Čisté řeky,
kvetoucí louky,
na nichž se koně prohánějí,
volnost je v trysku provází.
Obchodní zóny,
textilní továrny,
nové elektrárny,
veškeré objevené vynálezy,
ničí naší matičku Zemi.
Kyslík dochází,
voda se vytrácí,
zvířata postupně vymírají,
za to vše si můžeme sami.
Jenže porážku přiznat je úkol nejtěžší.
Existuje naděje,
která rozkvétá v zeleném světle.
Můžeme zachránit moře,
s nimi i tuleně.
Zbavit se ostrovů plných plastů,
stačí jen chtít a obětovat trochu svého času.
Přehlížíme problémy,
řešíme kraviny.
,,Mám si vzít toto?
Kdy mi letí letadlo?"
Ale že zanechává uhlíkovou stopu, to už je zcela jedno.
Naděje ještě nevymřela,
zelená se zachránit dá,
jen je potřeba s tím začít něco dělat.
Pro sebe jsem si v duchu četla už po několikáté celou báseň. V kavárně jsem během jejího tvoření stihla vypít už jednu kávu a u té druhé jsem měla dno stále blíže nadohled. Poezie, káva a přátelská atmosféra útulné čítárny se staly mým dlouhodobým zázemím pro mé příspěvky.
Vést blog o životním prostředí byl zprvu dobrý nápad, ale z počátečního nadšení se stala noční můra. Mnoho lidí se mnou souhlasilo, podporovalo mé články, citáty a básně, ale jak už to tak bývá, našli se i tací, co měli odlišný názor. Nevadilo mi to, jsme přeci jen lidé a každý máme právo si o všem udělat vlastní obrázek. Bohužel mnohem horší to bylo s nenávistnými komentáři. S dalším a dalším mé sebevědomí a víra v psaní klesala dolů do mořských neprobádaných hlubin.
Strach z odmítnutí a další várky hněvu nespokojených čtenářů mě odrazoval od stisknutí tlačítka ,,přidat nový příspěvek".
Lidé jsou krutá stvoření. Jediným slovem dokážou zadupat něčí sny hluboko do země, a to třeba pouze proto, že jejich ideály nebyly naplněny. Závist je špatnou vlastností, ale když je naděje, dá se najít řešení.
Optimisty náš svět potřebuje. Musíme držet při sobě, podporovat se a respektovat druhé. Naděje na lepší zítřky existuje. Tak pojďme dělat to, co nás baví a plňme si své sny. Nikdy totiž nevíme, kdy to bude poslední den, kdy se probudíme s nadějí.
YOU ARE READING
Tajemné esence
PoetryPodzim je tu, a s ním přišel nápad naučit se rýmu. Emoce, déšť a filozofie, ujaly se psát příběh tak trochu z jiné koleje. Básně vznikly náhodou, dohromady ale vytvoří novou podobu, jenž se pokusím vnést do jejich příběhu. Každá je jiná, avšak za...
