Jmenuju se Harry Styles, je mi 17 a můj život na univerzitě právě začíná. A všechno je ještě lepší, než jsem očekával. Protože přestože mě můj táta přinutil bydlet na intru, pořád tu mám nějaké kámoše. A dokonce i spolubydlícího, Louise, který je za...
Odpadla nám s Niallem jedna hodina před odpoledním vyučováním, a tak jsme měli víc času si někde v klidu sníst oběd. Rozhodli jsme se, že nebudeme chodit nikam daleko a jen prostě zůstaneme na chodbě naproti vestibulu.
Mezi ukousáváním si ze své porce jsem Niallovi vyprávěl jen o zážitcích z hrůzného testu z psychologie, na který chyběl, ale on, jakoby to pořádně nevnímal a díval se někam za mě.
Otočil jsem se tedy za sebe a uviděl na konci chodby sedět Liama s tou holkou z Lukovy párty, Mayou. No, kdyby u sebe jen seděli...Liam ji líbal na tvář a ona se mu smála do ucha.
Niall se najednou snažil tvářit, jakože vlastně kouká někam úplně jinam, ale já ho měl dost dobře přečteného, navíc se mu leskly oči.
,,Nialle..." hlesl jsem, ale on sledoval svoje ruce v klíně.
,,Nialle," zkusil jsem to naléhavějším tónem a konečně se na mě podíval.
,,Kdykoliv přijde na Liama, jsi úplně v háji. Takže co se děje? A žádný kecy."
,,Totiž, já...uhm, myslím, že Maya není pro Liama ta pravá a zasloužil by si lepší holku."
,,A to tě tak dostává? Však ji ani moc neznáš, ne?" podivil jsem se jeho odpovědi.
,,No prostě...Liam by si vedle sebe zasloužil někoho mnohem lepšího." zamumlal Niall, ale mně to bylo celé nějaké divné.
,,Ni, ty mi lžeš přímo do očí, vidím ti až do žaludku."
,,Harry, já vím, že si říkáme všechno, ale tohle no..."
Nechápal jsem, proč to v sobě tak dusí, ať už to je cokoliv.
Povzdechl si a rozhodl se přestat se zatutláváním.
,,Už nějakou dobu...se mi Liam asi líbí, nebo já nevím, co to je za pocit, ale nedokážu na něho a Mayu snést pohled." zamumlal tak tiše jak jen to šlo a já musel nejdřív pořádně zpracovat tu informaci.
Takže Niall je gay? Je jako já? Ne, moment, já ale nejsem gay. Nejsem gay. To jen Louis je taková moje skrytá hvězdička v sálodlouhém textu, ojedinělá výjimka, prostě se to na něj nevztahuje a gaye to ze mě nedělá. Tečka.
Ale...jakto? Nikdy jsem si nevšiml, že by...oh, jasně. Najednou mi celé to jeho chování dávalo smysl. Scházel se s Liamem jak jen nejčastěji to šlo, tak trochu se do něj asi zakoukal, jenže Liam ho bere čistě jako kamaráda a proto se neostýchá projevovat svou náklonost k Maye klidně přímo před Niallem. Ale ani jeden z nich za nic nemůže, Liam to prostě netuší a Niallovi to taky nikdo nemůže mít za zlé.
No, to je tedy situace.
,,Mohl si mi to klidně říct mnohem dřív, Ni, a nedusit to v sobě." promluvil jsem k němu vlídně.
,,Však dobře víš, jak moc jsi mně samotnému pomohl z nejhoršího." dodal jsem.
,,Jo, já vím," zabrblal nepřesvědčivě.
,,Liam tě bere jenom jako kámoše a není mu blbý se ocicmávat s Mayou přímo před tvýma očima, protože to prostě neví." shrnul jsem to a můj blonďatý kamarád se snažil udržet slzy na svém místě.
,,No, to je teda situace. Moc mě to mrzí."
,,No jo, no jo, já vím," popotáhnul Niall, ,,stejně to nemá žádnou cenu, prostě mě to za pár týdnů třeba přejde."
,,Neházej flintu do žita, zkus mu to třeba jen naznačit, aby věděl v jaké jsi situaci."
,,Hele, jo, fajn, třeba někdy, ale už to teďka neřešme. Prosím." věnoval mi prosebný pohled a mně bylo jasné, že se o tom opravdu nechce bavit.
,,Spíš mi řekni, co ty a Louis? Dlouho jsi se nezmínil..." odvedl konverzaci jinam, slzy byly ty tam a já mu musel chtě nechtě odpovědět.
,,Miluješ ho?" vyhrkl najednou Niall a já na něj vyvalil oči. ,,Cože? Ne!" vyvrátil jsem mu to automaticky, ale otázkou potom zůstávalo, co k němu teda vlastně cítím. A byla to otázka, které jsem se pořád snažil utíkat. ,,Ne, nemiluju ho a ani nikdy nebudu, jen je nám spolu prostě dobře." skrouhnul jsem to. ,,Spolu...no tak když jste spolu..." konstatoval Niall ,,tak ho musíš mít alespoň trochu rád, ne?" ,,Já jsem přeci nikdy neřekl, že ho rád nemám." Fajn, tak to byla ta největší lež, kterou jsem kdy řekl. Ještě před dvěma měsíci bych mohl napsat esej o tom, jak moc jsem ho nenáviděl. ,,Ale vsadil bych se, že jsi mu nikdy neřekl nic hezkýho." ,,Nialle!" vypískl jsem, protože mě ten kluk doháněl k šílenství.
,,Dost tohohle téma." zasmál jsem se a naštěstí Niall nijak neprotestoval, a tak bylo téma našich podivných vztahů ukončeno.
Chvilku jsme se ještě bavili o tom testu z psychologie a za chvilku mi zapípal mobil s novou příchozí zprávou, kterou jsem hned otevřel.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Tomlinsone!" omylem jsem svoje myšlenky ventiloval nahlas. ,,Co je?" zeptal se Niall, ale i tak si hned domyslel, o co jde.
,,Co, hmm? Zpráva od Louise? Co ti píše za prasárny?" nakouknul mi škádlivě přes rameno. Ten kluk byl snad vědma.
,,To nemusíš vědět. A hele, pojď, už půjdem pomalu na hodinu, je nejvyšší čas." utnul jsem ho, jenže jak jsem podíval na hodiny visící na zdi, vytrhnul mi telefon z ruky.
,,Nialle, dej mi to!" natáhnul jsem se po mobilu zpátky, no, bohužel už si to stihl přečíst.
,,Hmm...tak tohle je to vaše je nám spolu prostě dobře? To to potom naprosto chápu." zachechtal se Niall a telefon mi vrátil.
,,Jsi idiot."
konichiwa všichni, tak tu máme po více než týdnu zase kapitolu, její psaní jsem si strašně užila, psala jsem ji venku na zasněžené zahradě a no zkrátka se mi psala fakt dobře <3 na přání Elisabeth_Stylinson_ se nám Niall zaláskoval do Liama a v této kapitole to konečně přiznal :D
btw mně se strašně líbí jak jsem tam přidala tu zprávu od Louiho. Jsem musela poslat zprávu na svoje vlastní číslo, pojmenovat to číslo Loui a ještě doufat, že to nepřijde někomu jinýmu než mně :DDD
včera jsme měli mít věneček ale na poslední chvíli, fakt asi v 9 večer ve čtvrtek nám volali, že se kvůli opatřením nekoná a bude až někdy v lednu/únoru. No, jako, sice jsem si ty taneční fakt moc neužívala, ale na ten věneček jsem se celkem těšila a hlavně- už jsem to chtěla mít všechno za sebou, no hmmm, tak jsem koukala na československo hledá talent a přežírala se biskupským chlebíčkem místo toho no :D
