Tajemné esence

11. ESENCE - POSELSTVÍ

Bolest,
která není moje,
věci, jenž nepatří mojí tetě.
Manžel, kterého mi někdo zabil,
jeho tělo zakopal a pohřbil.

Slabost,
utrpení,
rozměrné jako rodinné stavení,
mi brání žít spokojeně,
protože mi předali břemeno těžké,
jenž mě ke dnu poslat lehce může.

Černé růže,
pletená nůše,
moře průzračné,
slunce jasné.
Přesto svět tak temný je,
dokud nestvůr zproštěný nebude.

Vrahové a zloději.
Všichni tito neřádi,
zbavili nás s démony radosti a volnosti,
když nám hlávky zelí pošlapali.

Žiju věčně,
trápím nestvůry,
abych mohla usnout snáze,
i když sny se mi v noci nezdají,
protože i tam honím běsi naší doby.

Síla,
která mi byla předurčena,
se ctí do rukou vložena,
abych světlo osvobodila,
temné brány uzavřela,
do slepého koutu zahnala,
ale především zlo zlikvidovala.
Já ale selhala."

S přehnanou rázností jsem zaklapla počítač v jinak tiché pracovně. Pára mi stoupala z uší, obličej rudnul zlostí, a to jen díky neschopnosti druhých. 

E-mail se včerejším datem mě připravil o slova na hodnou chvíli.

Dostala tak jednoduchý úkol výměnou za věčný život. Měla se honit za monstry každým dnem svého kdysi proradného života lidského červa, který by jednou skončil prach obyčejnou smrtí. Zůstala by zapomenuta navěky věků jako mnoho dalších hrdinů před ní. Stala se pro mě ale něčím víc než jen lidskou bytostí, zabijákem a služebníkem mým, co lidi zbavuje možnosti být na tomto světě.

Ona nemohla selhat, nebyla k tomu určená. Kde jiní ztroskotali, ona překonala jejich hranice. Poslední bitvu však prohrála, rovněž jako před lety svůj lidský život a lásku, co hory přenáší a do záhrobí lidi odvádí. Ukončila tolik životů mým požehnáním, zbavila toto místo tolika netvorů, a přesto to nezvládla.

Vzdala to, utekla a hodila nejen svou sílu, odvahu a sekeru do propasti zoufalství a prohry, ale i neúcty ke své paní, ke mně.

Zneuctila moc, jež jsem jí do rukou svěřila. Jen tak jednoduše zemřela, a to svou chybou. Umřela v mých očích, i když ji do hrobu nikdy nikdo neuloží. Není toho hodna. Není hodna setkat se svým milým, a to kvůli se zbabělosti. 

Zradila. 

Měla navždy chránit lidské plemeno před zlem, které si samo vytvářelo. Vrazi a zloději nebyli těmi, kterým byla v patách. To pravé zlo se ukrývá v každém z nás, záleží jen na tom, jestli se mu poddáme. Ona svůj boj vzdala a stala se jednou z nich, a to jen proto, aby se zbavila řetězů neviditelných. Sama se odkázala na osamocené žití. 

Já nebudu ta, kdo ji zachrání. Po druhé už takovou chybu neudělám. Ani má sestra jí nepomůže, protože tato dívka neměla být nikdy stvořena, přesto probuzené démony v našich nitrech nezahubila všechny a to jí zpečetilo osud. A může příliš krutý i na mě, panovnici Smrti.