3. října - 1942
Bylo tak těžké bránit svým instinktům. Bylo těžké pro mne sepsat tyto řádky, zatímco jsem myslel na jediné - krev.
Sváděl jsem sám se sebou těžký boj, abych na místě nezabil celé město, frontu, armádu. Sžíravý pocit se nedal vydržet, co to ale bylo oproti bodavé bolesti v hlavě? Nic.
Byl jsem slabý, nemohl jsem ubránit ty, kteří jsou pro mne vším. Ovšem cena za trochu síly byla příliš veliká. Kdybych se napil, spadl bych do toho znovu. Už po týdnu jsem měl veliké problémy. Tu veškerou bolest podstupuji jen a jen kvůli ní - a sobě. Kdyby na mě přišli, nezmohl bych proti nim zhola nic, pokud bych nedal volný průchod svým pudům.
Jestli zemřu, chci, abys Ágnes věděla, že jsem tě miloval. Proto jsem tě opustil, kvůli tvému strachu z mé druhé poloviny a tvému bezpečí. Třeba jednou najdeš svého vojáka, avšak já tě budu navždy milovat. Bohužel touha po krvi je větší než mé sebeovládání.
Bolest, kterou cítíš,
utrpení, jenž je pro tebe cizí,
je pro mne denní věcí,
za níž se nestydím.
Upíři sají krev,
vlkodlaci se mění jedině o úplňku,
zabíjíme lidi,
oni se prohánějí v lesíku,
při půlnočním měsíčku.
Špičáky,
ostré drápy,
rychle hojící se rány,
tělo pokryté vlčími chlupy.
Dřevěný kolík pomůže,
vlkodlaka ale nezažene.
Někdy pomůže stříbro,
jež tě zažene na slepé místo,
protože na ně platí jen měsíční svit a jeho kouzlo.
Ve dne normální lidé,
v noci děsivé bestie.
Nebojím se ublížit,
ani zabít,
protože není nic horšího než mé prokletí.
Slunce jest svázáno s upíry,
měsíc je spojen s vlkodlaky.
Omezen pohyb při měsíci,
lov v noci na toulavé kořisti,
kterou se může stát kdokoli.
Třeba i ty,
milý, šťavnatý čtenáři.
YOU ARE READING
Tajemné esence
PoetryPodzim je tu, a s ním přišel nápad naučit se rýmu. Emoce, déšť a filozofie, ujaly se psát příběh tak trochu z jiné koleje. Básně vznikly náhodou, dohromady ale vytvoří novou podobu, jenž se pokusím vnést do jejich příběhu. Každá je jiná, avšak za...
