Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Po příchodu domů se Troy snažil být potichu, aby nevzbudil svou mámu a Charlieho, u něhož si byl na sto procent jistý, že tu dnešní noc přespává. Pomalu se dopotácel do kuchyně, kde se už přestal snažit potlačovat emoce. Opřel se o kuchyňskou linku, ale vteřinu poté se sesypal na zem.
Pokrčil nohy a přitáhl si je co nejblíž k tělu. V další sekundě se mu oči začaly plnit slzami a stékat mu po tvářích. Nedokázal uvěřit, že je mezi ním a Gabrielem opravdu konec. Nechtěl si tu skutečnost připustit.
To, co řekl, ale říct musel. To Gabe ho požádal o prostor. Možná tím myslel, že by si měli dát jen pauzu. Ovšem když Troy odcházel, Gabe se ho nepokoušel zastavit. Bylo to nevratné a definitivní. A Troy se musel smířit s tím, jak to Gabe cítil a chtěl.
Pondělní ráno Troy vstal brzy. Ještě před budíkem. V noci se mu vůbec nedařilo zavřít oči, a když už, neustále sebou házel. A přestože se cítil vyčerpaně, vstal z postele a rozhodl se, že si půjde zaběhat. Vlastně si jen chtěl vyčistit hlavu a dostat z ní myšlenky na Gabriela. A běh mu na pročištění mysli připadal jako ten nejlepší způsob.
Kaylee zaklepala na vstupní dveře od Gabeova domu a vyčkala. Než přišla tetička a otevřela jí, Kaylee očima zabloudila k sousednímu domu, v němž bydlel Troy se svou mámou. Přemítala o tom, co se včerejší noc muselo stát a dávala si za vinu, že tu pro Gabriela nebyla, když ji potřeboval.
Na všechny ty nepřijaté hovory, které od svého nejlepšího přítele měla, přišla až ráno. Z červeného domu náhle vyšla postava a Kaylee okamžitě poznala, že jde o Troye. Měl na sobě prosté tričko a kraťasy a v uších sluchátka. Ani se neohlédl a rozběhl se podél ulice dozadu.
„Kaylee, moc ráda tě zase vidím. Pojď dál," pronesla tetička, když se konečně objevila ve dveřích. „Posnídáš s námi?"
„Děkuju, ale už jsem jedla. Půjdu za Gabem," oznámila brunetka a bez váhání vystoupala schody do patra. Měla velké obavy. I strach. Nespočetkrát zažila, jak se Gabe zhroutil, ale popravdě teď vůbec netušila, co ji čeká a v jakém stavu bude. Bude smutný? Podrážděný? Nebo odtažitý? Bude chtít mluvit nebo mlčet?
Kaylee opatrně zaklepala na dveře Gabrielova pokoje a pak je bez odezvy otevřela. Vstoupila dovnitř a spatřila ho. Seděl na podlaze zády opřený o svou postel, s obličejem zabořeným do dlaní. Nemohla si nevšimnout, jak se celý chvěje. Ne zimou, ne nervozitou, ani radostí. A když zničehonic vzhlédl, ukázal Kaylee své opuchlé oči. Valily se mu z nich slzy, přestože vynakládal obrovské úsilí zabránit jim v tom.
Byl vyčerpaný a zdrcený a nevěděl, jak se s tím vypořádat. Uvědomil si, že se dostal do situace, z níž není cesty ven. Do mrtvého bodu, v němž člověk necítí nic než jen bolest a její pomalé šíření v celém těle.
Kaylee se posadila ke svému nejlepšímu příteli na podlahu a sama nedokázala potlačit příval slz. Nechala jim tak volný proud a bez jakéhokoliv zaváhání objala Gabea kolem ramen. Pevně ho sevřela a Gabriel se k ní ještě více přitulil, aby neviděla, jak znovu propukává v pláč.
Nebylo třeba mluvit. Občas bylo lepší mlčet. Občas stačilo jen ukázat, že tu pro svého nejlepšího přítele jste a že vám bez pochyb není lhostejný. A přesně o to se Kaylee snažila. Zároveň ale měla strach, že kdyby něco řekla, ať už by to bylo cokoliv, ještě víc by tím Gabovi přitížila.
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Je tu někdo, kdo sleduje či sledoval seriál The Fosters? Já ten seriál miluju a když jsem psala tuto část, ihned jsem si vzpomněla na Brandona a Callie a musela jsem je sem dát <3
