Okvětní plátky přežijí léto v parnu,
v zimě rozkvétají v chladném mrazu.
Pomůže jim týden v mrazáku,
ale k tomu topení je nedávej, můj milý myšáku.
Ledové trny,
bílé listy,
nepřipomínají svým vzhledem pampelišky.
Ledové na dotek,
krásné na pohled.
Křehká stavba jejich těla,
není pro ledabilého zahradníka.
Modré listy,
bílé květy,
jsou záhadou vědeckou,
přesto na dnešním trhu věcí běžnou.
Ledové růže zaženou stesk,
přítele ale nahradit nemůže,
ale svým způsobem Vás potěšit lze,
jen pozor na to, existuje i jiný svět,
ve kterém se dá žít i bez modré ledové růže.
P.S. ,,Medový květ, okvětní plátky sladké jako skořice u srdce zahřejí, když radost kolem sebe roznášíš."
Neustále dokola si četla dopis od své kamarádky, co byl přiložený u ledové růže, kterou jí zaslala ze svých dlouhých cest v neznámých světech, kam odcestovala. Annu mrzelo, že nemohla sdílet všechna ta úžasná dobrodružství se svou přítelkyní, protože byla nucena zůstat na jednom místě. Její onemocnění jí nedovolovalo tak široké možnosti, jak by si přála, přesto byla šťastná a prožívala všechnu tu radost i přes dopisy a štěstí jiných.
Dokázala si najít tu maličkou špetku naděje, která jí zbývala s radostí z dopisů a dárků své blízké přítelkyně. Volnosti jež neměla, ale radost se kolem sebe snažila naopak rozdávat, jak jen mohla. Úsměv jí zkrášloval tvář, když ležela v nemocnici na lůžku. Přesto byla šťastná a plná optimismu. Nevzdávala se a věřila, že doktoři najdou lék na její nemoc, kterou trpělo hodně lidí.
Ledová růže byla pro ní pohlazením po duši, kdy se blaženě usmívala a doufala, že nikdy neroztaje, jako její radost ze života nezmizí.
YOU ARE READING
Tajemné esence
PoetryPodzim je tu, a s ním přišel nápad naučit se rýmu. Emoce, déšť a filozofie, ujaly se psát příběh tak trochu z jiné koleje. Básně vznikly náhodou, dohromady ale vytvoří novou podobu, jenž se pokusím vnést do jejich příběhu. Každá je jiná, avšak za...
