The Boy Next Door

Chapter 10

Pohled Toma:

"Tati?" zašeptám do větru když v tu chvíli se probudím. Podívám se na noční stolek vedle postele na kterém leží jeho fotka. "Kéž bys tu byl. Chybíš mi." řeknu tiše směrem k fotografii. Moje oči sjedou na hodinky. 6:30. Asi bych měl vstát. Vysoukám se z postele a obleču se. Vyjdu z pokoje a rozejdu se ke kuchyni kde sedí moje matka a dělá něco na notebooku. Ignoruji jí zatímco si dělám snídani. Sednu si ke stolu a začnu jíst. "Jak jsi se vyspal?" promluví na mě máma aniž by zvedla oči od obrazovky. "Proč se najednou staráš?" zeptám se trochu drze. Vážně nemám sílu s ní mluvit hned po ránu. "Jsi můj syn a jenom jsem se zeptala jak si se vyspal tak nebuď hned drzej. Ignoruju její poznámku a dojídám snídani. Jdu ke dveřím kde si obleču koženou bundu a obuju boty. Vezmu klíče z věšáku a vycházím ze dveří.

Přejdu přes ulici a zastavím se před dveřmi kde bydlí Chris. Zazvoním na zvonek a čekám na odpověď. Když se otevřou dveře stojí v nich hnědovlasý kluk, který je asi o hlavu menší než já. Má na sobě černé třičko s dlouhými rukávy, černé roztrhané džíny a na očích má kulaté brýle. Taky jsem si všiml že má černě nalakované nehty. "Čau, jak je?" zeptám se směrem k Chrisovi, který se usměje. Nevim co to je, ale něco v něm mi vždycky zvedne náladu jen když ho vidim. A dneska vypadá fakt cute. Wait.. cože? "Jo, já dobrý. Co ty?" zeptá se. "Jo, jde to." odpovím a odmlčím se. "Dneska si tu nějak brzo ne? zeptá se Chris a já si s pohledem na hodinky všimnu, že je teprve 7:08. "No.. Jo. Já.. jsem si neuvědomil kolik je hodin." odpovím a rukou si projedu vlasy.

Pohled Chrise:

Zrovna jsem udělal kafe když slyším zvonek. Kdo by to mohl být tak brzo? Jdu ke dveřím a otevřu je. Vidím Toma, který vypadá dost zaraženě a prohlíží si mě od hlavy k patě. Po chvilce mluvení je ticho, které přeruším. "Dneska jsi tu nějak brzo ne?" Tom se podívá na hodinky a zpět na mě. "No.. Jo. Já.. jsem si neuvědomil kolik je hodin." vykoktá trochu a projede si vlasy. Bože dneska mu to vážně sluší. "No.. Já jsem si zrovna uvařil kafe. Nechceš taky?" nabídnu Tomovi a rukama pokynu do domu. "Když mi ho uděláš." zasměje se Tom a vejde dovnitř. Oba zamíříme do kuchyně a já připravím Tomovi kafe. Oba si sedneme ke stolu a povídáme si o všem možným. Najednou Tomův pohled sjede na moje ruce. "Proč máš nalakovaný nehty?" ta otázka mě trochu zarazila. "Protože... se mi to líbí?" odpovím a Tom jen pokyne hlavou. Chvíli sedíme v trapném tichu když do kuchyně přijde táta. Podívá se na nás s podivným úsměvem na tváři. "Oo, pardon kluci. Nechtěl jsem přerušit intimní moment. Jenom jsem se chtěl se zeptat proč nejdete do školy?" Tátova poznámka o intimním momentu mě donutila praštit se do čela. Ale počkat. Jak jako proč nejdeme do školy? "Je ještě brzo." odpovím s pohledem na tátu. "Ehm.. Chrisi? Už je třičtvrtě na osm." řekne Tom a zvedá se ze židle. "Cože?" zvednu se ze židle a běžím do chodby, Tom za mnou. Rychle na sebe hodím bundu a boty a vyrážíme do školy na Tomovo motorce. Přišli jsme pozdě. Skvělý. Když nám po nějaké době zvonění na zvonek konečně přišla otevřít učitelka bylo už 8:15. "Pročpak jdete pozdě pánové?" zeptala se paní Meyersová jemně zvýšeným hlasem. První věc, která mě napadla bylo "Pardon, zaspaly jsme." Tom vedle mě zadržoval smích.

Po škole:

"Hej nechcete někam zajít?" zeptá se Peter. "Jako kam?" odvrátí Tom. "Nevim, někam do kavárny nebo něco." odpoví Peter a pokrčí rameny. "Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale souhlasim s Peterem." řekne Mishell a celá skupina se začne smát. "Počkat, cože?" uvědomí si Peter co vlastně Mishell řekla. Skupina propukne v další smích. "Já bych taky někam zašel. Chtěl bych vás všechny líp poznat." řeknu a Tom navrhne abychom šli do Red Pipe café. Všichni souhlasí a jdeme.

V kávarně:

Všichni jsme si objednali a posadili se. Nejvíc jsem si povídal asi s Tomem. Mám pocit jako bych ho znal celej život. Samozřejmě ostatní jsou taky skvělí. Vážně se mi tady začíná líbit.

Peter: Já si myslim, že Avengers: Endgame je super film.

Mishell: Jo, až na ten konec. *přejede si prstem po tváři jako by brečela*

Lizzy: Já si myslim, že by to mohlo být lepší.

*všichni u stolu se otočí na Lizzy s překvapením v očích*

Lizzy: Co? Jenom si myslim, že když je to poslední Avengers film tak by měl zodpovědět všechny otázky a ne přidat víc otázek.

Chris: Prosimtě, to je..

Přerušilo mě zvonění telefonu. Tom vytáhne telefon z kapsy a zvedne hovor. "Jo, mami?" řekne. "Jo, zašel jsem jenom s kámošema do kavárny. Jo, už jdu domu." pokračuje Tom už docela naštvaně. "Co se děje?" zeptám se zvědavě. "Volala mi máma, musim jít domů. Hej půjdeš se mnou ke škole pro motorku? Pak tě hodim domů." zeptá se Tom směrem ke mě. "Jasně." odpovím a zvedám se od stolu. Pomalu odcházíme ze dveří.

Když už jsme skoro u školy zeptám se "Proč vlastně musíš domů? Ještě neni nějak pozdě." Tom se na mě podívá trochu zaraženě. "Um.. no.. víš.. Máma potřebuje s něčim doma pomoct." odpoví Tom a rukou si přejíždí po krku. Proč mám pocit, že lže? "Aha, tak to jo." řeknu nejistě a pokračujeme v cestě.

U školy:

Už z dálky vidím Tomovu motorku. Když k ní přejdeme, Tom mi podá helmu a nasedne na motorku. Nasadím si helmu a sednu si za Toma. Rukama mu obejmu pas a on nastartuje.

Doma:

Před Tomovo domem už stojí jeho matka. Ruce má zkřížené na prsou a vypadá naštvaně. Tom zaparkuje motorku a oba z ní slezeme. Rozloučím se s Tomem a mířím ke dveřím svého domu. Z dálky slyším jak na Toma jeho matka křičí. "Kde jsi sakra byl takovou dobu?!" Tom vypadá že ho moc nezajímá co jeho matka říká a zmizí do domu. Já odemknu dveře a vejdu do svého.

Pohled Toma:

Jedu s Chrisem na motorce, když v tom už vidím mámu jak stojí před barákem. Zaparkuju a rozloučím se s Chrisem. Máma na mě něco ječí ale je mi to jedno. Když vejdu do domu slyším mámu jak říká "To nemáš na práci nic lepšího než chodit do kaváren a užívat si?" Máma totiž ani neví, že mám brigádu. Neříkám jí skoro nic o tom co dělám. Sednu si na gauč v obýváku a pustim televizi. Máma přijde ke mě a vypne ji. "Hej. Já na tebe mluvim. Nebo už si ohluchnul z toho jak pořád jezdíš na tom blbým krámu?" začne zase řvát. "A kdo je vůbec ten kluk co seš s nim teď tak často? Máš s nim snad něco?! Dneska ráno jsem viděla, že jsi šel domů!" pokračuje ve řvaní. Jednou mě totiž viděla jak se objímám s jednim klukem a od tý doby si tak nějak myslí, že jsem gay a nenávidí mě za to. Já jsem jí to samozřejmě nepotvrdil. "Je to náš novej soused od naproti. A ne, nic s nim nemám. Proč by sis něco takovýho myslela?" řeknu s falešným znechucením v hlase. "Já si prostě myslim, že by se všichni teplouši měly postavit do řady a odstřelit." řekne máma a odchází z místnosti. "Jasně že jo, cokoliv řekneš mami." řeknu ironicky a odejdu do svého pokoje. Lehnu si na postel a do uší si dám sluchátka. V hlavě mi běhá spousta myšlenek. Proč zrovna já musim mít takovou mámu? Proč musim v tomhle žít? Co sem komu udělal? Kéž by tady byl táta, ten by to pochopil. Cítím jak mi po tváři běží slza, kterou rychle utřu.

Proč zrovna já?

________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Okay lidi, tak tu konečně máme další kapitolu. Vím, že to trvalo dost dlouho a moc se omlouvám, ale poslední dobou prostě bylo všechno šílený.

Anyway hope you like it.

Vote a coment pls.

- Just Eli

Plus song co by si měla pustit Tomovo máma. xd