POET | yoonmin, tr

fifteen

Yoongi byl usazen ve své ložnici u svého stolu a opřen do kancelářského křesla. Jeho obočí bylo lehce svraštěno rozjímáním, mezitímco civěl na tu knížku před sebou. Své zvědavosti prostě nemohl pomoci.

Ne, pomyslel si, tohle je něčí soukromý majetek. Neměl bych to číst.

Ten modrý deník, jehož obal obsahoval několik Pokémon samolepek, většinou Pikachu, vypadal tak lákavě, aby se otevřel a přečetl. Yoongi však byl uctivý vůči soukromí ostatních lidí, a na 100% se snažil, aby se otevření a přečtení té knížky vyhnul.

Mohl bych ho jenom otevřít, abych viděl, komu patří...

Pokusil se tu myšlenku vyklepat z hlavy, věděl, že to bylo špatné. Potřeboval rozptýlení. Nějaké dobré rozptýlení.

Yoongi svým očím dovolil prozkoumat svoji ložnici při hledání jakéhokoli typu dočasného rozptýlení. Nenašel nic zajímavého. Nic tak dost zajímavého jako ten nedotčený deník, který ležel na jeho stole před ním. Prakticky ho k tomu volal.

A tak to bylo, po těžké dlouhé bitvě sám se sebou Yoongiho zvídavost ho přemohla. Deník ze svého místa popadl a otevřel ho.

Skenoval přes první stránku a ani jednou nezaznamenal něčí jméno.

Yoongimu přišlo, že první zápisek byl docela hluboký. Zdálo se mu zajímavé, jak ten pisatel těch zápisků vyjádřil slovy jeho...

Nedostatek lepší slovní zásoby, bída.

Nebyla to docela bída, ale... Ale Yoongi nevěděl, jak to jinak popsat. Pisatel se mu zdál odhodlaný, aby dosáhl pointy napříč tomu, že nebyl dobrý se slovy. A ten pocit popsal tak perfektně, že sám Yoongi mohl téměř cítit co se snažil říct.

„Ale hovno špatný se slovy..." zamumlal si Yoongi pro sebe, protože bylo jasné, že ten autor, jestli se to tak dá říct, měl nesmírně obšírnou slovní zásobu.

„Tch, to se mě netýká."

Yoongi ve čtení prvního zápisku deníku pokračoval a byl již docela závislý na tom, co ten pisatel chtěl říct. 

Neřeknu jakémukoli děsivému démonovi, který je posedlý tímto sešitem, žádnou z mých osobních informací. Protože Bůh ví, že bych tenhle deník mohl ztratit ve škole a samozřejmě by ho někdo mohl najít. A já bych nechtěl, aby kdokoli věděl, kdo píše ty trapné momenty do téhle knihy.

Yoongi se pro sebe zachechtal. Chytrý, pomyslel si. Pokud teda nejste Yoongi právě v této situaci, kde to jediné, co jste chtěli vědět, bylo komu ta kniha patří, abyste ji mohli prostě vrátit.

Mezitímco Yoongimu klouzaly oči po posledních větách zápisku, přichytil se u toho, jak byl v jistém šoku. Neboť samozřejmě našel jméno, jenže to nebylo to jméno, jenž by čekal, že by v tomto deníku našel.

Miluju Min Yoongiho.

To je vše.

•

© lunaryoom
All rights reserved.

///

Prázdniny jsou tu a s nimi i moje častější aktivita! ^ω^ 💜