a nechal mě tam samotnou s lopatkou a smetím.

Lopatku jsem vysypala a s povzdechem jsem zavola Jamiemu, protože jsem si všimla, že mi před pár minutama volal. „Madeline?" ozvalo se na druhé straně. „Kde jsi? Chris právě prošel kolem nás, myslel jsem, že budeš s ním."
„Měl jsi o mě strach?" dobírala jsem si ho. „Nech toho, kde jsi?" zeptal se mírně starostlivě. „Na zimáku," odpověděla jsem. „Počkej před dveřma, dojdu pro tebe," řekl a tipl mi to. Milý jako sluníčko, pomyslela jsem si ironicky. Zastrčila jsem si mobil do zadní kapsy a nenápadně jsem zkontrolovala jak vypadám ve skle s hasícími hadicemi.

Když jsem se docourala ven, Jamie akorát dobíhal. Nakřivo jsem se usmála a se založenýma rukama jsem čekala, co udělá. Vzal to kreativně. Přišel ke mně a hodil si mě přes rameno jako pytel brambor. „Jamie!"vyjekla jsem. „Doprčic já chci dolů, vždyť se pozvracím!" zaúpěla jsem. Jamie si mě na rameni pohodil. „Nemáš mi utíkat."
„Já jsem ti neutíkala, to zaprvé a za druhé, nemáš být protivný jak..."
„Jak co?"
„Já nevím, nic mě nenapadá, prostě nemáš být protovný," vyčetla jsem mu. Cítila jsem jak si povzdechl. „Promiň," ozvalo se skoro neslyšitelně. Po pár minutách se opravdu můj žaludek ozval. „Jamie, já tě upozorňuji, že od včerejška ještě stále nejsem fresh jak tiktak a tudíž se klidně může stát, že..." Dneska jsem expert na nedokončování vět. „Já to chápu," řekl do jisté míry znechuceně při představě scénáře, který by se mohl odehrávat na jeho zádech. Opatrně mě sundal ze svého ramene dolů a prohlédl si mě. „Jsi v pohodě?" zeptal se mě. „Teď už jo," protočila jsem panenky a chytila se jeho ruky. Propletl se mnou prsty, ještě jednou na mě koukl a pak zase vyšel směrem, kde se údajně asi nacházel zbytek týmu včetně Katherine.

Došli jsme k obyčejnému hřišti, už z dálky šlo vidět jak spokojená Kat sedí na klíně Matyasovi. Usmála jsem se a šťouchla jsem do Jamieho. Ten zavrťel hlavou. „Koukni na Cilliana," pošeptal mi jemně do ucha, až mě zamrazilo na zádech. Škoda, že mi šeptal zrovna toto a né něco pro mě lichotivějšího. Na Cilliana jsem se ale i přes to podívala a to mi rychle úsměv z úst smazalo. Do teď jsem si toho nikdy nevšimla, ale Cillian seděl a smutně Katherine pozoroval, pak na něj někdo promluvil a on se vzpamatoval. Nahodil svůj bezstarostný úsměv a obrátil se směrem k hovoru. Pozvedla jsem jedno obočí. „Tyjo, jak dlouho to víš?" zeptala jsem se, protože mi bylo jasné, že podobnou situaci nevidí teď poprvé. „Od toho, kdy se představila," ležérně párkrát zvedl obočí. „Nemachruj," zasyčela jsem na něj a nasadila jsem zářivý úsměv.

Prosimvas! Mám takovou otázku... nevíte proč když dávám fotku nahoře do těch „medií" či jak se tomu říka, proč se tam někdy ukáže tak třikrát? Já ji tam dávám jenom jednou, přísahám!🍭

Kdyžtak děkuju za odpověď a doufám, že se kapitola líbila☺️