#LOVE U BETTA# L.S. FF

43

Harryho pohled

Stáli jsme s Louim před zavřenými dveřmi do školy. Všichni už byli uvnitř, venku kromě nás nikdo nebyl.

Na chodbě teď bylo rušno, protože si všichni uklízeli svoje skříňky nebo si běhali vyřizovat poslední záležitosti před prázdninami.

,,Můžeme?" zeptal se mě Loui a vyhledal svými prsty moji ruku.

,,Můžeme." potvrdil jsem mu s úsměvem a propletl si s ním prsty.

Lou druhou rukou otevřel dveře a začali jsme kráčet zalidněnou chodbou. Hlavy jsme měli hrdě vztyčené a možná to vypadalo jako z nějakého romantického snímku, ale my si ten moment náramně užívali.

Spousta lidí se na nás usmívalo a povzbuzovalo nás, spousta jich jenom znechuceně odvrátila pohled. Ale to už je, hádám, v lidech.

Takhle jsme došli až k našim skříňkám a následně jsme se museli na malý moment rozloučit, protože jsme šli každý do své třídy.

Tam jsem se přivítal s Niallem, který už na mě čekal v lavici.

,,Ahoj."

,,Ahoj?" přidal za to malý otazníček.
,,Dospávali jste s Louisem tu poslední noc výletu, že jdeš tak pozdě?" pošťuchoval mě.

,,Nejdu pozdě." ohrazoval jsem se i když tu učitelka už dávno byla. Nijak můj pozdní příchod ale neřešila a prostě začala.

Nic důležitého nám ani neříkala, jen ať si užijeme prázdniny, odpočineme si a takové ty učitelské řeči, takže jsem byli rychle hotoví a mohli jsme jít.

Pryč ze školy jsme ale nešli, museli jsme před koncem školního roku udělat ještě něco.

Jak jsme se domluvili, počkali jsme na chodbě na celou naši partu.
Byli jsme tu všichni. Nolan, Calum, Niall, Liam, Loui, Kaitlin, Felix a Zayn.

,,Tak?" zamávala Kaitlin fixkou v ruce, ,,Máte všichni fixky?"

Vydali jsme se ke Smutnému automatu, památce naší školy. Když ředitelka tenkrát rozhodla, že se tu porouchaný automat nechá a udělá se z něj taková senzace, dala vzniknout naprosto unikátní záležitosti.

Svůj podpis na něm nechal snad každý student a teď byl čas na nás, abychom se sem zapsali.

Každý jsme si našli nějaké místečko, které ještě nebylo popsané a zanechali jsme tam své jméno.

Potom už byl opravdu čas se pomalu vydat na svoje koleje, zabalit si a odjet za svými rodinami.

Připomínalo mi to den, kdy jsem na kolej přijel poprvé. Všechno bylo tak nové, cizí a teď jsem si tady připadal jako doma.

,,Budete mi chyběěěět." kňourala Kaitlin a všem se věšela kolem krku.

,,Vy 4 to máte dobrý," ukázala na mě, Louiho, Nialla a Liama, ,,vy se uvidíte pořád."

,,No," zasmál jsem se, ,,sice se uvidíme rozhodně víc než vy, ale taky budeme nějakou dobu u svých."

,,No jo, tak se všichni mějte." rozloučila se s námi Kaitlin a odcházela jako první.

Takhle jsme se postupně rozloučili všichni, dokud jsme před školou nezůstali stát zase jen my dva s Louisem. Kufry jsme měli sbalený už předem a měli jsme stejnou cestu na nádraží, takže jsme šli pochopitelně spolu.

Můj vlak přijížděl jako první. Seděli jsme na lavičce, sluníčko příjemně hřálo a já si přál, aby se ten vlak ještě na chvilku otočil a přijel až dýl.

,,Tak jo, uvidíme se za 14 dní na jezeře, jak jsme se domlouvali, jo?" ujišťoval mě Loui.

,,No snad těch 14 dní nějak přežiju." řekl jsem schválně ublíženě.

,,To přežiješ, bambulko." cvrknul mě do nosu. ,,Budu ti psát přeci, to je samozřejmý."

,,To je samozřejmý." zasmál jsem se a cvrknutí mu oplatil.

Loui mi pomohl s kufrem a zbývalo nám posledních pár vteřin před otevřením dveří vlaku.

,,Tak pa." vlepil jsem mu rychlou pusu a šel si sednout k okýnku.

Dokud se vlak nerozjel, pozoroval jsem ho, jak sedí na lavičce a usmívá se na mě. Loui byl moje největší štěstí.

Něco mi říkal. Samozřejmě, že jsem to neslyšel, ale já věděl moc dobře, co to bylo.

To samé jsem mu pošeptal na zpět.

Miluju tě.

Jmenuju se Harry Styles, je mi 18 a můj první rok života na univerzitě právě končí. A všechno je ještě lepší, než jsem před rokem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám ty nejlepší kámoše, jaký by si člověk jen mohl přát. A dokonce i spolubydlícího a přítele v jednom, Louise, který je zatraceně pohledný a milý a pořád nevěřím, že je můj. Myslím, že jsme si oba navzájem zvládli pomoct prokousat se prvákem až až...

Oh, a řekl jsem vám tohle? Když jsem sem přišel, ze srdce jsem nenáviděl gaye. Dokud....

*************************************

no tak a je to. konec. ba dum tsssss :D tak povídejte, jak se vám příběh líbil? co se vám nelíbilo? čekali jste takový konec? :D ale tak špatný konec jsem vám dát nemohla, že? :D 

jak bych zhodnotila sama sebe: no, příběh to byl myslím fajn, jen už se mi teda nelíbí ten cover, který jsem tomu udělala :D jinak se mi to myslím docela povedlo, až na toho Nicka, toho jsem tam do toho zamotala nějak divně a přijde mi, že to moc nedávalo smysl :D

no a jako vždy vám musím dát update o sobě: jsem po jarkách ve škole, máme supl na informatiku a niiiiicc se neděje, tak jsem dopsala poslední kapču. je tady strašná zima, mám s sebou zeleninovej salátek ale zapomněla jsem vidličku, takže to jím rukama, yum :D

takže vám moc děkuji za čtení tohohle příběhu, snad se uvidíme u nějakého dalšího <3

papa, nattie :)