Jmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...
Pomalu a nejistě jsem se na Nialla znovu podíval, jakobych ani nechtěl věřit tomu, co jsem právě slyšel. A taky že nechtěl.
Dobrou chvíli jsme tam takhle v nepříjemné tichosti stáli a já zhluboka dýchal. Niall se nejspíš bál, že ho sejmu nebo tak, protože jsem byl naštvaný, ale ne na něj, spíš na to, že se to dozvídám až teď.
,,Tak Louis je gay..." řeknu si tiše spíš pro sebe, avšak blonďák to slyší taky. Zlostí kopnu do lavičky vedle mě a ta se po mém kopu hlasitě zakymácí, až Niall nadskočí leknutím.
Seberu si svoje věci, rychlostí blesku vyběhnu z šatny a nechám zkoprnělého Nialla samotného. Chudák, nic neudělal, budu se mu muset zítra omluvit, udělám si za běhu v hlavě poznámku a chvíli o tom přemýšlím, ale pak se rozhodnu se na to vykašlat.
V hlavě teď potřebuju mít prostor na spoustu jiných věcí. Připadá mi, že mi z těch všech otazníků hlava vybuchne už teď. Je dobře, že jsem se to dozvěděl? Nebylo by líp, kdybych to dál nevěděl a věci by byly prostě v pohodě? Ne, to asi ne, stejně bych se to časem dozvěděl...Ví to ještě někdo jiný? A proč zrovna já? Proč musím mít za spolubydlícího teplouše? Celou tu dobu jsem žil s někým, koho jsem vůbec neznal. Kdybych to jen věděl, nikdy bych si o něj ani kolo neopřel.
A co mám teď jako dělat? Nemůžu se vrátit na pokoj a dělat jakože nic. A taky tam nemůžu jen tak nakráčet a začít to s ním řešit. Rozhodně ne teď, když za hodinu už musí být všichni na koleji a začíná noční klid. Naše řešení situace by v klidu totiž rozhodně neproběhlo. Nemůžu ho ani vidět. Potřebuju si urovnat myšlenky a počkat do zítřka, promyslet nějaké východisko situace. Pokud se z toho teda nezhroutím.
***
Po noci strávené na pokoji Nolana a jeho kámoše, kdy jsem mu zalhal, že jsme se s Louisem jen trochu nepohodli, nastal můj čas opět čelit realitě. Přivstal jsem si dřív, protože moje i Louisova první hodina začínala dnes až v devět, což znamenalo více času na to vyřešit, co musí být vyřešeno.
Nechal jsem Nolanovi na stole plechovku Spritu, co jsem si schovával v kapse na dnešek, jako poděkování, že jsem tady mohl přespat a krátký vzkaz:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Popadl jsem svoji tašku, obul se a tiše vyšel ven. Sluneční paprsky mě šimraly do obličeje. Nolanův pokoj se nacházel v novém křídle, takže mě k tomu našemu čekala delší cesta. Sakra, říkat našemu odteď nepřipadá v úvahu. Já se totiž postarám o to, že dlouho už to náš pokoj nebude.
Za několik minut už jsem nervózně pokládal prsty na kliku dveří s číslem 289. Zhluboka jsem se nadechl a vešel dovnitř. Obě postele byly prázdné, takže Louis musel být v koupelně. Ani jsem si nestihl pořádně rozmyslet, jak vlastně začnu a z bílých dveří společně s trochou páry vyšel Louis jen v boxerkách. Kapky vody z umytých vlasů mu stékaly po kůži. Byl trochu překvapený z mé přítomnosti, ale hned vzápětí se usmál. No, já byl taky trochu rozrušený z toho, že ho vidím. Tedy ne jako že ho vidím do půl těla, ale z toho, že mi vypadlo, co chci říct. No, well done, Harrolde, zase to hodíš na chudáka improvizaci.
,,Ahoj Harry, kde jsi byl v noci? Stalo se něco?" Stalo, Louisi a je to moc špatný. Ale já na jeho otázku neodpověděl.
Přešel ke skříni, odkud si vytáhl černé skinny, které si taky oblékl. Já se posadil na postel a když byl otočený zády, konečně jsem dokázal nabrat odvahu.
,,Louisi,..." Po zaslechnutí svého jména se otočil. Pořád se usmíval. Teď nebo nikdy.
,,Jsi gay?"
Jeho oči zbledly, stejně jako povadnul jeho úsměv. Povytáhnul obočí, přes hlavu si přetáhl jedno ze svých bílých triček, která nosil pořád a přešel ke mně blíž, což se mi vůbec nelíbilo.
,,Jo, jsem." zamumlal a upřeně se mi zadíval do očí a já sebou trhl. Takže opravdu je...
,,V tom případě musím být upřímný, ale já nesnáším gaye." Začíná se ve mně vařit krev.
,,A co jako chceš, abych udělal?" Zkříží si Louis ruce na prsou. Možná jsem vyšší než on, ale když je Louis namíchnutý (a to že to se děje jen opravdu výjimečně), nebýt tak paličatí jako já, dali byste si odstup.
,,Jeden z nás se odsud musí vystěhovat." vyštěknu. Ta krásná modř v jeho očích, už tam není.
,,Harry, co blbneš sakra? Najednou se ti příčím jen proto, že jsem gay? Celou tu dobu jsme tu spolu normálně byli, nic ti na mně nevadilo a teď se posereš z tohohle?"
,,Přesně tak."
,,A co má prosímtě to, že jsem gay, společného s tebou?"
Odvrátím pohled. Na to nemám argument, kurva. Ale já prostě nemůžu. Nemůžu. Musím od toho kluka co nejrychleji pryč.
,,Nic." zamumlám ,,Ale já s gayem bydlet nebudu!"
,,Pak by ses měl vystěhovat ty, protože to ty jsi ten s problémem, Harry!" dupne si na protest a je u mě tak ještě o kousek blíž.
,,Louisi, doprdele, já nevím, jestli ti to tvoje teploušské nitro ovlivňuje sluchové ústrojí, ale řeknu to ještě jednou. Nemůžu gaye ani vystát. Kdybych to o tobě věděl už od začátku, ani bych se k tobě nepřiblížil, ty hnusnej perverzáku!"
Že jsem to tady trochu přehnal, jsem poznal právě ve chvíli, kdy mi na tváři přistála silná facka.
,,Já odsud pryč nepůjdu, i kdyby to znamenalo, že musím žít s kreténem s předsudkama, jako jsi ty."
Na to už jsem nic odpovědět nemohl, protože mi věnoval poslední nevraživý pohled a s třísknutím dveří zmizel.
Zůstal jsem stát na místě, ani se nehnul a v hlavě si neustále přehrával jeho slova.
Asi jsem se měl lépe připravit na to, že to nepůjde tak hladce. Ale fajn, když to chce takhle, má to mít.
Ani nevíte, jakou práci mi dalo napsat ten harryho vzkaz :DDDD děkuju za projevenou podporu u první kapitoly! Moc moc moc děkuju a doufám, že se vám líbila i druhá kapitola :3 Kluci se nám začínají hádat a stejně tak začíná drama :D
Za pár minutek začíná zpátečka 2012 na óčku, tak já mažu se dívat a doufám, že tam dají 1D :D čau mňau <3
