#LOVE U BETTA# L.S. FF

8

Slyšel jsem, jak práskly vchodové dveře, a tak jsem vyšel z koupelny. 

Byl jsem naivní, když jsem doufal, že tam spatřím někoho jiného, než...než...kdo ten kluk, který stál ve dveřích a upřeně se na mě díval, vlastně byl?

Opravdu byl ten, kterého jsem ze dne na den začal bytostně nesnášet a nebo to byl pořád ten starý dobrý Louis, kterého jsem měl ještě několik dní zpátky rád a teď se ho snažil utěsnit v pozadí mé mysli? 

Čekal, co ze mě vypadne.

Už jsem se nadechoval, že řeknu něco jako Zase ty? , ale pak jsem si jen povzdechl a zašel zpátky do koupelny, ignorujíc ho. 

On ale jakoby mi četl myšlenky.

,,Čekal jsi tady snad někoho jinýho?" promluvil do ticha mezi hučením vody z kohoutku a šustěním.

Sledoval jsem svůj odraz v zrcadle a pokračoval v holení svojí tváře.

,,No, je pravda, že kdokoli jiný kromě tebe, by mě potěšil víc." zahuhlal jsem, protože jsem zrovna špulil pusu, abych měl s žiletkou lepší přístup. 

,,Takže tě to pořád nepřešlo..."

,,Co? To jsi jako čekal, že pár dní od sebe všechno spraví nebo co?"

,,Tak v to bych nedoufal ani v tom nejšílenějším snu, ale co je podstatnější...Mluvíš, jakoby jsi tohle všechno snad chtěl vyřešit normálně a ne vyhýbáním se?"

,,A ty zas mluvíš, jakoby toho bylo tolik, co řešit." odsekl jsem, jenže jak jsem mluvil s žiletkou na tváři, říznul jsem se.

,,Sakra..." zasyčel jsem a přitiskl si prsty k místu vytékající krve.

Chtě nechtě jsem musel z koupelny vyjít a dojít si pro náplast, kterou jsem měl k mé smůle ve skříňce v kuchyni. 

Louis moji újmu zaregistroval, přiskočil ke mně a chytil mě za rameno. Já jeho ruku ale hned odstrčil a dál hledal náplast, která nebyla k nalezení. 

,,Ani šáhnout na sebe nenechá..." zamumlal si pro sebe, ale já to slyšel. Nechtěl jsem a hlavně nepotřeboval jeho pomoc, přestože do pár vteřin už držel krabičku s náplastmi i kapesníky. 

Natáhl jsem se po jeho ruce, bohužel já klečel a on se postavil, tudíž jsem neměl šanci. 

,,Louisi, dělej!" křikl jsem, ale on se jen usmál.

,,Vyber si, buďto mě necháš ti to zalepit nebo tě bude čekat dlooouhá cesta do města pro nový a cestou z tebe vyteče tak půllitr krve."

To je parchant...

Neměl jsem nazbyt, byl večer, do města už se mi fakt nechtělo a navíc zde byla velká pravděpodobnost, že už budou mít všude zavřeno. 

Věnoval jsem mu nevraživý pohled, sednul si na podlahu a hlavou slabě kývnul, jako ať kouká přidat, že už to chci mít za sebou. 

Louis vypadal být spokojen, že nade mnou vyhrál a přemluvil mě. Nevyhrál! Možná že přemluvil, ale nevyhrál.

Kleknul si ke mně a svými dlouhými, díky hře na kytaru zručnými prsty precizně rozdělal nejprve balení kapesníčků a hned na to krabičku náplastí. Nedalo mi to a musel jsem si prohlédnout i jeho obličej. Jak koukal dolů, na své ruce, řasy se mu třepotaly a jedním zubem si skousával spodní ret. 

Napadaly mě divné myšlenky. Ne, nenapadaly. Ve skutečnosti jsem přemýšlel nad tím, jak se Louise konečně zbavím. Jo, určitě.

Jeden kapesník vytáhl a já sklopil pohled, aby nepoznal, že jsem ho pozoroval a trochu se zamračil, když mi prsty nadzvedl bradu, aby mi ho mohl k rance přiložit. 

,,Drž si to." řekl tiše a natáhnul se pro náplast. 

Utřel mi krev okolo, což zaštípalo, nalepil mi pod ucho malou náplast a konečně byl hotov. 

Nenamáhal jsem se mu poděkovat, proč bych měl. Prostě jsem vstal a rozešel se ke koupelně s úmyslem si smýt zbytek pěny z obličeje. 

Pak jsem se ale zastavil v pohybu.

,,Dávám ti poslední šanci. Běž pryč ty, nebo...."

,,Nebo?" ušklíbne se Louis a naše pohledy se setkají.

,,Nebo půjdu pryč já." řeknu, ale moje sebevědomí je to tam a zním spíš jako prvňáček první den ve škole.

Louis se z nějakého důvodu začal strašně smát.

,,Co je?" ptal jsem se ho pořád, ale on jen kroutil hlavou.

,,S tebou je fakt sranda, Harry." naposledy se zasmál a odešel.

Blbeček. Kdyby mě nezneklidňoval fakt, že se mi na něm něco drobného, miniaturního líbí, bylo by mi mnohem líp. 

ahoj, za normálních okolností by dneska a už vůbec ne v tenhle čas kapitola nevyšla, ale oni tak trochu nejsou normální okolnosti. Místo toho, aby moje nejlepší kamarádky byly ty malé holčičky, co mám hlídat a starat se o ně v práci, mými nejlepšími kámoši jsou hektolitry vody, kefírový mlíko, mátovej čaj a pohankový sušenky, páč (pardon, jestli je to nechutný a někdo u toho jí) jsem asi 3/4 dny nebyla na velký a jen z představy, kolik jídla jsem za tu dobu snědla a ,,nedostala ven" se mi chce i zvracet :d no je mi fakt na houby a nemám co dělat, tak jsem vám napsala kapitolku :3 fakt tyvago, mně je celej červenec, kdy jsem celou dobu doma a nic se neděje dobře a když mám někde být je mi debilně :d ba dum tssss.

jinak co říkáte na kapitolu? harry se nám trochu prokecl, že mu louis zas tak odpornej nepřipadá, co? :D

taky musím moc poděkovat @larry_stylinson91, @sunflowerrxlou, @ady_boom, @Fox_ie01a @Elisabeth_Stylinson_ za komentíky a hlasy :3

tak mi držte palečky ať mi je líp a mějte se krásně, n