Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Troy se konečně zastavil a nemohl popadnout dech. Opřel se o kolena a pravidelně dýchal. V duchu ale neustále přemýšlel nad tím, co mu tak závažného hodlá Kaylee říct, že to s ním nemohla vyřídit po telefonu. Něco málo ho napadalo, ale nechtěl si dělat falešné naděje.
A pak se otevřely vstupní dveře a Troy plný očekávání čekal, kdo za nimi stojí. Později z nich nesměle vykoukla Kaylee a Troy se zamračil. ,,Pojď dál," pozvala ho dovnitř.
Bez váhání vešel do Kayleena domu a chystal se rozvázat si tkaničky u bot, když vtom vzhlédl, aby si prohlédl předsíň, v níž se právě nacházel. V rozhledu mu však bránila silueta postavy chlapce.
Troy chvíli zůstal stát na místě a lapal po dechu. Jeho srdce se na malý okamžik zastavilo, ale pak začalo zase tlouct a to třikrát rychleji. Zničehonic se Troy rozběhl a skončil šťastně v Gabrielově náruči.
Gabrielův dotek ho uklidňoval. Tak moc mu chyběl. ,,Bože, tohle mi už nikdy nedělej, Gabe!" oddechl si.
,,Už tě neopustím," usmál se Gabriel. ,,slibuju."
Když se od sebe odtáhli, moc dobře si uvědomili, po čem oba touží. A pak se Troy ke Gabeovi přiblížil a přerušil mezi nimi oční kontakt. Jemně ho políbil.
Kaylee je oba dva dojatě pozorovala a pak se natáhla pro kapesník, aby si otřela slzy. Nedovedla si představit, že by se tohle někdy stalo. Když poprvé Troye spatřila, byla si jistá, že je to namachrovaný frajírek a jen další kluk do fotbalového týmu. Což zpočátku byl, ale teď jako by to byl úplně jiný člověk.
Když se od sebe znovu odtáhli, Kaylee k nim běžela, aby je oba pořádně objala. ,,Mám vás ráda, kluci!"
,,Mám pocit, že už jsem ti to řekl nejmíň stokrát, ale taky tě mám rád," odpověděl se smíchem Gabriel. Pak se očima zabodl do mlčícího Troye a prosebným pohledem ho žádal, aby řekl to, co Kaylee chtěla slyšet.
,,Já... taky tě mám...," zastavil se a rozmýšlel se, jestli něco takového vůbec dokáže říct. Když se ale díval do Gabrielových očích, měl jasno. Pro Gabriela by udělal všechno na světě. ,,rád," dokončil.
Kaylee se tomu Troyovu přemáhání zasmála a pak konečně Gabriel dostal prostor, aby se vyjádřil k tomu, co se stalo.
Gabe se pohodlně usadil a hledal správná slova, jakýma by mohl začít. ,,Odmítl jsi mě, což pro mě byla ten večer poslední kapka. Teta se strýcem mě naprosto odepsali, když jsem jim konečně řekl, kdo doopravdy jsem. Navíc mě všude, kam jsem šel, pronásledovaly noční můry. Najednou jsem se neměl, kam vrátit. Nebo jsem se spíš vrátit nechtěl. Nemám totiž moc přátel, rodiče mi zemřeli a v lásce zrovna štěstí také nemám," vyprávěl s velkou bolestí v srdci. ,,tak mě napadlo, že... Že by bylo lepší, kdybych..."
,,Ne, o tomhle nikdy neuvažuj!" přerušil ho Troy, protože to nechtěl slyšet. ,,Gabe, všechno přece není jen o jednom hloupém večeru, je to o celém životě, ve kterém máš spousta lidí. Kaylee, tetu, strýčka a... mě. "
,,Bojím se, Troyi. Toho, že zůstanu na světě sám, že vás všechny ztratím," přiznal se slzami v očích.
,,Nikdy nás neztratíš, když zůstaneš. Neodcházej od nás a budeme s tebou navždy. Nežij v minulosti, ale v přítomnosti, pokud budeš chtít pomoct, znám jednoho dobrého psychologa, který tě vysvobodí z toho neustálého trápení," nabídl mu Troy s pochopením. Kaylee souhlasně přikyvovala.
,,To by bylo fajn," souhlasil Gabe se smutným úsměvem. ,,začnu od začátku, postavím se znovu na nohy, ale v prvním řadě se vrátím do naší Květinové ulice."
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
Tak to tady máte. Gabriel se vrátil a já tuhle kapitolu nesnáším, protože ta předtím byla lepší. Ale co už... Snad se líbí vám<3
