35.

1.7K 131 6
                                    

,,Ahoj mami," pozdravil Troy svou matku, jakmile dorazil domů. Našel ji v kuchyni, jak připravuje večeři. Velmi se mu ulevilo, když nikde neviděl Charlieho. Toho chlapa zkrátka neměl rád, přestože nevěděl, čím to bylo. Možná tím jeho zvláštním jménem. Charlie má být jméno pro muže? To sotva.

,,Troyi, konečně jsi doma. Jak si se dnes měl?" zeptala se starostlivě Hannah. Na chvíli se vzdálila od vaření a věnovala se svému synovi.

,,Dobře," odkašlal si Troy a zvážněl. Přemýšlel, jak se má své matky zeptat na číslo psychologa, aniž by se nevyděsila. A pak si uvědomil, že se vyděsí tak i tak. ,,Mami, nedala bys mi kontakt na některého psychologa?"

,,Bože, co se děje, Troyi? Něco tě trápí?" zděsila se a ve chvíli ji napadaly ty nejhorší představy o tom, co by mohlo být s Troyem v nepořádku. Začala mít dokonce výčitky, že si našla přítele a nevěnovala se raději svému synovi, který se pravděpodobně trápil.

,,Ne, nejde o mě." Těmito slovy ji Troy dokázal utěšit. Hannah si neskutečně oddychla. A vzápětí vešel do kuchyně člověk, kterého si Troy zrovna teď nepřál vidět. Řešili tu s jeho matkou vážné téma a Charlie se zničehonic jen tak objeví.

,,A o koho tedy?" Hannah to ale vůbec nevadilo. Dělala, jako by jejich rozhovor nebyl soukromý a mohla v něm klidně pokračovat před cizí osobou. I když, pro ni Charlie nebyl cizí. Pro Troye však ano, proto se rozhodl neodpovídat. Jeho matka ovšem nebyla hloupá. ,,Jde o Gabriela, že?" zeptala se.

Troy věnoval prázdný pohled Charliemu, jenž pozorně poslouchal. Choval se, jako by ho to skutečně zajímalo. Jako by ho zajímaly problémy úplně cizího kluka, kterého nikdy předtím neviděl. Potom se Troy otočil zpátky na svou matku. ,,Jo."

,,V tom případě samozřejmě někoho seženu," pousmála se Hannah a Troy se jí chystal poděkovat, ale vtom si jeho matka něco uvědomila. ,,Počkej, přece! Shodou náhod tady Charlie je psycholog!" zaradovala se, jako by právě vyřešila děsně těžkou hádanku.

,,Cože?" vyprskl Troy. V žádném případě svého milovaného Gabriela nehodlal svěřit do rukou někomu, jako byl Charlie. Na tom chlápkovi zkrátka nebylo něco v pořádku. Tohle mu nepřišlo jako dobrý nápad, takže ho okamžitě zavrhl. ,,Ne."

,,Troyi, Charlie je sice spíš lékař, ale i psycholog. Jeho pacienti s ním byli vždycky maximálně spokojení."

,,Tak to se mají. To jim vážně přeju. Ale nemám zájem!" pronesl Troy s odporem.

,,Neříkal jsi před chvílí, že tady nejde o tebe? Jde o tvého kamaráda, nemám pravdu? Takže závěrečné rozhodnutí je jen na něm," přimíchal se do rozhovoru Charlie. Troy nemohl uvěřit tomu, jak může být tak drzý. Přísně se na něj zamračil a pak odsekl:

,,Nemáte pravdu. Gabriel je totiž můj přítel." Nato opustil místnost a nechal Charlieho, ať si o něm myslí, co chce. Nevěděl, zda tohle uznává a bylo mu to jedno. Troy by byl stejně radši, kdyby ho Charlie neměl rád. Aspoň by ta nenávist byla mezi nimi vzájemná. Začal litovat toho, že jeho otec kdy odjížděl. Měl zůstat, měli být rodina. Jenže se mu zdálo, že o celou svou rodinu přišel.

Vypadalo to, že jeho matka je zjevně na straně Charlieho, místo na jeho. A jeho otec byl někde v cizině a vůbec se neobtěžoval mu aspoň zavolat. Nebo napsat zprávu, poslat dopis... Cokoliv by Troy uvítal jen, aby se ujistil, že je tátovi dobře tam, kde je.

Troy si stoupl k oknu a podíval se do toho protějšího. Nikoho v něm však nezahlédl. Vzal si proto telefon a odeslal Gabrielovi rychlou stručnou zprávu. Ve vteřině se za oknem mihla postava a okno otevřela. Gabriel.

Oba chlapci dlouhou dobu navzájem láskyplně pozorovali jeden druhého. Nešlo o to, navázat konverzaci, nebo být u sebe blízko. Stačil jim jediný pohled a věděli, že si musí promluvit, ale teď ne. Potřebovali se na sebe pouze dívat.

Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
Gabrielovy trableWo Geschichten leben. Entdecke jetzt