Gabrielovy trable

63.

O týden později

„Jsi úplně napnutý," všiml si Troy. Gabe vedle něj kráčel, ale byl celý ztuhlý. Díval se dolů na podlahu, mlčel a Troyovi se zdálo, jako by ani nedýchal. Zajímalo ho, co mu běží hlavou.

„Je to pro mě docela nový, víš," zmínil se Gabe. Cítil na sobě ty pohledy. Věděl, že se dívají. Bylo to zvláštní, obvykle ho každý přehlížel. Došlo mu, že byl neviditelný do doby, než se sem přistěhoval ten, do něhož se až po uši zamiloval. Byl nervózní, ale když byl poblíž něj Troy, dalo se to snést.

„Myslíš tohle?" zeptal se Troy a zvedl jejich propletené prsty ke své hrudi.

Ruku v ruce procházeli školní chodbou, všem na očích, a Gabriel se při tom snažil zachovat klid. Lehce přikývl. „Jo, přesně tohle."

„Nemusíš to dělat, Gabe, jestli je to pro tebe moc unáhlené. Nechci na tebe tlačit," spustil Troy najednou a vytáhl svou ruku z té Gabrielovy. To se Gabovi ale vůbec nelíbilo. Okamžitě jeho dlaň znovu spojil s tou svou.

„Tohle už nedělej. Miluju tvou ruku, miluju tvoje všechno. A v žádném případě na mě netlačíš. Chci, aby to tady věděli. Chci, aby věděli, že jsi jen můj."

To Troye naprosto odzbrojilo. Jeho tváře nabraly červeň. V další minutě už nedokázal potlačit úsměv. Bylo pro něj k neuvěření, že byl Gabrielův a on zase jeho. Po té nehodě s ním Gabe strávil každou chvíli a mluvili spolu celé hodiny. Přespávali jeden u druhého a Gabe mu pomáhal se vším, s čím potřeboval. Většinu času ho zkrátka hlídal, aby se příliš nezatěžoval a nepřetrhal si stehy.

Za tu dobu si řekli vše, co předtím nevyslovili. A taky se k sobě vrátili. Proto nyní hrdě šli vedle sebe před zraky svých vrstevníků. Byli si jistí a odmítli se s tím tajit. Slíbili si, že pokud do toho půjdou, pak naplno.

Než stačili dojít k Troyově skříňce, objevila se u nich Kaylee. „Vy spolu vypadáte tak sladce! No vážně, tohle je snad sen. Taky se chci zamilovat. Oprava, já se potřebuju zamilovat a to hodně rychle, abysme pak mohli chodit na dvojitá rande!" vypískla nadšeně.

„Nevím, jestli by nějaký heterák chtěl jít na rande s dvěma... no, s náma," poznamenal Gabe s obavou.

„Jasně, že jo! A pokud ne, pak to pro mě není ten pravý. Protože jestli vás nebude mít rád, nemůže to nikdy klapat."

„To je milý," pousmál se Troy vděčně. Někdy jim záviděl to pevné přátelství, které mezi sebou Gabe a Kaylee měli. Byl ale rád, že má Gabriel po svém boku někoho takového. Po dlouhé době měl pocit, že někam patří. Bál se, že nenajde to pravé místo, kde by měl být. Že bude vždycky tak trochu ztracený. Ale po Gabeově boku se mu zdálo, že stojí nohama pevně na zemi a že je mu vlastně jedno, kde bude. Hlavně když tam bude Gabe s ním.

„Musím běžet, ale fakt vám to moc sluší! Sejdeme se na oběd?" Oba to Kaylee odsouhlasili, jinak by možná ani neodešla.

„Jsi v pořádku, zlato?" zeptal se Gabe starostlivě. Poznal, že je jeho přítel zamyšlený a napadlo ho, jestli o tom všem nepochybuje.

Troy se překvapeně usmál. „Teď už rozhodně ano," natáhl ruku a zapletl ji do Gabrielových vlasů. „Musíme jít na hodinu? Co kdybysme jeden den vynechali? Mně vlastně ještě není tak dobře, jak jsem si myslel."

„Počkej, teď žertuješ nebo je ti opravdu špatně? Jestli máš závratě nebo bolesti, musíš hned k doktoru."

Troy se místo odpovědi zasmál. Gabe jen zmateně nadzvedl obočí. Vypadal rozpačitě. „Dělám si legraci. Chtěl jsem jen být s tebou osamotě."

„To přece budeme," zašeptal Gabe a vzbudil v Troyovi na pár sekund naději. „po škole."

„Šprte," zamumlal si pro sebe Troy, avšak Gabe ho moc dobře slyšel. Než aby se s ním hádal, vzal jeho hlavu do svých dlaní a zprudka se k němu přiblížil. A potom ho políbil.

Troy neměl ponětí, jak reagovat. Byl zcela omráčený. Zanedlouho se ale vrátil ke svým smyslům a polibek mu opětoval. Byl rychlejší než obvykle, ale Gabe do toho vkládal všechny svoje pocity. A Troy to cítil.