Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
XX. Ďáblova sestra
OKNA MALEBNÉHO DOMU PLÁLA V ŠIKMÝCH PAPRSCÍCH SLUNCE, KTERÉ SE POMALIČKU SKLÁNĚLO K LOUCE NA OBZORU. Zaclonila jsem si rukou oči a chvíli obdivovala pohled, který se mi z Allen Street otvíral. Spatřila jsem na obzoru úhlednou ohradu, kde roztroušené stromy tvořily černé trsy na jetelovém koberci. Bylo možné zahlédnout i pověstný lihovar, o jehož majiteli jsem toho tolik slyšela. Zatím jsem ale ještě netušila, kde je mu konec.
Vlastně jsem ještě netušila vůbec nic a paní Collinsová na mě občas pohlédla s notnou dávkou uspokojení; jako by jí má neukojená zvědavost přinášela kýžené rozptýlení.
„Takže Tatiana si myslela, že vyslechne strážce majáku – Vladimira Petrova," ozvala jsem se.
Paní Collinsová neodpověděla hned. Snažila se nabrat dech. „Ano," vypravila ze sebe. „Ovšem musíte pochopit, že velká spousta důkazů směřovala právě k němu. A nikdo jiný nebyl ochotný vyšetřovat."
„Takže Vladimira konfrontovala a on byl následně zastřelen nějakou Shelby Freyovou. Byla to nehoda."
„Přesně tak..." řekla těžce a nakreslila do vzduchu znamení kříže. „Vladimira už nedokázali zachránit. Sanitka, kterou přivolal Grant, vůbec nebyla potřeba."
Kolem plotu z dubového dřeva se loudali tři dělníci – nepochybně přišli z lihovaru. Viděla jsem z nich pouze hlavy s tvrdými obličeji a urostlá ramena. Pomalu se trousili přes Allen Street ke svým domovům, hlavy u sebe a něco si šuškali. Odpoutala jsem od nich pohled a neklidně jsem se zavrtěla. Dušený lilek, barevná cuketa a loupaná rajčata – všechny smíchané v tradičním francouzském ratatouille – mi ležely v žaludku jako kámen.
„Zdá se, že jde o zásadní zvrat v případu. Uvážím-li všechny důkazy, které byly objeveny v majáku..." podotkla jsem a pak se na dlouho odmlčela. Před očima se mi objevil tlustý Průvodce městem Lakewood, kterého jsem si před několika dny pořídila v infocentru. O majáku v něm byla pouze okrajová zmínka, která mimo jiné taky dávala na vědomost, že tam podle legendy straší duchové mrtvých rybářů. Ale já jsem pracovala v novinách dost dlouho na to, abych věděla, že problém s legendami bývá, že jsou občas pravdivé. Napadlo mě, že jsem možná našla původ téhle.
Cornelia se zachvěla. Pravou nohu si opírala o koleno, celá shrbená, a nazlátlé vlasy jí tančily kolem hlavy. Když jsem se naklonila trochu blíž, rozeznávala jsem v nich drobné šedivé nitky. Dlouho bylo ticho, teprve pak těžce promluvila: „Určitě to byl velký zvrat. Ale to, co v majáku našli, byla jenom špička ledovce."
