The Boy Next Door

Chapter 22

Guys! Máme novou obálku tak to pak zčekněte a napište názor. 

________________________________________________________________________________

Pohled Toma:

Čekám na Chrise před jeho domem jako každé ráno když jdeme do školy. Dneska má trochu zpoždění.. Najednou se rozletí  dveře že kterých vyletí udýchaný Chris. "Já jsem zaspal!" zakřičí a popadá dech. "Uklidni se.. Zas tak pozdě nejdeš." řeknu a ruku mu položím na rameno a podám mu helmu. "Ale měly bysme si pospíšit." dodám a lehce se zasměju.
Dorazíme ke škole a já začínám cítit lehkou úzkost. Podívám se na Chrise který má na sobě ustaraný pohled. Usměju se na něj jako že je všechno v pořádku a rozejdeme se směrem ke škole. Hned u vchodu potkáme Mishell s Peterem který se tváří jako by někomu umřel pes. Dojdeme k nim a já se zeptám co se děje. "No.. Víš že jsme si mysleli že jsme odvrátili krizi když jsme vymazali tu fotku z Lizzy telefonu...?" řekne Mishell ustaraným hlasem. "No..?" řeknu trochu nechápavě i když asi vím kam takhle věta míří. "No tak jsme dneska zjistili že jí tak trochu stihla poslat všem že školy.." řekne Peter. Cítím jak se mi stahuje hrdlo. Jak je tohle vůbec možný? Proč se tohle děje zrovna mě? Nemůžu dýchat. Je tohle panický záchvat? "Tome?" Dívám se okolo sebe a vidím všechny pohledy kterých jsem si předtím nevšiml. Mám pocit že odpadnu.. Rozběhnu se k východu a otevřu dveře. Všichni běží za mnou. Sednu si na zem a snažím se uklidnit si dýchání. Chris mi položí ruku na rameno a já pomalu začnu dýchat normálně.

Pohled Chrise:
Tohle je vážně fucked-up. Jak v sobě někdo může mít tolik nenávisti aby tohle udělal? Podívám se na Toma a vidím že se mu špatně dýchá. "Tome?" řeknu ale vypadá že mě vůbec neslyšel. Z ničeho nic vyběhne ze dveří a sedne si venku na zem. Přijdu k němu a položím mu ruku na rameno. Nevím čím to je ale moc mi nevadí že teď celá škola ví že jsem gay. Ovšem pro Toma je to mnohem těžší. Co tohle udělá s naším vztahem? "Myslíš, že to poslala i mámě?" zeptá se Tom skoro šeptem. Jsme v p***li.

Tom se rozhodl jít domů takže tu sedím sám. Občas si všimnu zvláštních pohledů od ostatních ale snažím se to ignorovat. Nemůže to přece být tak zlý ne? 

Jdu po chodbě a přijde ke mě skupinka tří holek. Vypadají skoro jako Plastics z Mean Girls. "Um.. Ahoj..?" řeknu nejistě. "Tak hele. My s tebou nemáme žádnej problém a je nám úplně jedno že jsi teplej." řekne prostřední holka. "Okey..." nechápu o co go. "Ale Toma nám brát nebudeš! Je mi úplně jedno jak jsi ho donutil aby ti dal pusu ale on je náš tak si to pamatuj!" a s těmi slovy odejdou. Co se právě stalo? Už chci domů..

Pohled Toma:

Když jsem došel domů bál jsem se i otevřít dveře. Nakonec jsem se ale přemohl a vešel. Máma seděla v kuchyni a vypadala docela v pohodě. Vysvětlil jsem jí, že jsem přišel domů protože se mi udělalo špatně a odešel jsem do pokoje. Lehnu si na postel a dám sluchátka do uší. Najednou mi cinkne telefon. Hovor od Chrise..

Ch: Ahoj. Je ti líp? Co máma, ví to?

T: Čau. Jo už je mi líp. Vypadá to, že máma neví nic.

Ch: To se mi trochu ulevilo. Každopádně ve škole to ví všichni a taky už jsem byl varován místními mean girls, že si mám pamatovat že ty patříš jenom jim takže si myslim že tu tomu nikdo nevěří.. O tobě..

T: To fakt? Tak to je dobře ne? Můžeme říct, že to byla jenom hra a že nás u toho vyfotili a dělaj si z nás prdel.. Tohle je dobrý.

*Na chvilku se zarazil a jeho hlas byl jemnější*

Ch: Um.. Jo, jasně. Byl to jenom dare ve hře.. No nic.. Musim jít.

*Trochu vzdychl a zavěsil*

Lehnu si zpátky do postele a oddychnu si. Tohle je dobrý..

Pohled Petera:

Přijdu k Chrisovi a chci pozdravit, ale když si všimnu, že telefonuje tak čekám. Všimnu si, že mluví s Tomem. Asi volal aby zjistil jak mu je. Cute. "Um.. Jo jasně. Byl to jenom dare ve hře.. No nic.. Musim jít." řekne najednou Chris s pohledem jako by mu někdo šlápl na srdce. Pokusím se na něj promluvit, ale on jenom se slovy "Musim jít." vyběhne ze dveří školy. Já toho idiota zabiju.

Po škole se setkám s Mishell a řeknu jí co Tom po telefonu řekl. Rozhodneme se jít k němu domů. Zazvoníme a otevře nám jeho máma. Řekneme jí že hledáme Toma kvůli úkolům ze školy. "Před chvilkou někam vyběhl. Nevim kde je." řekne a zabouchne nám dveře před nosem. Hrozně milá paní. Mishell bere telefon a volá mu. "Kde jseš? Stojíme před tvým barákem a ty nikde." začne křičet do telefonu všechno o Chrisovi a jak teď ani nevíme kde je. "No.. Já se taky snažim najít Chrise.. Jsme s jeho tátou u školy. Uvědomil jsem si co jsem řekl za kravinu a chtěl jsem se omluvit ale Chris nikde." řekne s obavou v hlase. "A zkusil jsi mu volat?" zeptám se. "Myslíš že bych ho naháněl všude možně a ani se nepokusil mu zavolat? Telefon má vypnutej." řekne Tom zvýšeným hlasem. "Okey, okey. Nemusíš hned řvát." řeknu obranně. 

Najednou uslyšíme klapání podpatků. Otočíme se směrem za tím zvukem kde stojí Lizzy s překříženýma rukama. "Hledáte něco?" zeptá se.

________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Okey guys! Máme tu po dlouhé době novou kapitolu. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho a upřímně ani nemám dobrou výmluvu. Prostě mi vyhořely nápady.. Tak snad se to už nestane a tahle kapitola opravdu k něčemu povede. Ještě jednou se omlouvám. 

Pokud se vám tahle povídka líbí ale máte třeba radši angličtinu tak mrkněte na profil Call Me Max neboli . Tam teď bude The boy next door vycházet v angličtině. Děkuji za pozornost.

Prosím vote a pokud máte jakékoliv připomínky nebo komplimenty napište mi vše do komentářů. 

Děkuji vám všem a snad brzy naschle u další kapitoly.