Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Troy malou chvíli zůstal uvnitř, než se vrátil zpět k Jaxonovi. „Spokojený? Udělal jsem, co jsi chtěl. Teď smaž tu fotku."
Jaxon na Troye nedůřivě přimhouřil oči. „Jak mám vědět, že nelžeš?"
„Sakra, vždyť jsi nás celou dobu sledoval!"
„Fajn. Ale jestli to není pravda, tak se to dřív nebo později dozvím. A to by pro tebe neznamenalo nic dobrýho. Náš tým potřebuje silný hráče. A kluky z týmu by určitě netěšilo, že s nima ty sdílíš jednu šatnu. Ještě ti prokazuju laskavost! Na to nezapomínej."
Troy si odfrkl. „Bože, všichni jste mi v tomhle smyslu úplně ukradený, Jaxone. To mi věř."
„Jenom se ujišťuju. Jeden nikdy neví."
„Ta fotka," připomněl Jaxonovi a ten neochotně vytáhl svůj telefon a zmíněnou fotku vymazal. Troy mohl jen doufat, že nemá někde jinde uložené další kopie.
Gabriel byl vzhůru. Vlastně by se dalo říct, že se ze všech sil snažil usnout, jenže místo toho se stále a neklidně převaloval v posteli. Myšlenky mu to zkrátka poněkud komplikovaly. Točily se okolo Troye, Jaxona, fotografie, na níž se se svým přítelem líbá... Fotografie, kterou mohl každý vidět a zjistit o něm pravdu. A nejen o něm.
„Vím, že nejsi připravený." Slyšel Troyův hlas. Podle této věty usoudil, že Troy je. Gabriel si ale nedokázal představit, že by to o něm všichni ze školy věděli. Bylo pro něj natolik těžké říct to své tetičce a strýčkovi, kteří to zpočátku nevzali zrovna nejlíp. Musel čelit té nenávisti a tomu znechucení, co se zračilo ve strýcových očích. A nezvládl to.
Jak by se potom měl vypořádat s nenávistnými pohledy všech studentů na škole? Nedokázal by jen tak procházet chodbou a vyhýbat se jim. Kromě toho se pomalu začal dávat dohromady a přestávaly se mu zdát ty sny o jeho rodičích.
Z myšlenek Gabea vytrhl zvuk, odrážející se z jeho okna. Někdo mu na okno házel kamínky? Gabriel si byl jistý, že je to Troy, a tak neotálel dlouho, vstal a přehodil si přes sebe mikinu, než potichu opustil dům.
Troy několik centimetrů od něj, s rukama v kapsách a ve stejném oblečení, které měl na Bradově večírku. To znamenalo, že odtamtud šel rovnou za ním. „Promiň, jestli jsem tě vzbudil, ale - "
„Já vím, musíme si promluvit," skočil Gabe Troyovi do řeči. Sám neměl tušení, jak začít, ale musel mu říct, jak to cítí. „Mám strach, Troyi. Mám šílenej strach."
Troy mezi nimi beze slova zkrátil vzdálenost a přitáhl si Gabriela do své náruče. „Nechci, aby ses bál. Co pro tebe můžu udělat?" zašeptal a ještě pevněji ho sevřel.
„Jen mě drž," odvětil Gabe a zavrtal hlavu do Troyovy krční jamky. Bylo mu dobře. Jedině u Troye se dokázal cítit tak v bezpečí. Jenže mu ubližoval. Ubližoval mu tím, jak se nezvládl všem doznat. „Odpusť mi to. Vážně mi na tobě záleží, ale..." Vkládal do svých slov takové úsilí. Bylo pro něj těžké říct to nahlas. „...budu teď chvíli potřebovat prostor."
Troy zareagoval tak, jako by poslední větu přeslechl. „Nemám ti co odpouštět. Tvoje chování je naprosto pochopitelný," odpověděl bez váhání, ale následně se zarazil. „Počkej, jaký prostor? Jak jsi to myslel?"
„Chci být sám."
Ta tři slova, která tak náhle vyšla z Gabeových úst, Troye zasáhla jako blesk. „Ne, ne, ne, já vím, že tohle nechceš. Teď z tebe mluví strach. Já vím, že nás dva nechceš rozdělit, Gabe."
„Troyi, celé jsme to moc uspěchali."
„Dost! Tohle nebudu poslouchat. Tohle totiž nejsi ty." Troy se vzdálil od svého přítele a zamířil ke svému domu. Nechtěl se s Gabem hádat. Nechtěl, aby oba řekli něco, čeho by mohli litovat, a tak zvolil tu jednodušší variantu a tou byl únik. Gabrielův hlas ho ale v okamžiku zastavil.
„Tohle ty nemůžeš pochopit! Žiješ v úplně jiným světě, než já! Tebe by přijali, neodsoudili by tě tak, jako mě. Spíš by tě ještě podpořili."
„Moment, ty mi to vyčítáš?"
„Ne! Takhle jsem to nemyslel. Nechtěl jsem..."
„Ale řekls to. A víš co? Měl jsi pravdu. Ze všeho nejvíc teď potřebuješ být sám. A já ti v tom nebudu bránit."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Opravdu dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tuhle kapitolu pozměnit. Nakonec jsem zůstala u původního nápadu. Zkrátka a jednoduše, ne všechno vždycky vychází tak, jak bysme si představovali...
Tímto se vám omlouvám, že jsem Gabea a Troye rozdělila. Příběh ale ještě nekončí, takže šance, že si k sobě kluci znovu najdou cestu, existuje... :)
