POET | yoonmin, tr

twenty four

„Ah! Tak jsme tady!“

Taehyung zaparkoval, mezitímco byl na jeho obličeji úšklebek. Jimin svůj pohled nasměroval na svého hubatého kamaráda a po obličeji se mu rozšířil úsměv, neboť Taehyungův úsměv byl dost nakažlivý. Oči se mu pohnuly z Taehyunga k restauraci, před kterou dříve zmíněný zaparkoval. Jimin zašilhal, aby se pokusil zjistit co to sakra na té ceduli stálo, jelikož to písmo bylo docela malé.

Se zatřásáním hlavy to vzdal a kvůli omezování oči pocítil vágní bodnutí bolesti do hlavy.

„Jdeš?“ řekl Taehyung zvenčí auta. Jimin si povšimnul, že na něho mladší čekal, a rychle se odpásal, aby z auta vystoupil. Onen pár se bok po boku vydal do malé restaurace a posadil se ke stolu poblíž zadní části.

Jimin si všimnul, že tam bylo po té malé jídelně posazeno pár lidí. Sebral nabídku, která před ním ležela, a začal si prohlížet možnosti.

„Co si dáš ty, Jiminie?“ optal se zvídavě Taehyung. Ten momentálně položil svoji nabídku stranou.

Jimin prostě pokrčil rameny. „Ještě nevím...“

Taehyung se po restauraci ohlédl; hledal číšníka nebo číšníci, kterou by mohl k sobě přivolat. Byl připraven si objednat, a byl si jist, že Jimin by byl připraven alespoň kolem času, kdy by již řečený číšník nebo číšnice dorazila. Nad spatřením jednoho opírajícího se o pult se mu rozjasnil obličej. Zamával na něho paží jako gesto, aby onen číšník přišel k jejich stolu. „Pane? Jsme připraveni si- Yoongi hyungu!“

Jimin nad zmíněním Yoongiho jména svou nabídku záhy upustil zpět na stůl. Jídelnu rychle proskenoval, vyhledávaje obličej staršího, jen aby zjistil, že tu vskutku byl. Jimin se ke svému velkému neštěstí zapýřil, a rychle uchopil svoji nabídku a zvedl ji vzhůru, aby svůj rozpálený obličej schoval.

„Hyungu! Pojď si sednout s námi!“

Jimin Taehyunga za jeho nadměrnou přátelskost proklel. Proč, proč, proč? Ze všech míst musí bejt zrovna tady. Jimin vnitřně zasténal, když zaslechl kroky přibližující se k jeho a Taehyungově sdílenému stolu. On pouze zvedl své menu výše. Pocítil, jak se mu zahřály konečky ušních boltců, když Yoongi vklouznul do sedačky naproti němu, vedle Taehyunga.

„Nevěděl jsem, že bys tu byl, hyungu,“ informoval Taehyung. Yoongi pokrčil rameny.

„Nevěděl jsem, že bys tady byl ty, Taehyungu.“

Taehyung se zařehtal. „Nezněj tak zklamaně. Každopádně jsi seděl sám, takže si přestaň stěž- Jiminie, dej to menu dolů a pozdrav.“

Jimin na zlomek sekundy agónií zavřel oči. Poté s mírným zaváháním svou nabídku sklonil a těm dvěma naproti sobě věnoval ostýchavý úsměv, mezitímco Taehyunga pod stolem tiše kopnul do holeně.

„Au, proč jsi-“

„Teď už jsem připravenej si objednat, Tae. A co ty?“ řekl Jimin s nuceným úsměvem na svém obličeji.

Taehyung před kývnutím Jiminovi poslal kratičký pohled. „Jo, jsem připravenej si objednat.“

„Dobrý. Přivolej sem číšníka nebo někoho, abychom si mohli objednat.“

Taehyung zasténal a zamumlal cosi o tom, že mu pořád někdo šéfuje, předtím, než se mu na obličeji opět zjevil úsměv, a zdvihnul ruku vzhůru, aby k jejich stolu dostal číšníka. Když se číšník, na jehož jmenovce stálo Hyungwoo, k jejich stolu vydal, trio si objednalo.

„Co to bude k pití?“ zeptal se.

„Dám si kořenové pivo, prosím,“ vyřkl Taehyung zdvořile. Hyungwoo si objednávku nejmladšího zapsal a pak se otočil k Jiminovi.

Jimin se zakřenil. „Já bych si dal třešňovou Pepsi, prosím.“ Hyungwoo kývnul, mezitímco si Jiminův požadavek zapisoval.

„A pro vás?“ kývnul k Yoongimu.

„Vodu,“ vyřkl monotónně.

Hyungwoo kývnul a odešel poté, co těm třem věnoval úsměv a řekl: „Hned vám to přinesu.“

Taehyung svoji pozornost okamžitě obrátil zpátky k Jiminovi, připraven na něho vychrlit svou otázku. Jenže Jimin prostě zakroutil hlavou, podržel ruku vzhůru a řekl: „Ty víš proč.“ Jako by přesně věděl, na co by se Taehyung zeptal.

Taehyung zafuněl a mezitímco měl vyšpulený dolní ret a překřížil si paže na hrudi, a Yoongi nedokázal zadržet smích, jenž nad chováním těch dvou opustil jeho rty. Ani se o to nepokoušel.

•

© lunaryoom
All rights reserved.