POET | yoonmin, tr

nineteen

Yoongi ve spěchu odešel z domova, aby se do školy dostal předtím, než by bylo pozdě. Vzbudil se pozdě, jelikož si zapomněl nařídit budík.

Blbec.

Vyběhl ze dveří a běžel po silnici vstříc škole, a zapomněl se rozloučit s mámou. Ah, no, uvidí ho později po škole. Zpomalil do kroku, když se přiblížil ke vchodu do školy, a zastavil se, aby popadl dech. Byl sehnutý a nasával obrovské loky vzduchu a pomalu je vydechoval. Yoongiho dýchání bylo nestálé a nucené, mezitímco se držel železného zábradlí obklopující obvod školy.

Náhle zazvonil první zvonek, což Yoongiho vylekalo. Mírně nadskočil, než se naposledy pořádně nadechl, a připravil se na další nechtěný den školy. Přitančil dveřmi školy do oceánu studentů, kteří spěchali, aby se dostavili na výuku. Davem se propletl a konečně stál před dveřmi své učebny angličtiny. Yoongi otočil klikou, aby dveře otevřel, a vešel dovnitř a připravil se na dobrou hodinu mučení.

•••

Yoongi s nešťastným výdechem odpočítával sekundy, než skončí dějepis a začne oběd. Chtěl prostě posedět v místnosti, kde se učitelé nepokoušeli mu nacpat zbytečné blbosti do jeho již přeplněného mozku.

Sedm.

Šest.

Pět.

Čtyři.

Tři.

Dva.

Jedna.

K Yoongiho veliké úlevě zvonek zazvonil a studenti, kteří tak neudělali, si začali balit své věci, toužící odsud vypadnout.

„Nezapomeňte si přečíst kapitolu čtyři o-"

Paní Su byla vyrušena zvukem nikoho se nestarajících; povzdechla si a vydala se zpátky ke svému stolu a igrnorovala ty hlasité zvuky opouštějící místnost.

Yoongi si v mysli tiše zajásal, že tu byl oběd a po obědě ho čekají už jenom další tři hodiny mučení. Rychle se skoro sprintem vydal do školní jídelny při hledání určitého někoho [a/n: vložte sem mrkajícího smajlíka]. Očima obrovskou místnost přelétl a přistály na hlavě hebkých, růžových vlasů. Usmál se pro sebe a rychle se k Jiminovi ke stolu připojil. Yoongi svoji tašku upustil na zem vedle sebe a posadil se naproti Jiminovi, který se na staršího zakřenil.

„Ahoj," řekl Yoongi radostně.

Jiminův úsměv se o něco zvětšil. „Ahoj."

Ti dva spolu na chvíli seděli v tichosti, mezitímco Yoongi pomyslel na nevyřešenou otázku, jenž měl poslední dobou poměrně dost na mysli. Chtěl slyšet Jiminův rozsudek na toto téma, takže bez dalšího přemýšlení svoji otázku vyslovil.

„Přemýšlel jsem o obarvení si vlasů," začal a snadno si vysloužil Jiminovu pozornost. Jimin kývl jako gesto říkající pokračuj. „Jenom nevím, jakou barvu bych si pořídil."

Jimin naklonil hlavu do strany a prohlédl si Yoongiho tmavou hlavu vlasů. Pokusil se představit si na hlavě staršího chlapce jiné barvy, jenže pouze nějaké mu přišly působivé.

„Modrá,“ rozhodl se Jimin. Ukazováčkem si poklepal na bradu a přidal další názor. „Nebo blond. Tak či onak by to vypadalo dobře.“

Yoongi pokývnul a vzal jeho návrhy v úvahu.

„Já si taky docela chci obarvit vlasy,“ řekl Jimin a vytrhl Yoongiho ze svého malého světa.

Yoongi následoval případ v Jiminově činech a vlasy mladšího si prohlédl a zkusil se přemýšlet nad kteroukoli jinou barvou, která by se k Jiminovi hodila. S trucujícím frknutím to vzdal. „Tvoje růžový vlasy se mi líbí...“ zabrblal.

Jimin se se zatřesením hlavou zahihňal. „Je to zábavná barva, jenže si myslím, že tentokrát chci jít do víc přírodní barvy.“

Yoongi o situaci přemýšlel a přemýšlel a pokusil se přemýšlet nad něčím, co by ti dva mohli udělat, aniž by to bylo stejné. Jeho oči se znovu zvedly k Jiminově hlavě vlasů. Vypadal by dobře s blonďatými vlasy... Usmál se pro sebe, věda, že by Jimin podle jeho vlastního názoru vypadal dobře v jakékoli barvě.

„Oh!“ zvolal zničehonic Jimin. Doširoka se usmál. „Co takhle, že ty budeš mít modrou, a já budu mít blond? To je barva, kterou jsem chtěl vyzkoušet,“ řekl vzrušeně.

Yoongi se na chlapce zakřenil na souhlas zakýval hlavou. Tenhle kluk je příliš roztomilý.

Záhy bylo na jídelní stůl hozeno batohem, kvůli čemuž se Jimin podělal. Prakticky skočil dozadu přímo do židle. Dramaticky si podržel ruku na hrudi přímo nad srdcem. Jimin vzhlédl, aby našel Taehyunga, jak přiskočil k němu, a byl zmatený. Taehyung se na něho prostě zářivě usmál.

„Jiminie! Ah, tak rád tě vidím!“ Jimina vřele objal předtím, než si uvědomil fakt, že přímo naproti nim seděl Yoongi. Zakřenění mu opadlo, když se na staršího zaměřil. „Tebe taky, Yoongs. Hádám.“ Pokrčil rameny.

Yoongi protočil očima. „Co to je s tou neúctou?“

„Sklapni, dědo,“ posmíval se Taehyung. Na toho nejstaršího z těch tří dětinsky vyplázl jazyk, nad čímž se Yoongi se zatřásáním hlavou prostě zachechtal.

„Podivíne...“ zamumlal si pod nosem.

Jimin se pro sebe nad tou scénou před sebou zahihňal do rukou.

•

© lunaryoom
All rights reserved.