Krystalky rosy,
vůně borovice,
sluneční paprsky,
na počátku dne.
Chladné srdce,
bystrá mysl,
velký prohřešek,
co s sebou měsíc odnesl.
Tiché stíny,
světlé chvilky.
Prozáří temné kouty,
dokonce i v hluboké propasti,
jež zeje ve tvé duši,
naplněná hrůzou nejčistší,
co se nachází na zemi.
Konstanta pí,
úsměv zkazí,
některým brouka do hlavy nasadí.
Nové zážitky,
zbavily tě pýchy,
další vzpomínky tvou paměť zaplnily.
Pojď rozzářit můj den,
zdáš se být jako pouhý sen.
Udělej mě šťastnou,
abych mohla být sama sebou,
a nejen před tebou.
Být s ním bylo jako bych se vznášela někde vysoko na obláčku. Upřímná slova bez sladkých řečí plná pravdy mu otevřela cestu k mému srdci. Všechno se zdálo být jednodušší a zároveň o tolik těžší.
Loď se kolébala ze strany na stranu, když jsem seděla na přídi a pozorovala západ slunce. Hřejivé paprsky laskaly mou tvář, než pro tento den zmizely. Jemný vánek foukající z moře, nárazy vln do trupu lodi byly nesmírně uklidňující.
Žít s ním bylo tak jednoduché, být bez něho bylo ale nepředstavitelné. Nedokázala jsem si to představit nikdy před tím a ani teď. Až když se rozplynul jako mořská pěna, zjistila jsem, že nebyl jen mým partnerem, avšak i mou součástí.
Šedivý svět se stal, když mi ho zákon sebral. Tiché bouchnutí dveří za jeho odchod mohlo, když mi ho vzali, aby mě ochránil. Vrátí se a bude silnější než kdy dřív. Já budu silnější než kdy dřív.
Společně jsme toho zvládli spoustu. Dostat něhu a lásku k jeho srdci bylo složité, ale netvora v něm už neprobudí. Nikdy. Až budeme opět spolu, všem se jim pomstí za to, co na něm napáchali. Budu stát po jeho boku s ostatními měniči, co jsou utlačováni kvůli svému daru. Už se nebudeme schovávat, budeme bojovat.
ESTÁS LEYENDO
Tajemné esence
PoesíaPodzim je tu, a s ním přišel nápad naučit se rýmu. Emoce, déšť a filozofie, ujaly se psát příběh tak trochu z jiné koleje. Básně vznikly náhodou, dohromady ale vytvoří novou podobu, jenž se pokusím vnést do jejich příběhu. Každá je jiná, avšak za...
