Prohledávala jsem staré záznamy, dokumenty a zkrátka veškeré artefakty z doby zámořských objevů.
Časy to byly pro většinu populace krásné, plné exotického ovoce, avšak pro původní obyvatele velmi krušné chvíle.
Z knihy vypadl přeložený, zažloutlý list hustě popsaný černým inkoustem. Okraje byly ušmudlané, text však zůstal čitelný v celé své kráse.
Přivezli si nás jako otroky,
z naší teplé Afriky,
nikdo neslyší mé volání.
Sloni,
žirafy,
i tygři,
všichni jsme se stali jejich zajatci.
Jak moc mi chybí má rodná zem,
když jsem teď pouhým otrokem.
Širé pláně,
pruhované zebry,
to jsou mé přítelkyně,
které zahynuly v zajetí,
když je převáželi přes oceán velký.
Moře mi chybí,
stejně jako kokosové ořechy.
Mít pro sebe žluté banány a kyselé citrusy,
s kusem látky na zahalení,
to je prý přání neskutečný.
Dřít od východu k západu,
abych mohla večer dostat aspoň polévku,
ne-li tvrdou od chleba kůrku.
To je břečka,
žádná polévka!
Jen hustá voda s pár přísadama,
to ale nikoho nezajímá.
Jak moc mi chybí teplý domov,
když nemám rodinu,
ani svou starší sestru,
jež prodali a odvedli k jinému pánu.
Pod smutnou básní byl ještě podpis, bohužel však nerozluštitelný.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Když se nikdo nekoukal, strčila jsem zažloutlý papír z nějakého sešitu do kapsy modrých džínů.
Dojemná báseň se mnou otřásla ve velkém, avšak doba se naštěstí změnila. Jenže všichni lidé ne. A já byla připravená udělat první kroky za lepší budoucností, ke změnám a zkrátka lepším časům, pokud se nějakých naše planeta Země ještě dočká. Já doufám, že ano. Naše nová generace má osudy nás všech ve svých rukou.
YOU ARE READING
Tajemné esence
PoetryPodzim je tu, a s ním přišel nápad naučit se rýmu. Emoce, déšť a filozofie, ujaly se psát příběh tak trochu z jiné koleje. Básně vznikly náhodou, dohromady ale vytvoří novou podobu, jenž se pokusím vnést do jejich příběhu. Každá je jiná, avšak za...
