𝟏𝟑. | KLENOTY RYBÁŘŮ

63 9 4
                                    

╔══════════════╗

NA HRANĚ TAJEMSTVÍ

╚══════════════╝

╚══════════════╝

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

XIII. Klenoty rybářů

POZORNOST PANÍ COLLINSOVÉ SI VYŽÁDALA ZCELA NEOPODSTATNĚNÁ POTŘEBA ZKRÁŠLIT SE, která ji vyhnala z obýváku do šatny. Následovala jsem ji.

Když jsem prošla dveřmi do prostorné místnosti, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tohle je opravdu jenom šatna. Až tady jsem si uvědomila, jak je tenhle dům vlastně velký. Zvenku bylo totiž vidět jen okouzlující světlé průčelí, kterému imponovaly výklenky, lemované ozdobnými římsami. Tedy žádný pozorovatel z ulice nemohl tušit, kam až se dům táhne.

Šatna byla svou velikostí asi čtyři krát tři metry jen o něco menší, než obývací pokoj. Podlahu z černého ořechu zdobily dva světle zelené koberečky a veškerý nábytek byl slazen do olivové barvy. Obě stěny lemovaly vysoké skříně, které přetékaly šatstvem a jejich majitelce nabízely nepřeberné množství svetříků, blůz, sukní a zdobených kloboučků.

Na rozdíl od kuchyně, pokoj osvětloval malý ozdobný lustr a dvě sady vestavěných, chromovaných světel. Byla tu dvě vysoká okna, začínající poměrně nízko nad zemí, které z poloviny kryla světle mandlová záclona s motýlím vzorem. Uprostřed místnosti stál kvádrový ostrůvek, na němž Cornelia patrně shromažďovala nejrůznější doplňky, které už neměla kam dát – jako třeba kabelku, sbírku předražených parfémů a vázu s umělými květinami.

Paní Collinsová otevřela jednu skříň a skoro celá se do ní ponořila. O pět minut později už jsme spolu zase hovořily.

„Věděl Adrien, jak důvěrně se jeho sestra znala s panem Van Leerem?" neodpustila jsem si otázku, která patřila spíš na stránky bulvárního časopisu. Zůstala jsem stát opřená o futra a její zápas pozorovala z bezpečné vzdálenosti.

Ze skříně, v níž paní Collinsová zmizela, se ozval přidušený smích. „Věděl dost," odpověděla a dál se zaměstnávala pátráním v šatníku.

„Co tedy udělala potom?" zajímala jsem se. Má hostitelka byla nejprve zticha a mě v břiše zasvrběl podezíravý pocit, že dávno zmizela někde v bájné Narnii. Potom se objevila.

Pohodila upravenými vlasy a vítězoslavně na mě zamávala rukou, ve které svírala tašku s líčidly. Rychle se otočila a zabouchla skříň ještě dřív, než z ní stačil vyskočit Aslan.

„No, získala od Kendry jedno jméno. Tony Rez, ten dělník z lihovaru, který Adrienovi rozmlátil auto," vykládala, zatímco si líčila oči.

„Předpokládám, že Reze kontaktovala."

Na Hraně Tajemství ✓Where stories live. Discover now