#LOVE U BETTA# L.S. FF

7

Harryho pohled

Na hodinu matiky mě moje conversky celého otráveného dovlekly na poslední chvíli. Zaplul jsem do lavice, kde už seděl Niall s jeho ustaraným výrazem.

,,Čau," zamumlal jsem a vyndal si věci.

,,Ahoj. Promiň, že jsem nepočkal před školou, už bylo pozdě a nebyl jsem si jistý, jestli dneska vůbec přijdeš. A taky jsem ti nemohl zavolat, páč jsem si zapomněl na pokoji mobil." vysvětlil Niall jeho zdlouhavou omluvu, ale to bylo rozhodně to poslední, co mě dnes mohlo trápit.

,,To je v pohodě, Ni. Jen jsem měl fakt problém se vyhrabat z postele, to je vše." odpověděl jsem stroze a pomalu začal hypnotizovat dveře, ve kterých se určitě za chvilku objeví naše úča, protože už zvonilo.

,,Co jsi dělal zbytek soboty a včera?" zeptal jsem se ho, aby neměl pocit, že jsem na něj naštvaný. V tomhle jsem strašný, když mě něco žere, jen svým pohledem to bohužel přenáším i na lidi, kteří s tím nemají co dočinění. 

,,No, potom co jsem se prospal mě odpoledne přijel navštívit brácha, takže jsme zašli do města a včera jsem byl venku s...byl jsem na brigádě. Co ty?" řekl mi a zrovna v tu chvíli vešla dovnitř učitelka a postavili jsme se.

,,Dobrý den, sedněte si, práce na dnešní hodinu-vemte si pracovní sešity a vypracujte celou stranu 31, v 45 si to zkontroluju." promluvila učitelka najednou, v jedné větě a naposledy za celou hodinu, jako to dělala vždy. Sedla si k nějakým svým papírům a od toho momentu už celá třída jen nalistovala stranu a začala pracovat.

,,Kocovinu jsem léčil celou sobotu, ještěže ten debil byl na celý víkend pryč." zamumlal jsem potichu k Niallovi a snažil se najít třicátou první stránku v sešitě.

,,V neděli jsem byl doma," pokračoval jsem ,,sestra mi neustále vykládala, jak je nesmírně důležitý, abych si už konečně našel holku, že na to mám nejvyšší čas. Tu kozu asi nezajímá, že momentálně řeším závažnější problémy než je najít si holku." postěžoval jsem si a učitelka zpozorovala, že si povídáme.

,,Radíte Horanovi, doufám, s tím jak se počítá ta jednička, že Stylesi?" Prohlédla si nás přes její úzké brýle.

,,Jasně..." zamumlal jsem, odtáhl se od Nialla a s nevelkým nadšením se pustil do lineárních rovnicí.

***

Jako každé pondělí, po vyučování jsme s pár ostatními kluky trénovali na hřišti za školou.

Na pár minut jsme si s Niallem půjčili jednu branku a jen my dva si zkoušeli kopy a chytání, protože Niall byl brankář a potřeboval se zlepšovat.

Můj blonďatý kamarád mi přihrál zpátky míč.

,,A jak to jde....no jak se věci vyvíjí s Louisem?" zeptal se nejistě, protože si nebyl jistý, jestli nešťourá do vosího hnízda.

Já si ale jen odfrkl a odehrál mu míč do branky.

,,Kupodivu spolu nemluvíme. Vůbec. A je to jen dobře. Na druhou stranu nechci, aby si myslel, jakože už jsme to vyřešili nebo tak něco, vůbec ne." Hrál jsem si s na špičce boty s míčem, který se mi opět vrátil a soustředil na něj svůj pohled. 

,,Vysvětlím si to s ním ještě jednou a naposledy a jestli si to pan Tomlinson nerozmyslí," Niall mi věnoval zvědavý pohled a já provedl kop, který neodehrál ,,budu muset přistoupit na náhradní plán."

,,A to je?" vyzvídal můj kamarád.

,,Mluvil jsem se slečnou Lindsey. Mám možnost se nastěhovat do jinýho pokoje..."

,,Ale?" doplnil mě Ni. Vždycky je nějaké ale...

,,Ale pod podmínkou a to tou, že si najdu někoho na výměnu."

,,To nezní jako nejjednodušší věc. Jsme tu už měsíc. Většina spolubydlících už si vytvořila dobré vztahy."

,,No právě." přitakal jsem a frustrovaně si založil ruce v bok, když jsem si uvědomil, že počet lidí se zájmem o výměnu se rovná nule. 

,,Hele a nevzdal jsi se takhle?" zeptal se po chvilce Niall a já mu věnoval nechápavý pohled.

,,Jak to myslíš?"

,,No, říkal si přeci, že uděláš všechno pro to, aby se vystěhoval on, ne ty..." zamumlal pod fousy.

,,Musíš mi to kazit?" řekl jsem popuzeně, ale nemyslel to tak vážně. ,,Jasně, to vím. Ale aby mě to nežralo, změnil jsem svůj cíl. Odteď mu chci ukázat, že se mi příčí tak moc, až od něj odejdu sám."

Jen představa, že se za hodinu budu muset zase vrátit do pokoje, kde ho uvidím, mi dělala vrásky na čele.

Pár vteřin bylo ticho a Niall nic neříkal, než se najednou objevil u mě a držel mě za ramena. 

,,Hele ať už se rozhodneš pro cokoli, já budu při tobě. Pokud nemáš v plánu někoho zabít." zachechtal se a já se přinutil k alespoň slabému úsměvu. ,,Díky."

,,Notaaak Harry," zaskučel Niall ,,nemrač se furt taaaak. Heleee huuuu heeeej!" Skočil mi nejdříve na ramena a potom začal skákat přede mnou a předstíral nejspíš nějakého pomateného domorodce. To už jsem to nevydržel a začal se smát, což chtěl Niall vidět.

,,No vidíš!" vypískl radostí z mého úsměvu a chytil mě za předloktí. ,,Pojď, jdem si zahrát s klukama." A za běhu do mě různě vrážel a já se smál ještě víc. 

Přesně v ten moment jsem si uvědomil, že Nialla budu vždycky potřebovat u sebe a je ten nejlepší kámoš, jakého jsem si tady mohl přát.

harry si ale umí poradit s problémem, co? když něco nejde jak chtěl, prostě změní plán :DD

a řekněte, není Niall v tomhle příběhu naprostý zlatíčko? <3

za měsíc začíná škola! ano, nikdo z nás to nepotřebuje slyšet, ale...já jsem takový individuum, jak můžu jít na střední? O_o well, čeká mě zajímavý srpen, tak si ho ještě užiju, než se zblázním :3 

opět a jako vždy děkuji této lásce jménem @Elisabeth_Stylinson_  za komenty :)

mějte se, májuška