#LOVE U BETTA# L.S. FF

16

,,No takže takhle vlastně funguje to názvosloví při slučování těch látek. Tak a teď mluv ty. Jak se jmenuje tahle sloučenina?" Louis prstem ukazoval na nějakou sloučeninu, co napsal a já se na ten papír ale nedíval.

,,Harry?"

Učili jsme se už hodinu, moje pozornost pomalu balila kufry, a jak Louis pořád povídal, jeho sametový po duši hladící hlásek mě pomalu uspával. Teda, pff, jeho hlas vůbec, spíš jen ten nudný výklad.

Koukal jsem z okna a ztratil se ve svých myšlenkách. Vím, že bych se měl opravdu soustředit, protože jestli mě to nenaučí on, tak už nikdo, ale neustále jsem se ve své hlavě musel vracet ke svým myšlenkovým pochodům.

Proč tu s ním teď sedím? Jak se to stalo? Vždyť ho nesnáším? Asi.

,,HARRY," zavrčí Louis a já k němu konečně otočím hlavu. V tu chvíli mě napadlo, proč se nemůžu radši učit na předmět ,Louisovy oči'. V tom bych prošel s vyznamenáním...

Poklepe prstem na tu zatracenou sloučeninu a já se opravdu snažím.

,,Poznávám acetaldehyd, ale ten zbytek, uh..."

Louis čekal, jestli ze mě ještě něco vypadne, ale to se nedělo, a tak zavřel sešit.

,,Fajn, něco jsem ti do hlavy dostal, pro dnešek asi končíme." Vstane a dojde si pro pití a já už jsem myšlenkami zase mimo, avšak jen na chvíli.

,,Ten úsměv v pátek na chodbě ti slušel víc." řekne najednou a já se falešně a přehnaně zazubím, aby dal pokoj. Louis vypadá, že mu to ke štěstí stačilo.

,,Abys věděl, pořád tě nesnáším. Ale o něco míň." řeknu s pohledem ke svému klínu.

,,Hm, beru to jako úspěch." mykne Louis rameny.

,,Mimochodem, nevím proč sis přál zrovna tohle, když víš, že šance na to mě to naučit je úplně nulová."

,,A už jsi zase udělal tu první chybu, proto jsi pořád v mrtvém bodě. Ty se ani nesnažíš se to naučit a snaha tě po chvilce opustí."

,,Takže i já tě teď opustím," řekne lhostejně a otočí se, jakože půjde, ale mě z nějakého důvodu to slovo opustím vadí.

,,Nechoď," zakňučím a jakoby mi přeskočilo, chytnu ho za lem trička.

,,Jako proč?" dotáže se.

,,Je s tebou sranda a baví mě tě štvát."

,,Sranda jo?" Asi z toho překvapení shodí ze stolu propisku a sehne se pro ni.

Jak sedí naproti mně, ten pohyb odkryje jeho volné tričko a odhalí výhled, který stojí za nakouknutí. Ne že bych jeho vypracované tělo viděl poprvé, ale...A samozřejmě, že jsem se nepodíval, jako že by se mi to líbilo, kouknul jsem se čistě z účelu porovnání.

Když se narovná, bojím se, že pozná, že jsem ho očumoval.

,,Zajímavý, že při učení chemie jsi nevypadal, že by sis to zrovna užíval." řekne skepticky a mě štve, že má pravdu.

,,Chemie je úplně k ničemu. Naprosto k hovnu. Tu si nikdy neužiju ani ve snu."

,,Není k ničemu." argumentuje mi.
,,Chemie je to, co se děje mezi námi, Harry. " řekne se svůdným výrazem, nevinně zamrká a hned na to se rozchechtá, protože mi chvilku trvá uvědomit si, na co tím naráží.

Šáhnu po sešitu, ze kterého jsme se učili a majznu ho s ním po hlavě. ,,Blbečku."

Uvědomuju si při tom ale, že tohle mě baví ještě víc, než pokojová nenávistná válka. Uvědomuju si, že mě svým způsobem vlastně baví s ním být.

ahoj srdicka, jak se mate? doufam ze hezky, ja mam za sebou zatim tri dny ve skole a je to v pohode, libi se mi tam <3 jen asi spiritualne zavrazdim ridice autobusu ktery vzdycky jede pozde a proto vzdycky bezim na vlak jak debil -_-
tuhle kapitolu vydavam ve vlaku, je 7:15 a poprvy me dneska ceka ekonomika a vytvarne a graficke techinky.
myslim na vas, m