POET | yoonmin, tr

twenty two

Yoongi otevřel knížku, mezitímco seděl v židli u svého stolu. Otočil pár stránek, které již přečetl, a shlédl na stránku, na níž byl nyní. Zápis č.3. Usmál se pro sebe a začal číst.

První řádky zápisku ho rozesmály. Jak by se někdo mohl tak moc polekat navázáním očního kontaktu s někým? Yoongi se pokusil znovu nabrat klid, mezi jeho rysy stále evidentní malé zakřenění. Ve čtení pokračoval.

Otázka: Jaké by bylo zkombinované jméno Yoongiho a mě?

To Yoongiho docela zaskočilo. Nicméně se nad tím výrokem zakřenil. To mu z pro něho neznámých důvodů přineslo radost. Tiše nad svými myšlenkami zatřásl hlavou.

Yoongi nad následujícími větami přelétl pohledem, a do rysů se mu vryl úsměv. Zakřeněnú mu pouze rostlo, mezitímco četl dál. Proč se usmívám? Zachechtal se pro sebe.

Nové téma: Yoongi.

Dobrá, není to opravdu nové téma, ale i tak.

On je tak sakra roztomilý, ach můj bože. Jeho vlasy jsou teď černé. Nedělám si z tebe srandu. Nad viděním jeho vlasů ráno jsem skoro zaječel. Představ si tu věc s tím očním kontaktem.

Yoongiho tvář zalila zářivá červená a úsměv mu opadl. Nebylo to myšleno špatným způsobem, spíše... více způsobem šoku, poněvadž s tímto výrokem naprosto nesouhlasil. Obličej se mu začal červenat ještě více, když ve čtení pokračoval. Nic na něho nikdy předtím nemělo takový vliv takovýmto způsobem, což vedlo k jeho kompletnímu zmatení. Nejen kvůli tomu, jak byl tímto afektovaný, jenže také kvůli faktu, že si o něm někdo takové věci myslel.

Sakra, zapomněl jsem to zmínit. On se na mě usmál. Když jsme udělali oční kontakt. A jeho úsměv je jakože moje nejoblíbenější věc na světě? Je to tak roztomilý? Co to sakra?

Miluju, jak se ukazují jeho dásně když se směje jakože, fakt hodně. Nevím, proč mi to připadá tak roztomilý, ale je to doslova ta nejcennější věc. Protecc.

Yoongi svůj úsměv ve skutečnosti nesnášel. Myslel si, že byl vysoce neatraktivní a přál si, aby měl tak stejně roztomilý úsměv jako Jimin. Nad myšlenkou na toho chlapce si zamilovaně povzdechl.

A ó můj bože. Když ho vidím spát ve třídě. Proč je to tak roztomilý. Někdo mi to vysvětlete. Útočí na mě. Vážně. Vypadá tak mírumilovně a rozkošně když spí a já skoro brečím vždycky, když ho přistihnu při spaní.

Yoongi se nad tím hlasitě zasmál. Prostě spal, a to této tajemné osobě jaksi do života přinášelo štěstí. Široce se zakřenil, v této pointě ani nevěda proč. Prostě nemohl potlačil potřebu ukázat svoji radost. A nad pokračujícími komplimenty mírné zmatení.

Vlastně bych mohl dál chvástat o Yoongim, ale tu potřebu zatím potlačím. Nechci tyhle stránky zaplnit jenom povídáním o Yoongim. Ale hej, to není zas až tak špatný nápad.

Jdu napsat Yoongiho životopis.

Mohl bych mluvit o jeho roztomilých zvycích. Jako jak si pokládá bradu na ruce a jeho malíčky se zkroutí. Ach můj bože, to je tak roztomilý. Nebo o tom, jak zatraceně rozkošný je jeho smích. Nebo o jeho malých skrčeních nosu. Nebo jeho našpulený ret. Nebo jeho oči. Jeho oči jsou tak hezké, ó můj bože. Tady zastavím, jelikož ten seznam by mohl upřímně pokračovat celé věky.

Yoongi v úžasu naklonil hlavu na stranu. Ani neměl ponětí, že polovinu těch věcí, které tento člověk právě vyjmenoval, dělal. Wow, pomyslel si. Je to jako mít fanouška. Mezitímco četl posledních několik řádků zápisu, usmíval se, a deník zavřel.

•

© lunaryoom
All rights reserved.