#LOVE U BETTA# L.S. FF

33

Harryho pohled

Přišel jsem do města. Do mrtvého nočního města. Někteří by mohli argumentovat, že noční města jsou přeci krásná, celá září a plná života, jenže tu krásu já teď neviděl. Viděl jsem žalostně tiché depresivní město a ještě depresivnější lavičku, na které jsem se rozhodl posadit.

Slzy na mrazu nepříjemně pálily. Několik lidí procházelo kolem mě, mnoho o mě zavadilo okem, avšak šlo jen o spíše opovržlivé pohledy. Jasně, ne že by mohl nešťastný puberťák jako já očekávat jakoukoli pomoc či starost, od cizích lidí už vůbec ne.

Vytáhl jsem svůj mobil s téměř vybitou baterií z kapsy. Klepající se rukou jsem v kontaktech najel na jedno číslo.

Zvonilo dlouho, ale já věděl, že to zvedne.

,,Mami?" zahuhlal jsem do telefonu, když pípání ustalo.

Zaplavila mě malá, ale jistá úleva, když jsem uslyšel její hlas.

,,Harry? Miláčku, copak se děje, prokrista? Je tak pozdě v noci."

,,Mami, neboj, nejsem zraněný ani tak, jen jsem něco strašně moc pokazil."

,,Ale...šššš, neplakej, to se určitě spraví." Kdybys jen věděla, mami...

,,Potřeboval bych...opravdu moc na několik dní přijet domů. Školu se snažím neflákat, absenci nemám moc vysokou, to sama víš. Pár dní by mi opravdu pomohlo. Myslíš, že bys mě mohla omluvit?"

,,Ale to víš že jo, určitě, omluvím. Doma mi to všechno povíš a bude to v pořádku, ano?"

Odkýval jsem jí to, i když jsem si tak úplně neuvědomoval, na co jsem kýval. Pořádně jsem to nepřiznal sám sobě, budu schopný to říct mámě do očí?

,,Kdy přijedeš?"

,,Brzy ráno, ale nezůstávej kvůli mně vzhůru, jo?" poprosil jsem ji i když mi bylo jasné, že doma mě bude čekat ve dveřích.

,,Tak dobře dojeď. A neplakej, zlatíčko. I když se všechno může zdát ztraceno, věř mi, ty nejsi zlý člověk a spravedlnost to ví. Všechno bude v pořádku."

***

Louiho pohled

Už jsem se natahoval, že zhasnu lampičku a půjdu po náročném dni do světa snů, kde jsem alespoň z části zbavený svých problémů, když zarachotily klíče v zámku a otevřely se dveře.

Automaticky jsem znervózněl a podvědomě jsem zatnul pěsti. Nechtěl jsem nic řešit, nechtěl jsem ho vidět. Myslel jsem, že si prostě zalezu pod peřinu a budu ho ignorovat, ale když se naše pohledy na malý moment střetly, viděl jsem všechno jinak.

Jeho oči neměly ten bojovný agresivní náboj. Vypadal, jako když vybrečel celý Atlantik. Nikdy jsem ho takhle dole neviděl. Ani když mi vyprávěl o jeho minulosti, nebylo to tak zlé. A já se najednou ptal sám sebe, jak se můžu na tenhle uzlíček neštěstí vůbec zlobit. 

Pohledem rychle uhnul. Nezouval se, nesvlékal se, nic. Rychlým krokem se vydal ke svojí skříni, vyštrachal v ní svoji obrovskou krosnu a následně do ní začal házet všechny svoje věci z pokoje i koupelny.

Docela mě tím vyděsil. Divně se mi z toho pohledu přede mnou sevřel žaludek.

Až do teď bylo ticho.

,,Harry, co to děláš? Já tě nikam nevyháním. Kam jdeš? Teď?" zeptal jsem se opatrně.

,,Já vím, že mě nikam nevyháníš. Ale myslím, že víš, že by asi nebylo ideální spolu teď sdílet pokoj a být na nějakou dobu od sebe nám asi naopak...prospěje." řekl tak potichu, že jsem musel na chvilku přestat dýchat, abych ho slyšel.

,,A tím se to jako za pár dní vyřeší?" zeptal jsem se a znělo to trochu víc dotčeněji, než jsem zamýšlel. Nechtěl jsem na něj teď křičet nebo zbytečně zvyšovat hlas.

Konečně se mi zase podíval do očí. Ten pohled ale zatraceně bolel.

,,Prioritně teď potřebuju vyřešit bordel v mý hlavě, než ublížím dalším lidem." zamumlal a i s taškou se vydal ke dveřím. 

Najednou nebyl jediný, kdo plakal. I moje slzy se prodraly na povrch, ani jsem nevěděl jak.

Část mě, ta které bylo ublíženo, si přála nechat ho odejít navždycky a ta druhá část ho chtěla stáhnout k sobě do postele, obejmout ho a už nikdy nepustit.

,,Harry, nemusíš nikam hnát přeci teď." zašeptal jsem, ale on už bral za kliku.

Otočil se na mě a dobrou chvíli jsme si prostě jen zírali do duše. Já do té jeho, on do mojí. 

,,Promiň, Loui."

A pak zmizel v dešti. Bál jsem se, že to bude naposledy, co ho uvidím stát na našem prahu dveří. 

je to takové pochmurné posledních pár kapitol, co? :D nebojte, už to nebude dlouho trvat. jak dáváte návrat do školy po vánocích? :) já asi okkk, dnešek byl super. výjimečně ani nevím, co bych vám řekla :D 

takže snad jen děkuji za komenty a votes, vy víte pro koho to je <33