Mám toho málo,
přesto Ti nabízím všechno.
Ty nechceš nic.
Bohatství se Ti zalíbilo,
štěstí se proti mně obrátilo.
Plameny chamtivosti pozřely tělo Tvé,
má duše se v tmavém koutě o samotě zpytuje.
Velkou chybu připustil jsem,
mé srdce láskou zahořelo k Tvé osobě.
Bolest následovala veliká,
když zasáhla kdysi osamoceného poutníka.
Rudá poušť,
krvavý déšť,
červánky zahalená obloha mi nedovolí ulehnout.
Vidím Tvé jako dva uhlíky černé oči,
po západu slunce se o mě můry pokoušejí,
zatímco mé myšlenky směřují k Tvé maličkosti.
Pýcha, láska, oběť, závist.
Cesta dlouhá,
protkaná obtížnými zkouškami,
v nichž může zvítězit pouze statečný bojovník.
Ryzí srdce,
levhartí smysly,
čistá duše,
neposkvrněná nečestnými úmysly.
Zlatá růže,
uvnitř zkažená,
její sestra se cítí méněcenná,
a to jen proto, že je červená.
Bohatství a vzhled není vše,
milovanou osobu jimi nahradit nelze.
Na kousky roztříštěné srdce,
závistí prokleté děvče,
kterou jsi Ty jediná,
co se mi v noci ve snech zjevovala,
a o odpuštění prosila.
Zmuchlal jsem papír se zatrpklou básní o dívce, která mi ukradla srdce. Slzy hořkosti už zmizely, ale hněv neodešel.
Opustila mě, záviděla mi to jediné, co mi po zesnulé rodině zbylo, ale štěstí ani pramák nepřineslo.
Kuličku plnou smutných slov vhodil jsem do plamenů Vánoc. Z dokumentu usvědčující můj smutek nezbylo nic jiného, než popel a prach. Oheň v krbu praskal dál, zatímco já proléval svůj žal kvůli závisti mé lásky.
ESTÁS LEYENDO
Tajemné esence
PoesíaPodzim je tu, a s ním přišel nápad naučit se rýmu. Emoce, déšť a filozofie, ujaly se psát příběh tak trochu z jiné koleje. Básně vznikly náhodou, dohromady ale vytvoří novou podobu, jenž se pokusím vnést do jejich příběhu. Každá je jiná, avšak za...
