6. ESENCE - STRACH

23 5 2
                                    

Brobudila jsem se zbrocená potem ve své vlastní posteli. Nebyla to první ani poslední noční můra, co mě v noci přepadla a přetvořila krásný sen v něco obludného.

Kde se všechny ty zvěrstva a monstra, co se tvoří v mém podvědomí, berou? Kde jsou přes den, když nikdo nespí? Mají snad vlastní temný svět vystavěný na nedůvěře, zášti a hrubosti? Nebo existuje někdo, případně něco, co je vyvolá, zahltí nám logické myšlení a stane se to děsivé?

To nikdo neví, avšak mě by to zajímalo. Mé sny jsou tak živé, že někdy nevím, jestli je to pravda nebo pouze snová realita.

Doktor mi řekl, že asi nejsem psychicky v pořádku, div mě rovnou neposlal do blázince. Já ale vím, že to je pravda. To, co vidím, existuje. Temné ruce, drápy, rozlehlý les několik kilometrů od města je skutečný, rovněž jako lidé, co vidím a jež nedávno zemřeli.

Děsí mě to. Nesmírně mě to děsí, ale jsem zároveň zvědavá. Chci vědět, co se mi snaží říct. O co se usilují? Proč si vybrali zrovna mě za svého mluvčího? Proč mě navštěvují pouze ve snech?

Nevím, ale doufám, že jednoho dne mi má mysl řekne, k čemu tady jsem. Potřebuju dostat jednou vysvětlení, proč se mi to zdá, proč vídám mrtvé duše a za jakým účelem na mě mluví bez jakéhokoli významu. Nebo mají význam? Mají skrývat své tajemství?

Seděla jsem na lavičce,
před sebou ty děsivé tmavé oči.
Vítr si hrál s mými vlasy,
dokud se za mnou neobjevily temné stíny.

Jejich ostré drápy,
tahaly mě za rukávy,
které mi rozedraly do krve,
až jsem od nich měla po oblečení krvavé stopy,
tato znamení mi zůstanou navěky.

Volala jsem o pomoc,
vrátilo se mi to ozvěnou,
stále se snažím bránit vší silou,
je to však předem prohraný boj,
kde jsem ztratila svou svatozář jasnou.

Bílá,
černá,
jsem teď o dost jiná,
krev padlého anděla,
slast pekelného démona.

Zlatá barva,
inkoustově modrá kazeta,
s tmavým lesem,
já s černým pláštěm.

Mohutná křídla,
se stříbrnýma ostnama,
pro obranu,
musím přežít tu hrůzu,
ochránit svou mysl,
probudit se mezi svýma,
ne na místě obestoupeném plamenama.

Pohltila mě temnota,
stala se totiž ze mne dcera démona.

Tajemné esenceOù les histoires vivent. Découvrez maintenant