#LOVE U BETTA# L.S. FF

4

Můj nynější úhlavní nepřítel, Louis Tomlinson, se vrátil na pokoj okolo osmé večer. Neviděli jsme se od rána, což bylo jen pár hodin, ale mně to připadalo jako věčnost.

Měl sluchátka v uších a prostě si mě nevšímal a odložil si tašku. Dokud se nepozastavil nad tím, proč tak klidně sedím v posteli a jak vypadá jeho část pokoje.

Zamračil se ještě víc než předtím, vytrhl si kabílky z uší a jeho modré oči vyhledaly mé. Sranda začíná.

,,Co to má jako bejt?"

Já mu věnoval jen pobavený úšklebek. Jeho reakce byla vtipnější, než jsem očekával.

Vzal své oblečení ze země a hodil ho na postel, kde nalezl i můj vzkaz s přáním, ať se laskavě vystěhuje.

Zastavil se v pohybu. ,,Harry, čeho si jako myslíš, že tímhle docílíš?"

,,Já ti nevím...však jsem tě dost jasně žádal, ať vypadneš po dobrém. Očividně to chceš ale trochu zkomplikovat." vysvětlil jsem mu zcela logickou věc

,,A já jsem ti dost jasně řekl, že nemám důvod jít pryč, nic jsem neudělal, kurva!" rozkřikl se Louis.

,,Nemáš důvod? Však já ti ho ještě ukážu..." ušklíbl jsem se.

Najednou jsem byl jako opařený, protože bych v tu chvíli vůbec nečekal, že přijde k mé posteli, za tričko mě z ní hrubě vytáhne, až jsou naše nosy nebezpečně blízko a on mi naštvaně funí vzduch do tváře.

Chci se odtáhnout, kopnout ho, udělat cokoliv, ale nemůžu. Nemůžu ani promluvit. Nemůžu dýchat. Topí mě. V těch jeho zatracených oceánových korálcích, ve kterých se ztrácím a nikdo mě nemůže zachránit.

A jeho kůže, sálající teplo. Bezchybná tvář s jemným strništěm a malé vrásky na čele způsobené vztekem. Vůně jeho voňavky, kterou neustále používá. To všechno mě topilo.

,,Pokud mě tak moc nenávidíš, Harry,..." vyslovil moje jméno dlouze a s důrazem, až mi po zádech přejel mráz.

,,...fajn. Ale až překročíš hranici, a to že to si ta tvoje drzá pusa nejspíš dovolí, neznám se."

Očima mi propaloval díru až někam do mozku. Nejspíš zničil tu část, která ovládala schopnost komunikovat pod Louisovým pohledem, hajzl.

,,Ber to jako varování." řekl ještě a pak mě konečně pustil a zmizel za dveřmi koupelny.

Já se mohl jen naprosto fyzicky a psychicky vyřízený svézt na postel a představovat si, že moje noční můra jménem Louis Tomlinson se nikdy nestala. Najednou už jsem si nepřipadal tak silný a odvážný. Bylo mi na nic.

***

Všude okolo mě byla tma a tělo mě bolelo, jakobych byl lidský jehelníček, do kterého se zabodává všechna bolest, když jsem se ocitl v našem pokoji. Nebyl jsem tam sám. Louis přešel k mé posteli, odkud mě za tričko vytáhl na nohy a přišpendlil ke zdi. Z nějakého důvodu byl oblečený jen do půl těla. Odněkud mi to všechno bylo strašně povědomé, jakobych to už někde zažil. Byl strašně naštvaný a já se dost bál.

Ber to jako varování- hrálo mi pořád v hlavě a já po něm zmateně a vystrašeně těkal očima.

Louis nic neříkal, což dělalo všechno jen horší.

Na moment mi přišlo, že se i zdi kolem nás stahují a já nemám kam utéct, i kdybych se vyvlíknul z jeho sevření.

Pevně mě chytil mě pod krkem, abych se nemohl hýbat a nosem se ke mně přibližoval, až by se mezi nás ani papír nevešel. Srdce mi bušilo až někde v kalhotách. Chtělo se mi křičet, ale nešlo to.

Němý výkřik opustil mé rty až v momentě, kdy jsem se probudil.

ahojky, čtvrtá kapitola :) dnes jsme se dozvěděli o Louiho reakci na Harryho velice úžasný nápad zbombardovat mu jeho část pokoje, jenže možná to karma Harrymu trochu vrátila v podobě zvláštního snu. Co asi znamenal?

dneska to není ani kapitolka, spíš kapitolinka (wtf? :D) protože jak všichni víme, je výročí 11 let 1D yaaaay a já nemůžu přimět svoje mozkové závity pracovat, proto kratší kapitola :D

jak strávíte dnešek? já posloucháním všech songů, možná budu něco kreslit, pustím si this is us a video deníčky a budu doufat, že Liam nebo Niall a Louis něco tweetnou <3 jo a taky budu do svýho rozvrhu někam muset nacpat cvičení, přijela jsem z dovolený a to víte, ty kila z horskejch knedlíků se musí shodit :DDD

tak se mějte hezky, májinka <3