Ahoj, jmenuju se Chris Williams. Je mi 17 a jsem gay. Když za mnou před pár týdny přišli rodiče s tím, že se rozvádí a já zůstávám s tátou, myslel jsem, že můj život skončil.... Ale co když jen začal nový?
Čus lidi... Vítám vás u předělané verze kn...
Vzbudil jsem se kolem osmé večer, protože mi zvonil telefon. Na displeji zářilo jméno Luke. Cože? Posunu na zelené tlačítko a přiložím si telefon k uchu. "Halo?" promluvil jsem. Z telefonu se ozval mě tak známý hlas "Čau kámo, chytil jsem tu signál tak jsem ti rovnou zavolal. Ale nevim na jak dlouho." řekl Luke. Přísahám, že se mi v tu chvíli rozzářil úsměv. "Ahoj, tady je děsnej blázinec okolo toho stěhování. Zítra už se stěhujem. Achjoo." postěžuju si Lukovi. Přísahám, že jsme si povídali asi dvě hodiny než Lukovi začal blbnout signál. Povídali jsme si o všem. Jako by jsme byli jen metr od sebe.
Neděle ráno:
8:30
Stejně jako včera jsem vstal, oblíknul se a šel se nasnídat. Tentokrát jsem přetrpěl sezení u snídaně vedle táty a pozoroval ho jak pročítá inzerát "Nejlepší zaměstnání v Queens". Super. Je vidět, že to myslí opravdu vážně.
9:50
Odjíždíme...
Jedeme v autě a mě začíná přepadat nostalgie. Vždyť jsem se tu narodil a vyrostl tu. Jak můžu jen tak odjet?
10:50
Po hodině cesty mám já i táta hlad. Zastavujeme v nejbližší kavárně a dáváme si jídlo a kafe. Po chvilce zase vyrážíme.
12:00
Konečně jsme dojeli do Queens. (Dojeli tam ve 12, protože původně bydleli v Oxfordu. Z Oxfordu do Queens je to přibližně hodinu a 45 minut, plus čas, který strávili v kavárně.- jen poznámka)
Když jsme dorazily k domu kde jsme měli bydlet, zarazil jsem se. Nebylo to tak špatné jak jsem očekával. Dokonce to bylo pěkný. Byl to starší dům. Byl natřený zelenou barvou a vypadal jako ze dřeva i když nebyl. Ke dveřím vedly schody z červených cihel s bílím zábradlím. Nad vchodem byla zelená stříška. Všechna okna vypadala plastová.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vešli jsme dovnitř a první co jsem viděl bylo to, že kuchyň je napravo a věděl jsem, že můj pokoj je nahoře. Nic jinýho mě moc nezajímalo. Vyběhl jsem nahoru do mýho pokoje. Byl samozřejmě úplně prázdnej. Všiml jsem si, že mám i vlastní koupelnu. V hlavě jsem si začal vytvářet jak by mohl vypadat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Najednou jsem uslyšel tátu jak se hádá s někym po telefonu. "Cože? Za tři dny? Jak se to mohlo stát?" křičí táta trochu zklamaně do telefonu a u toho si drží čelo. "No, dobře. Tak to nějak zařiďte" odsekne osobu v telefonu a vypne hovor. "Co se děje?" zeptám se. "Stěhováci se ztratili a dorazí až za tři dny. Idioti!" zanadává táta a sedá si na židli. "A nedá se to nějak udělat, že by přijeli dřív?" ptám se s trochou vzteku v hlase. "Já nevim, ten chlap řikal, že se pokusí to zaříd..." je přerušen zvonkem.
