Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Epilog
TANJA PRESCOTTOVÁ MĚLA POCIT, ŽE SE DNESKA DOMŮ SNAD NEDOVLEČE. Jak se mohla s Davinou u večeře zdržet tak dlouho?
Pořád dokola se tetě omlouvala za jídlo, které připravila. Stále si ještě úplně nezvykla na bledé všednosti jejího života a mezi nimi i na skutečnost, že musí vařit. Byly chvíle, kdy se jí každodenní činnosti nezdály tak špatné, ale zároveň tušila, že bude ještě dlouho trvat, než bude opět sama sebou. Ošidný luxus vily Prescottových jí scházel, ale snažila se na to moc nemyslet.
Teta ji po jídle ujišťovala, jak mohla, že jí náramně chutná, a k prasknutí se nacpala pórkovým koláčem se sýrem a pak spolu ještě půl hodiny mlsaly medové koláčky. Původně ale zamýšlela, že půjde spát brzy. Dříve toho dne se u nich zastavil komisař Venturi na kus řeči. Vlastně se bavili jenom chvíli; zbytek podvečera hrál Ignazio na piáno a Davina zpívala z plných plic ty nejsprostší námořnické odrhovačky, jaké Tanja kdy slyšela.
Bolestně se jí stýskalo po Adrienovi. Nepřišly od něj téměř žádné zprávy, a tak mohla jen doufat, že se mu podařilo dát znovu do kupy a našel alespoň nějaký klid. Až bude mít ten zpropadený diplom, možná nejdřív ze všeho poletí do Lakewoodu. Mohla by vyrazit k americkým břehům i po moři, pokusit se zapadnout a znovu se s bratrem setkat. Snad jednou.
Tohle byla jedna z velkých změn, které jí návrat do Palerma přinesl. Našla si dobrou univerzitu, na které už skoro půl roku bez problémů studovala, a dostala šanci vést svůj starý, poklidný život.
Tanja se rozhodla zůstávat přes noc u tety, do vlastního bytu se vracela, jen když si potřebovala vzít nějakou ze svých nemnoha věcí. Byla v bezpečí, na kontě měla hromadu peněz a tak nějak najednou nevěděla, kam vlastně patří. Brzy po návratu pochopila, že ji Lakewood nepoznamenal tak, jak předpokládala – nebudila se z ošklivého snu uprostřed noci, ani nekřičela ze spaní. Spíš jí rodné město scházelo takovým způsobem, jaký nedokázala vysvětlit a už vůbec ne změnit.
Každý druhý den bylo těžké přinutit se vstát. Za dobu strávenou v Lakewoodu přivykla různým zlozvykům – spala, jak dlouho chtěla, jedla, kdykoliv měla chuť, a nechávala se všemožně obskakovat, jen a jen proto, že mohla. Bydlet v rodinné vile a potkávat všechny ty významné lidi jí připadalo jako žít v kouzelném světě.
Ve dveřích koupelny se objevila Davina. Byla to vysoká dáma jen o pár let starší než Helena, s hustými černými vlasy, které se jí otáčely v drobných kudrlinách, a temnýma protáhlýma očima orámovanýma dlouhými řasami. Věděla, že se nemusí ohlašovat, a tak si tiše stoupla vedle ní a zahleděla se před sebe. „Volal mi Adrien. Chce, abys šla do přístavu, nehledě na to, v kolik obdržíš tuhle zprávu."
