POET | yoonmin, tr

twelve

Zápis č.12

16. ledna, 14:09

Sleduj mě jak brečím.

Miluju Min Yoongiho.

Ale nesnáším ho.

Dobrá, předtím, než se příliš rozptýlím, dovol mi to vysvětlit:

Dnes si se mnou zase sedl na obědě. Nevím proč. To není pointa.

Takže, jak jsem řekl. Dnes si se mnou sedl na obědě. A on se mě zeptal, jestli je nějaká holka, která se mi líbí.

Detailně:

-

„Je nějaká holka, která se ti líbí?"

Pocítil jsem, jak se mi obličej nad jeho otázkou okamžitě rozehřál, poněvadž, samozřejmě že žádná není. Takže jsem ostýchavě zakroutil hlavou předtím, než jsem mu řekl moje odůvodnění.

„Mně se um... holky nelíbí."

Spolykal jsem tu bublinu, kterou jsem se pokusil v hrdle potlačit.

Teď mě bude nesnášet. Už nikdy se mnou nebude mluvit. Bude si myslet, že jsem blázen. Bude-

„Super. Mně taky."

Oči se mi překvapením rozšířily.

„Cože?" řekl jsem, jasně ohromený.

Pokrčil rameny. „Jsem na kluky.

„Oh."

„Obtěžuje tě to?" Zdál se opravdu ustaraný.

Lehce jsem se zahihňal. „Ne, mně se taky líbí kluci. Jenom... mě to překvapilo, to je vše."

„Že se mi líbí kluci?"

Kývl jsem.

On se zasmál a něco si pro sebe zamumlal. Byl jsem si jist, že jsem to neměl slyšet, když to řekl tak potichu, takže jsem se neptal, co řekl.

-

Pokud není jasné, proč jsem řekl, že ho nesnáším (zřejmě si dělám srandu), řekl jsem to proto, že nyní můžou moje naděje být vysoko. Což není ani zdaleka dobrá věc.

Chce se mi brečet.

Každopádně, chvíli jsem nedal text písně, takže tady:

Illusions never change
Into something real.

Nejsem si zcela jist z jaké je to písničky. Vydrž to se mnou.

Okej, odcházím.

Čau.

16. ledna, 14:20

•

© lunaryoom
All rights reserved.