The Boy Next Door

Chapter 18

(pátek, 8:00)

Pohled Chrise

Otevřu oči a musím se pousmát. Takhle dobře se mi ještě nikdy nespalo. Sednu si a podívám se vedle sebe kde leží stále spící Tom. Jak to, že mu to tak sluší i když spí? Z myšlenek mě vytrhne zvuk zvonku a následné hlasy. Kdo to je? Peter? Probudím Toma, i když moc nerad, abych mu řekl, že slyším dole hlasy jeho kamarádů. Vylezeme z postele, oblečeme se a sejdeme spolu schody dolu.

Pohled Luka

Sedím s u stolu když zazvoní zvonek. Jdu otevřít dveře a v nich stojí tři lidi asi v mém věku. "Je tu Tom?" zeptá se jeden z nich. Poměrně vysoký kluk s tmavými kudrnatými vlasy a brýlemi. "Um.. Kdo se ptá?" zeptám se a projedu ho očima. "Jsme jeho kamarádi. Byli jsme u něj doma, ale nebyl tam. Jeho máma řekla "Kdo?" a zabouchla dveře tak nám došlo, že se asi něco stalo a napadlo nás, že bude tady." řekne s trochou strachu v očích. Najednou se před něj nacpe malá dívka, celá v černém a trochu naštvaně zakřičí: "Tak je tady nebo ne?!" Trochu se uchechtnu. "Něco vtipnýho?" řekne a překříží si ruce na prsou. "Ne..ne.. Vůbec nic. *dál se směju* Jenom mi přijde trochu vtipný když se prckové jako ty snaží vypadat naštvaně, ale jsou spíš roztomilý." řeknu a dál se směju. Dívka v černém mě hodně silně praští do ramene a odstrčí mě od dveří aby mohla projít. V tu chvíli se přestanu smát a chytnu se za rameno. "Na ní si radši nevyskakuj." řekne s úsměvem vysoký kluk a taky projde. Poslední blond dívka se na mě pousměje a následuje svoje kamarády. Zavřu dveře a otočím se směrem k nim. "Tom je nahoře s Chrisem ale nevím jestli jsou už vzhůru." řeknu a podívám se jestli na rameni nemám modřinu. Malá dívka se na mě podívá a začne se smát. Najednou se na schodech objeví Tom s Chrisem a s velkými úsměvy oba řeknou "Čemu se smějeme?" 

Pohled Toma 

Ráno mě probudí ten nejhezčí hlas na světě. Na to bych si dokázal zvyknout. "Hej.. hej Tommy. Vstávej." zašeptá "Myslím, že dole je Peter s holkama." řekne a já konečně otevřu oči.

"Proč tady jsou?" zeptám se když se oblékám. "To nevim. Taky jsem teď vstal." řekne a odejde do koupelny. Najednou slyšíme ze zdola Mishell jak křičí: "Tak je tady nebo ne?!". Oba jsme vykulili oči. "Asi bysme si měly pospíšit." řeknu a začnu se oblékat rychleji. Po chvilce slyšíme z přízemí Mishell pronikavý smích. Sejdeme dolu a oba najednou řekneme "Čemu se smějeme?". Celá parta se otočí směrem k nám. "Čaaau kámo! Co se stalo? Byly jsme u tebe doma a tvoje máma dělá, že tě nezná." řekne Peter. "No... Vlastně mě v podstatě vyhodila z baráku takže teď budu chvilku bydlet u Chrise." řeknu nejistě. Všichni na mě koukaj s obavami v očích ale nikdo nic neřekne. A už je tu zase ten pocit. Bojim se jejich reakce. Absolutně nevim jakej maj názor na gaye, protože jsme se o tom nikdy nebavili. Teda kromě Mishell. Ta bude nadšená. Chris mi položí ruku na rameno a trochu ho zmáčkne. "Chce někdo kafe nebo tady budeme jenom tak stát?" řekne a sejde schody a zamíří do kuchyně.

Všichni sedíme v obýváku a pijeme kafe. To trapný ticho mi bije do uší. "Jestli se chcete zeptat tak to klidně udělejte." řeknu otráveným tónem. Začne Peter: Proč tě máma vyhodila z baráku? Udělal jsi něco?" zeptá se a podívá se mi přímo do očí. Hlasitě polknu. "Tohle vás možná překvapí, ale máma mě vyhodila, protože jsem se jí při hádce přiznal, že jsem gay." řeknu a čekám na reakci. "Vážně?" vypískne Mishell a obejme mě, pak se posadí zpátky do křesla a drkne do Petera aby něco řekl. "Um.. Jak dlouho a kdo všechno se to dozvěděl přede mnou?" zeptá se. "Já to vím už asi od 15 a před tebou se to dozvěděla moje máma a Chris s Lukem." odpovím. Podívám se na Lizzy, která je úplně bez reakce. Najednou se zvedne a odejde do vedlejší místnosti. Všichni se za ní otočíme a Mishell se za ní rozběhne.